Článek
Jeden z románů napsaných pro léto a dovolenou, dalo by se říct. Už jen když loupnete okem po obálce s dorty a zákusky a čajovou konvicí a velkým oknem koukajícím na prosluněné kopce, vzbudí ve vás vzpomínky na roční období dýchající dlouhými dny ohřívanými teplým vzduchem, provoněné nadšením a plné dovolenkových dní. I tak by se Pojízdná čajovna splněných snů dala vnímat. Ale taktéž postačí uvařit si šálek lahodného čaje, na talířek si naložit dortík a jen číst a číst a číst. Nezní to jako špatný program, že?
Začátek románu americké spisovatelky Rebeccy Raisinové je „klasikou“ – Rosie je kuchařka, poctivou prací se vypracovala na zástupce šéfkuchaře, proto velkou porci času tráví v restauraci. Vaření jako takové ji baví, avšak práce je to stresující. Její pracovní zápal vede ke krachu jejího manželství. Ale velký podíl na něm má i to, že si za manžela vybrala hňupa. Rosie je typem člověka, jenž má život přesně naplánovaný a rozpad manželství rozhodně naplánovaný neměla. Podobně jako to, že by v práci podala výpověď, třebaže si své místo vydřela. Po rychlém skamarádění se s lahví vína v alkoholovém opojení koupí stařičkou dodávku, v ní si zařídí pojízdnou čajovnu a vydá se na cestu.
A dobrodružství jménem „Nový začátek“ může začít.
Rosie je postava budící čtenářské sympatie, stejně jako její cesta za lepším životem. Na ní potká novou kamarádku taktéž s dodávkou, v níž si zařídila knihkupectví, a samozřejmě novou lásku. Kdo by se bál, že bude Čajovna přeslazená, bál by se zbytečně. Romantika je tu nadávkovaná akorát. A kočovný život, stěhování z místa na místo s domečkem na kolečkách, pro nás není obvyklý, proto může být jeho ukázka zajímavá.
Celkově je to četba patřící do kategorie odpočinkových románů, kterými někteří pohrdají, ale i tyto příběhy mají svůj smysl a i pro ně existují vhodní čtenáři a vhodná doba, kdy se jimi hodí rozptýlit. Není to tak dlouho, co jsem o tom debatovala s jednou zákaznicí. Ta je zvyklá složitější romány prokládat svěžími a odlehčenými příběhy, aby se ze vší té těžkosti a vážnosti a problémů nezbláznila a dopřála si očistný výdech a snadný nádech. Při tom mě napadlo, že možná ti, co ohrnují nos tak moc, až hrozí, že už se jim nikdy nenarovná, si v zakutané hloubi duše přejí prožít podobný milostný příběh se šťastným koncem. Možná prožívají každodenní osamělost, navenek se usmívají (nebo jsou naopak nevrlí), ale uvnitř jsou nešťastní a hrdinům „přiblbých“ romantických příběhů jen tajně a tiše závidí.
Avšak sem tam platí, že život sám je románovější než román.
Čajovna je příběh o rozpadu a opětovném složení, o změnách, které si neumíme představit, nebo si je ani neodvažujeme představit. O odvaze nebát se udělat něco zdánlivě šíleného a impulzivního, co jsme si důkladně nepromysleli a neprozkoumali ze všech možných i nemožných stran, přičemž život nás za naši odvahu a ochotu něco obětovat a vstoupit do nejistoty odmění velkou porcí štěstí.
A ještě větší dávkou lásky.
Kdo by něco takového nechtěl?
Raisin, Rebecca: Pojízdná čajovna splněných snů, Cosmopolis, vyd. 1., 2024
