Článek
Taky se vám při pohledu na obálku vybaví film Casablanca? Nebo černobílé americké filmy? Mně na první dobrou. Čtyřicátá léta, Los Angeles, město andělů, zaplivané bary, štiplavý cigaretový dým, mafiáni a špioni pozorují a naslouchají, ve vzduchu jiskří nebezpečí, dokonalý noir.
Přesně to byly důvody, proč jsem si novinku z nakladatelství Metafora vybrala k přečtení, a to navzdory zmínce, že hlavními hrdiny jsou bývalí agenti, kteří bojovali s nacisty. Válečné příběhy dlouhé roky vynechávám, což jsem tu nejednou zmínila (ač jsem letos s Natashou Lesterovou učinila výjimku), ale sázela jsem na slovo „bývalí“, tudíž že se pozornost udrží v době poválečné.
A bylo tomu tak. Většina příběhu je zasazena do roku 1948 a povětšinou v ní zůstává. I když autorka nám čtenářům v několika kapitolách nabídne krátké náhledy do válečné minulosti, ukáže stěžejní událost, abychom pochopili, o čem postavy mluví, co za tragédii se kdysi přihodilo.
Jenže minulost zasáhne do přítomnosti a ohrozí budoucnost, takže se dva bývalí špioni znovu spojí, aby vyřešili svůj poslední společný případ.
Jenže víme, jak je to s předpoklady…
Těmi agenti jsou Nick a Evelyn, nyní soukromí detektivové. Nick je sympaťák, který kdyby méně mluvil, méně častěji by dostal do zubů. A Evelyn je sympaťačka, která potřebuje lásku, ale nechce se podvolit tradiční ženské roli. Má tu smůlu, že se narodila do doby, která od ní jako od ženy očekává, že se provdá, bude mít děti a bude jen a pouze manželkou věnující se domácnosti, tenisu, dobročinným akcím a podobným pro ni nezáživným záležitostem. I když jak se to vezme, Evelyn nemá ani tak smůlu v tom, co od ní očekává společnost (ach!), jako spíš proto, že ona sama má zcela jiná očekávání. A tak vzniká ostrý rozpor mezi její představou o životě, plnokrevném, smysluplném, dobrodružném, oproti obecné představě o tom, jak by ženy měly žít. (Společnost vždycky ráda „poradí“ (nalajnuje).)
Avšak to je spíše vedlejší linie. Tou hlavní je vražda. Vlastně víc vražd.
Děj krátkého románu je svižný tak akorát a oné svižnosti napomáhá právě i letmé střídání časových rovin. Autorka umně propletla válku s americkým průmyslem, a třebaže se podle určitého pravidla detektivky (neprozradím kterého) dá uhodnout – alespoň u některých postav –, kdo na čí straně bude stát, přesto se jako čtenáři dočkáme napětí, dobrodružství, zrady a odhalení v duchu „filmové akčnosti“. V ústředních hrdinech, honičkách, máchání pěstmi a pistolemi a „drsnými“ vtipy se tu v jemných ozvěnách ozývá americká drsná škola. Žádná elegantní uhlazenost anglické školy, ale neučesanost a neurvalost amerického kontinentu. K tomu tu a tam probleskne romantika, protože stará láska nemusí být nutně mrtvá.
Jestli si tedy chcete přečíst detektivku a nemusí se odehrávat v současnosti, přitom nepotřebujete číst o šílených krutostech a násilnostech, ale vyžadujete trochu akce, zároveň vám nevadí kapka či dvě romantiky, sáhněte po románu Pod papírovým měsícem, debutu americké scenáristky Shainy Steinbergové, jenž od svého červnového vydání sbírá pěkná hodnocení.
Jsem velmi ráda, že jsem mohla přidat další.
Steinberg, Shaina: Pod papírovým měsícem, Metafora, vyd. 1., 2025
