Článek
Hlásíte se do týmu koček? Pro všechny kočkomily mám jeden uklidňující knižní tip, který se v knihkupectvích teprve zabydluje, protože vyšel nedávno, a ještě se nestačil řádně ohřát a rozkoukat.
Chtěla bych mu k tomu trochu dopomoct, milého čtení, co uklidní duši, pomůže, aby vám na rtech vykvetl úsměv, a vytvoří příjemné víkendové odpoledne, se nemůžeme předávkovat. Především v dnešní době…
Na úvod bych ráda pochválila skromnou, půvabnou obálku. Krémová barva se spící kočkou stočenou do klubíčka na polštáři mě přiměla, abych se o novinku z nakladatelství Jota víc zajímala. Když jsem se knížkou pochlubila manželovi, taktéž se mu líbila. Může tedy zabodovat i u mužských čtenářů. Nejen obálkou, ale i obsahem, protože to není „ženské čtení“. Je to „lidské čtení“.
Ze své knihkupecké praxe zmíním, že knížka bohužel trpí dvěma „handicapy“, za které však nemůže! Ty ji můžou zbytečně, opakuji zbytečně, limitovat v tom, aby si ji oblíbilo hodně čtenářů.
Jednak ji napsala japonská autorka. Japonské jméno a odlišný styl psaní, jímž se japonská literatura vyznačuje, samo o sobě zúží množství čtenářů, co po knížce sáhnou. Někteří na japonská jména zkrátka neslyší a jsou k nim hluší. Ale! Podle toho, co momentálně vychází, prožíváme něco jako „japonský boom“. Japonsko se objevuje častěji buď v populárně naučných publikacích nebo románech i poezii. Namátkou Japonské mýty. Japonské mýty a legendy. Japonský rok. Soubor „hmyzí“ poezie Světlušky v rukávech. Časově se proto vydání trefilo do „správné doby“.
Druhým limitem může být, že se jedná o povídkovou knížku. Povídky musí o své čtenáře bojovat usilovněji než romány. (Ještě hůř jsou na tom nebohé, odstrkované fejetony.) A upřímně – nevím proč. Vždyť jde o příběh. Jestliže je příběh čtivý, dokáže vás přilepit k řádkům, vykutá zvědavost, nezáleží na tom, jestli je dlouhý a rozvětvený, nebo krátký a úsporný. Stále je to příběh s kouzlem. Jediné, co vám může vadit, je, že brzy skončil.
Pokud se přes oba „nedostatky“ přenesete a knížku otevřete, nabídne vám originální příběh. V pěti povídkách pojmenovaných podle koček, jež jsou předepsány jako léčivo, se potkáme s pěti hrdiny. Ty sužují psychické potíže, trápí se pracovními i rodinnými starostmi a jejich život běží klikatě a neovladatelně, tudíž potřebují odbornou pomoc. Od „známého známého známého“ se doslechnou o klinice psychického zdraví. Ona klinika je ve spleti japonských ulic a uliček a podle neurčitého popisu těžko dohledatelná, pro některé ani neexistuje, ale kdo ji potřebuje, ten ji vždy najde. Je to skromná klinika, pracuje tam jedna odměřená zdravotní sestra a jeden podivínský doktor. A všem pacientům se tu nedostane obvyklé pomoci v podobě oblbovacích léků, ale v podobě kočky, co má vždy za ušima a léčí jen svou přítomností a temperamentem.
Všechny příběhy se nesou v duchu lehkosti a roztomilosti a naděje, že každý problém má své řešení. Ať jde např. o šikanu v práci, o nezapadnutí do pracovního kolektivu i vlastní rodiny nebo neblízký vztah s dcerou. Zároveň jsou dojemnou ukázkou vřelého vztahu mezi člověkem a kočkou (zvířetem), jenž je nesmírně důležitý a léčivý. Hřejivý ve studených dnech, kdy se nedaří, kdy nepoznáváme sami sebe, kdy potřebujeme pomoc. Dokonce i u těch, kteří kočku nikdy neměli nebo žijí v domnění, že kočka není nic pro ně. Díky povídkám mohou zjistit, že se mýlí. Mohou zatoužit pořídit si chlupatého mazlíčka, jenž je nebude soudit ani hodnotit, ale bude to člen rodiny, mnohdy věrnější a loajálnější než ti lidští… A ti, kdo mají kočky rádi nebo je i chovají doma, si, myslím, zvlášť počtou. Možná i jim jejich kočičí mazlíček už vícekrát pomohl ve chvílích těžkosti a trudnomyslnosti.
Ke konci se jedna okrajová postava přesune do poslední povídky coby hlavní hrdinka, a tím se zároveň vysvětlí jistý detail, poznámka opakovaná s pravidelností v každé povídce. Ale nebudu konkrétní, za to byste mi nepoděkovali. Byl to právě poslední příběh, samotný závěr, jenž přinesl překvapení a drobný, úsměvný údiv. Ale udržím mlčení, pšššt!
Uvidíme, jak se knížka na českém knižním trhu usadí. Pokud dobře, můžeme se dočkat pokračování, na které láká krátká ukázka na konci i zmínka v medailonku autorky. Bylo by vítané, kdybychom mohli odhalit, jak bude osud kliniky, či spíš odměřené sestry a podivínského doktora pokračovat…
Išida, Šó: Předepíšeme vám kočku, Jota, vyd. 1., 2025
