Článek
Agatha Christie patří ke spisovatelkám, k jejímž románům a povídkám bývám nekritická a nezpůsobuje mi to ani ten nejmenší ruměnec na tváři. Často ze sebe v komentářích (nejen ke knihám) vypouštíme až příliš kritických slov (nikoliv konstruktivních, spíš zlých), pliveme na to, co vytvořil někdo jiný, ať už k tomu máme jakýkoliv důvod. (Mnohdy tím dotyčný neřekne nic o tom, co kritizuje, ale hodně toho vyzradí o sobě.) Tak proč nevyužít příležitosti, kdy naopak můžeme chválit?
Agatha Christie, to je pokaždé chytré, chytlavé, napínavé i vtipné a poučné čtení. Za mě víc než jen „pouhá“ detektivka, kde se stane vražda a dojde k odhalení vraha. Nejde ani tak o vraždu jako takovou, ale o to, co se děje kolem. Co kdo říká nebo spíš neříká. Co kdo skrývá. Jak se kdo chová. Je to pestrá přehlídka lidských charakterů a motivů, lidské bezpáteřnosti i odvahy, lidské malosti i velikosti, zkrátka všeho lidského.
I nelidského.
Návrat do minulosti bez mobilních telefonů, počítačů a sociálních sítí, bez rozptylujících vymožeností. Je to starosvětské, s pomalým tempem vybízejícím k soustředění a bdění, k udržení naší roztěkané pozornosti, bez honiček a rvaček, „bezakční“ příběhy, jejichž dynamika je ukrytá v precizních dialozích.
Není to tak dlouho, co jsem si vyslechla názor, že je Agatha Christie rozvláčná a upovídaná. Moje obočí se po tomto prohlášení seznámilo s linií vlasů a v duchu jsem si pomyslela, jestli dotyčný čtenář Agathu Christie vůbec četl a kterou. Já bych její příběhy hodnotila jako přímé, nerozbíhavé, slova se nekutálí tu na jednu stranu, tu na druhou, pozornost se neotáčí jako koroptvička, s níž si pohrává vítr. Naopak je soustředěná, a to i ve své snaze zmást nás, čtenáře, a s trpělivostí míří k cíli jako vytrvalý sportovec.
Podzimní děsy vydalo nakladatelství Kalibr loni, nečekaně se tak stalo na podzim. Je to jeden z mnoha povídkových souborů, jichž už vyšlo spoustu, ale proč paměti nepřipomenout příběhy, které jsme – možná – dávno odsunuli do zapomnění? Nebo si naopak vyzkoušet, jestli si jednotlivé povídky pamatujeme dobře, případně je srovnat se seriálovými a filmovými verzemi, v čem se potkávají a liší.
Ať už patříte do tábora fanoušků Hercula Poirota nebo slečny Marplové, či si rádi přečtete o vyšetřování i jiných hrdinů, které mysl Agathy Christie stvořila, budete potěšeni. Vedle těch nejznámějších se tu objevuje i manželská dvojice Tommy a Pentlička, jejich zábavné slovní výměny mám ráda. Stejně tak se tu objevuje záhadný pan Quin s Parkerem Pynem.
Když se začtu do Agathy Christie, vím, že svůj volný čas investuji tím nejlepším možným způsobem, který se v budoucnu zúročí. Jakým způsobem, to je tajemství života, které se nemusíme snažit odhalit. Až uzraje čas, odhalí se samo.
Christie, Agatha: Podzimní děsy, Kalibr, vyd. 1., 2024
