Článek
Hledáte romantiku jako blázen? Jestli zní vaše odpověď ano, Popelka z knihkupectví vám tento požadavek splní. Je to poctivá historická romance, jako neošizené máslové sušenky upečené z opravdového másla. Napsala ho americká spisovatelka Laura Lee Guhrke, a ta má s romantickými příběhy říznutými erotikou různého stupně vášnivosti a četnosti velké zkušenosti.
Onou Popelkou je míněna stará panna, osmadvacetiletá Evangeline, Evie, Harlowová. Ta po svém otci převzala nejen dluhy, které se jí podařilo splatit, ale i knihkupectví, které přes nízké příjmy a všemožné starosti udržuje v chodu. Maximillian Shaw, vévoda z Westbournu, oproti ní má jedinou starost – potřebuje manželku. Jedno manželství mu kdysi kvůli mladické nerozvážnosti ztroskotalo, ale on se rozhodl poučit ze svých chyb a tentokrát si vybrat „správně“. Nejlépe jen rozumem a srdce z toho vynechat.
Že se bude mýlit, je jisté jako to, že historická romance bude mít šťastný konec. Všichni dostanou, co si zaslouží. A koho si zaslouží.
Popelka je trochu Popelka. Nečekaně. Kdo by si totiž pomyslel, že se z nenápadné knihovnice ve fádním oblečení a s předkusem vyklube diamant společnosti? Vysoká společnost jistě ne. Taky je to trochu Pygmalion. Víc ten Pygmalion. I Evie se učí pohybovat ve zcela jiných společenských vrstvách. A především věřit v sebe sama, zbavit se zlého mínění o sobě samé a uvědomit si vlastní hodnotu a schopnosti. Jistě, není to precizně prokreslené jako cesta Lízy Doolittlové od květinářky po elegantní dámu. Ale podobnosti se tu objevují, to nelze přehlédnout ani se zavřenýma očima. Proto bylo vtipné, že Evie v rámci zábavy a rozptýlení navštívila jednu hru George Bernarda Shawa. Naopak u jedné ze závěrečných scén, kdy se Evie pochlapí a vydá se za Maxem, přičemž její načančanou róbu dokonale zmáčí kočár asi v domnění, že jí trocha vody vylepší outfit, takže dojde mokrá až na kůži, jsem si vybavila Bridget Jonesovou utíkající v druhém dílu za Markem Darcym, přičemž jí po cestě autobus nebo auto, teď si to přesně nevybavuji, důkladně „osprchuje“.
Romantiku dostanete v uspokojivém množství. Kdo ale očekává erotickou smršť, nedočká se, té je tu poskrovnu. Tato baronetka má totiž „jen“ dva ohníčky z pěti. (Nakladatelství Baronet před časem začalo svoje romány označovat ohníčky, které hlásí, jak silnou žhavostí dotyčný příběh plane.) Ale! To čtivosti nepřekáží.
Jediné, čeho bych se na textu dopustila, by bylo, že bych ho očistila od několika odfrknutí, „Ach“ a „Nevím, co tím chcete říct“ a podobných obměn. Ale jinak dobré!
Jak je mým zvykem, pročítala jsem si čtenářské komentáře, ve kterých se vícekrát objevil názor, že Popelka je spíš nudná a patří ke slabším počinům Laury Lee Guhrke. Tohle posoudit nemůžu, poněvadž je to první román, který jsem od ní četla, ale pokud by měla být Popelka tím nejslabším čtením, pak ostatní romány musí být horskou dráhou. Ovšem s onou nudností nesouhlasím, já se bavila!
Takže si to shrňme.
Je to předvídatelné? Ano.
Víme, kdo má jakou roli? Ano.
Uhodneme, kdo je padouch? Ano.
Je nám jasné, jaký bude konec? Ano.
Vadí nám (mi) to? Ne. :)
Mně se to líbilo. Ne vždy totiž musíme řešit světový mír. Klidně mě suďte. :)
Guhrke, Laura Lee: Popelka z knihkupectví, Baronet, vyd. 1., 2024
