Článek
Sarah Bernhardtová byla francouzská herečka. Píše se o ní jako o divadelním géniovi, secesní múze (mimo jiné s ní spolupracoval Alfons Mucha ještě coby neznámý ilustrátor), nejvlivnější osobě 19. století, ikoně, která udávala společenský tón, dokud 26. března 1923 nevydechla naposledy. Milovala, nenáviděla, hrála, vyprávěla. O svém životě, který si „přetvořila“, jak potřebovala. Stvořila Sarah, tu určenou pro společnost a svět.
Nápadně tenký román o jejím životě osobním i hereckém mohl být nesmírně čtivý. Mohl. Jenže tak úplně není.
Francouzská spisovatelka Elizabeth Gouslan ho pojala jako výpověď „úhlavní herecké nepřítelkyně“ Bernhardtové – herečky Julie Bartetové. Její vyprávění začíná ve chvíli velkolepého pohřbu herecké legendy, přičemž v dalších kapitolách vzpomíná na jejich vzájemný a komplikovaný vztah a na Sarah jako takovou.
Líčí, odkud Sarah pocházela, do jaké rodiny se narodila, jaké bylo její dětství skutečné a jak ho později prezentovala veřejnosti, jaké byly její divadelní začátky, jak postupně získávala slávu i významné role. A hlavně – jak díky kontaktům a svému vlivu pracovala s tiskem či ho spíš ovládala, a tak formovala svůj vlastní veřejný obraz, přičemž zároveň ovlivňovala i náhled na herecké kolegy a jejich práci, třeba právě na Julii Bartetovou. Ať měla takto velký vliv nebo i menší, v takovém případě jsou všechny články a kritiky, všechny řádky hovořící o hereckém umu jedné a hereckém neumětelství druhých pochybné, a je důležité vnímat je s rezervou, číst mezi řádky a klást si otázky. Kdo článek/recenzi (nejen) na její herecký výkon napsal? Pro koho? S jakým účelem? Byl to přítel Bernhardtové? Její současný milenec? Nebo naopak odvrhnutý milenec? Nevyslyšený ctitel? Etc. Etc.
V průběhu čtení jsem si opakovaně říkala, že pro dnešní čtenáře (samozřejmě ne pro všechny, ale některé ano) bude Skandální Sarah nezáživná a táhlá, což do značné míry způsobuje minimum dialogů. Když uvážím, že v životech obou hereček by se dalo objevit tolik (čtenářských) zajímavostí, které však neprosákly do spisovatelčina inkoustu, je výsledek neuspokojivý.
Co mi taktéž chybělo, byl doslov. Jaké prameny měla autorka k dispozici? Odkud čerpala? Co všechno si načetla? Pracovala s archivními články? Jak moc uplatnila autorskou licenci?
Škoda.
Gouslan, Elizabeth: Skandální Sarah, Ikar, vyd. 1., 2025
