Článek
Nás, knihkupce, lidé často vnímají jako takový lidský Google. Máme znát všechny autory, i ty, kteří se ještě nenarodili nebo nezačali psát. Četli jsme všechny knihy, i ty, které teprve vyjdou. A konkrétní knihu poznáme jen podle toho, že nám zákazník řekne, jakou barvu má obálka.
Prozradím vám dlouho udržované tajemství – neznáme všechny autory ani jsme nečetli všechny knihy. Vím, je to šokující, ale je to tak.
No, měl to být odlehčený úvod, možná se někdo z vás i zasmál… Přinejmenším jsem se zasmála já, když jsem to psala. Člověk se musí umět podpořit. (Ale podotýkám, že celý úvod vychází ze skutečnosti.)
Teď však už vážně a seriózně. Je to přece recenze…
Jedna z přínosných věcí na práci v knihkupectví je objevování stále nových autorů a knih, což nutně způsobí prohloubení pohledu na život, na společnost i na svět v jeho šíři a komplikovanosti.
A tak jsem jednoho dne objevila Ermu Bombeckovou, na niž se mě ptala jedna zákaznice a o níž jsem do té doby ani jednou neslyšela. Už jen její jméno mě zaujalo a vyprovokovalo k tomu, co nazývám lekcí googlování. Protože co se neví, to se zjistí, a je třeba neustále trénovat mozek, dopřávat mu impulsy a získávat nové znalosti.
Možná si moje řádky čte někdo, kdo o Ermě taky nikdy dřív neslyšel, dopřejme si proto trochu osvěty.
Erma Bombecková byla americká spisovatelka, přesněji fejetonistka, která se narodila roku 1927. Přeskočím její dětství a dospívání, což byla doba, kdy se v jejím životě neudálo nic hodné zaznamenání, jelikož Google by o tom dozajista věděl a rád nás o tom zpravil. Je to totiž hrozný žvanil. Zmíním, že se po vystudování univerzity pustila do kariéry novinářky trvající do doby, než se vdala, takže krátce, porodila tři děti a stala se ženou v domácnosti, což je práce sama o sobě, akorát neplacená. Zato inspirativní. Vlastně ona inspirace by se dala považovat za jisté „platidlo“. Své postřehy, dojmy a názory začala po letech, kdy děti bez úhony dosáhly dospělosti, sepisovat a vtiskávat do novinových sloupků o životě ženy v domácnosti na předměstí, protože ulevit si je jednou za čas potřeba, a Erma byla navíc nadána darem pohotového a výstižného slova. U jejích sloupků vycházejících v novinách hrozilo, že člověk si od smíchu podstatně prodlouží život. Jejich obliba vzrostla do takových výšin, že postupně vycházely i jejich knižní soubory. V roce 1996 podstoupila transplantaci ledvin. Bohužel u ní nastaly pooperační komplikace a Erma Bombecková krátce nato zemřela.
Konec osvěty.
Poté, co jsem se s Ermou „seznámila“, nastala druhá fáze googlování. A sice hledání, co bylo přeloženo do češtiny a co bych si mohla pořídit do své neustále tloustnoucí knihovny. Skoupila jsem vše, co vyšlo, a jako první jsem se začetla do sbírky Rodina: Sladká pouta, která škrtí.
Rodina je krásná věc. Pokud je soudržná, její členové si nezištně pomáhají a jsou si oporou. Ale někdy jsou to jen lidé. Rodina je zkrátka velké, nekonečné téma. Někdy veselé, jindy smutné. Někdy poučné, jindy varovné. Někdy nás ochromí na celý život a my se jím dýchavičně ploužíme a nevíme, netušíme, tápeme a hledáme. Někdy nás omezí jen na určitou část života a do té zbývající se stihneme probudit a vzpamatovat, vyčistit si hlavu od neprospěšností, oklepat ze sebe špatné návyky, přestřihnout svazující pouta a vytvořit si čistý, klidný prostor.
Ermina rodina byla zdroj zábavy a historek, o které se nežinýrovala podělit. V tomto souboru se soustředila na příjezd dětí o jednom víkendu a pravidelné zabíhání do minulosti, připomínání toho, co bylo, jak bylo, jak probíhala výchova, co její manželství, co domácnost, co tolik nepopulární ženské stárnutí, kdo s kým z rodiny nemluví a proč, zkrátka se slovem otřela o vše, co s rodinou a péčí o ni souvisí. Mnohokrát jsem se nad jejími řádky potichu usmála, nahlas zasmála i hloubavě zamyslela. Ať už nad její rodinou nebo mojí, protože čtení čtenáře pobídne spíš k tomu, aby provedl inventuru kvality vztahů své vlastní rodiny.
Varování pro všechny, kteří knihu zatím nevzali do ruky ani do ní nezanořili oči: Zjištění mohou být znepokojivá!
Nicméně to jsou vedlejší účinky četby. Důležitý je vtip a nadhled. Samozřejmě, že humor je individuální, tudíž ten Ermin nemusí padnout všem, ale přinejmenším ho okusit nebude špatný nápad. Pokud budete cítit potřebu vylepšit si náladu, sáhněte po jakékoliv Ermě Bombeckové. Problémy za vás nevyřeší, ale aspoň se upřímně zasmějete. A to taky není málo.
Bombeck, Erma: Rodina: Sladká pouta, která škrtí, Ikar, vyd. 2., 2006
https://cs.wikipedia.org/wiki/Erma_Bombeckov%C3%A1
