Článek
Podruhé se setkáváme s rodinou Vanderbeekerových, kterou tvoří děti Laney, Hyacinth, Jessie, Isa, Oliver a jejich rodiče. A taktéž jejich zvířátka, třeba králík Paganini, jenž si v tomto díle užije svoji chvilku slávy. Taky nesmíme zapomenout na jejich sousedy z domu na 141. ulici – pana Jeeta s jeho ženou Josie a pana Beidermana, jejich domácího, který po rodinné tragédii šest let nevyšel z bytu.
Skvělá zpráva – pokračování se čte stejně báječně jako první díl. Je svěží, humorné, laskavé, dojemné, poučné, inspirativní, což na jednu útlou knížečku (necelých tři sta stránek) není málo. Zároveň se americká autorka Karina Yan Glaser nebojí do děje přimíchat i špetku vážnosti, čímž do románového příběhu přidává i kus reality, protože skutečný život, který žijeme, není jen jásot a balonky a syté barvy, ale i strach, smutek, čerň a šeď.
Taky smrt. Přinejmenším její hrozba a stín, jenž otálí na místě a nechce odplout.
Se smrtí se Vanderbeekerovi setkali už v prvním dílu, ač spíše okrajově, z pouhého vyprávění jednoho života jednoho člověka. Tentokrát je to jiné. Mnohem vážnější a blíž, přímo na očích.
Přestože nejde o stejně závažný příběh, při četbě se mi vybavila dávná kauza kolem knížky Astrid Lindgrenové Bratři Lví srdci, kde se oblíbená spisovatelka dopustila takové „špatnosti“ a nepřípustnosti, že v příběhu pro děti psala o smrti. A to přece nejde. S dětmi se o smrti nemluví. Mohlo by je to poznamenat na citlivé dětské duši a zbytečně traumatizovat. Takové a podobné řeči se ve Švédku v době vydání knížky šířily, a vedly se dokonce i ve švédském parlamentu. Nejen téma smrti, ale i jisté detaily, které mohly být považovány za narážky na politický režim, způsobily, že když ji překladatelka Jarka Vrbová koncem sedmdesátých let přeložila a nabídla k vydání, neuspěla, a tak ji alespoň šířila samizdatově. Oficiálně byla knížka vydaná až roku 1992.
Toliko drobná odbočka, ale už zpátky k Vanderbeekerovým.
Pro jistotu zopakuji, aby nedošlo k mýlce – Skrytá zahrada není čtení, které by dítěti způsobilo trauma! Stále jde o dobrodružství a odlehčenost, o dětství v jeho čistotě a upřímnosti a hravosti. Ale je vždy třeba ocenit, že románový svět, ač zasazený do současného Harlemu, Glaserová neutopila v růžové.
Sourozenci Vanderbeekerovi sice čelí obavě velké jako obr. Avšak se strachem, že přijdou o milovanou osobu, bojují, a hlavně věří v dobrý konec. A nejen to. Rozhodnou se pro ni učinit milé gesto a zvelebit zanedbaný a málem zapomenutý prostor. U toho projeví nejen šikovnost a pracovitost, ale i schopnost spolupráce a obětavost. Ke všemu mezi nimi navzdory drobným rozmíškám panují láskyplné vztahy.
Co víc si u příběhu pro děti přát?
Rodinka ze 141. ulice a skrytá zahrada je čtením, které by děti neměly vynechat. A jejich rodiče jakbysmet.
Glaser, Karina Yan: Rodinka ze 141. ulice – Skrytá zahrada, Fragment, vyd. 1., 2026
