Článek
Pojďme se podívat na druhý díl dobové detektivní série Záhady v Sinclair´s o přátelích Sofii, Lil, Billym a Joeovi, kteří pracují v nejkrásnějším obchodním domě, jaký celý Londýn kdy viděl.
Haha. Špetka nadsázky na úvod neuškodí, stejně jako špetka soli. Prospívá srdci. A báječné, skvělé, čtivé, napínavé, dobrodružné příběhy zase přispívají k celkové uvolněnosti, výtečné náladě, hluboké empatii a nenásilnému rozšiřování slovní zásoby a motivování fantazie.
No kdo by nechtěl číst?!
Samozřejmě bych ve vypočítávání výhod čtení příběhů, co opojně voní papírem a inkoustem, mohla pokračovat. Je jich přemnoho. Ale přesunu se k přiblížení románu (nejen) pro děti a dospívající – Záhada třpytivé můry.
Sofie slaví patnácté narozeniny a stále je zaměstnaná v úchvatném Sinclair´s jako prodavačka v oddělení klobouků. Je to jen několik měsíců po jejím prvním případu, o kterém netuší, že to byl její první případ, respektive že nebude jediný. Protože jsou to právě Sofie a Lil, její kamarádka a manekýna v Sinclair´s, na které se obrátí zoufalá debutantka Veronika. Té byla zcizena vzácná brož – můra. Dostala ji jako dárek od budoucího snoubence lorda Beaucastla, a je tedy jasné, že ji potřebuje zpátky. Zvlášť když jde o snoubence nesmírně bohatého a vlivného, zkrátka po materiální stránce výtečnou partii. Povahu raději nebudeme rozebírat.
Jenže vyšetřování krádeže je pouhou drobností, která na naše přátele čeká. Taky nechybí vražda, a především se, jako v prvním díle, potkáme s obávaným Baronem, zločincem, jehož prsty jsou delší než ruka Saxany. V luxusním, vypulírovaném obchodním domě tentokrát dlouho nepobudeme. Místo toho nakoukneme do špinavého Limehousu, zvučné čínské čtvrti nebo na honosné plesy debutantek. Zažijeme honičku i přestřelku, i se o naše (čtenářské) přátele budeme bát a pevně svírat palce, aby vše dobře dopadlo a my se s nimi potkali i příště. Poněvadž série tímto dílem není kompletní, chybí vydat dva díly (věřím, že nás o ně Fragment nepřipraví). A na ty je třeba si počíhat. Zvlášť když uvážím podstatný detail na konci příběhu. Zvrat, jenž bych se nebála nazvat velkým a jenž se vším napínavě zašmodrchal, a jistě ještě zašmodrchá.
Ráda bych zmínila či spíš připomněla ještě jednu zajímavou věc. Zkrátka si ji neodpustím. A sice že hrdiny tady jsou dospívající od patnácti do sedmnácti, osmnácti let. Tedy velmi mladí lidé, jejichž důvtip, odvaha, a vůbec vyspělost by mohly nebo spíš měly posloužit za vzor dnešním dětem, které jsou v jejich věku leckdy opravdu děti.
Už ke mně doléhají nesouhlasné hlasy, ale ať se na mě nikdo nezlobí (nebo klidně zlobí), stojím si za tím. Zajisté existují výjimky. Jenže to jsou, bohužel, pouhé výjimky, nikoliv pravidlo. A digitální doba nám k němu nepomůže.
Zbývá poslední otázka – je potřeba číst díly postupně?
Ano je jediná možná odpověď. Kdybyste začali druhým dílem a případně se k prvnímu chtěli vrátit, můžete, avšak musím vás varovat, že autorka v Můře poměrně podrobně připomene stěžejní události předchozího příběhu. Tudíž byste se všechno dozvěděli, včetně rozuzlení. Navíc – opravdu byste chtěli přijít o některý z dílů?
Věřte mi, nechtěli.
Woodfine, Katherine: Záhada třpytivé můry, Fragment, vyd. 1., 2026
