Vánoční koleda - nejvánočnější vánoční příběh

Kdy jindy připomenout nejvánočnější z vánočních příběhů než těsně před Štědrým dnem?

Vánoční koleda Charlese Dickense vyšla 19. prosince roku 1843. Vydalo ji nakladatelství Chapman & Hall s impozantními ilustracemi báječného Johna Leeche, který svým uměním dokázal v kresbách úžasně zachytit ducha Dickensových příběhů. Nejinak tomu bylo i v případě této povídky, jejíž první náklad v počtu šesti tisíc výtisků se vyprodal do Štědrého dne a do konce následujícího roku vyšlo dalších jedenáct vydání. Přestože není jedinou vánoční povídkou, kterou Charles Dickens napsal, je beze sporu jeho nejznámější.

Příběh o hamižném a nerudném staříkovi, jehož jméno Ebenezer Scrooge různí překladatelé překládají různě, a ne vždy „jde do pusy“ (za mě nejlépe, když ho nepřeloží vůbec a nechají v původní podobě, ale když už na překlad dojde, vede Vydřigroš od manželů Tilschových), je vánoční literární legendou.

Nechci se tu rozepisovat o příběhu jako takovém, jelikož ten je uschován v povědomí nás všech. Spíš mě napadlo poodhrnout oponu jeho stvoření.

Jdeme na to…

Jak to tak u spisovatelů bývá, inspirace neplyne pouze z jednoho zdroje, ale přitéká z vícero směrů. Nejinak tomu bylo i v případě Koledy. Tu jistojistě „poskládaly“ dohromady Dickensovy ponižující zkušenosti z dětství, kdy poznal, co je to bída, i jaké to je ve vězení, kam se rodina dostala kvůli dluhům Dickensova otce. Tehdy coby dvanáctiletý chlapec zakoušel frustrující práci v továrnách a seznámil se s bídným životem těch nejnuznějších z nuzných. Taková zkušenost se do něj silně propsala, aby taky ne.

Vliv na vánoční povídku měla kupříkladu i Dickensova návštěva Western Penitentiary v Pittsburghu v Pensylvánii v dubnu 1842 či dílo Douglase Jerrolda a jeho satirické eseje The Beauties of the Police (1843) a How Mr. Chokepear keeps a merry Christmas (1841), z níž se vyloupl hrdina Scrooge. Neopominutelná je i cesta, kterou Dickens podnikl roku 1843 do cornwallských cínových dolů i návštěva londýnské Field Lane Ragged School, která vzdělávala hladové a negramotné děti z ulice a poskytovala jim i stravu a nocleh.

Inspiračním zdrojem bylo i dílo amerického spisovatele Washingtona Irvinga, jenž ve svých prózách psal o tradičních Vánocích. Oba autoři sdíleli názor, že klasické pojetí Vánoc (sekulární, nikoliv náboženské) může pomoci industriální společnosti připomenout důležitost vytrácející se harmonie a klidu. Upomenout na důležitost rodinných setkání, štědrosti a laskavosti.

Mimochodem, předobrazem Vánoční koledy byla příhoda zlomyslného kostelníka Gabriela Gruba z Kroniky Pickwickova klubu, kde zmíněného muže napraví vánoční duchové.

S psaním povídky začal Dickens v říjnu 1843 a skončil na začátku listopadu. O zhruba šest týdnů později. Psal ji nejen pod časovým tlakem, i osobním. Jeho předchozí satirický román Martin Chuzzlewit nezaznamenal velké prodeje a vydavatel Dickense varoval, že pokud nepřijde s úspěšným příběhem, sníží mu gáži. To si Dickens nemohl dovolit ani to nechtěl připustit. Kvůli osobní zkušenosti se chudoby děsil. Jeho žena Catherine navíc čekala páté dítě.

Oněch šest týdnů trávil Dickens nejen samotným psaním, ale i dlouhými procházkami, aby zachytil co nejvíce inspirace. (Dlouhé procházky byly pro Dickense typické.) Neshody s vydavatelem vedly k tomu, že Dickens vydal Vánoční koledu vlastním nákladem a na její podobě si dal záležet. Desky byly červené, se zlatou ražbou i ořízkou. Příběh podbarvovaly čtyři ručně malované rytiny a čtyři černobílé dřevěné rytiny Johna Leeche.

Přestože zisk z vydání, i kvůli vysokým nákladům na výrobu, nebyl velký, umělecký přínos ano. Recenze byly nadšené. William Makepeace Thackeray o Koledě napsal, že jde o „přínos národu“ a „osobní potěšení pro každého muže či ženu, který si ji přečte“. Vánoční koleda bezesporu napravila Dickensovu pošramocenou spisovatelskou reputaci. Sám ji několikrát přednesl před publikem. (Dickensovo živé předčítání, nejen Koledy, je dobře známé, prý bývalo naprosto uchvacující, jako by promlouvaly postavy samy.)

Je velká, obrovská, neodpustitelná škoda, že my jsme z Vánoc udělali marketingové divadlo a obchodníci je využívají jen a pouze pro hromadění vysokých zisků. Jde to zcela proti Dickensovu pojetí – z vánočních prodejů vytřískat co nejvíc, lidi vyždímat do poslední kapky energie a v lednu jim na účet poslat nuznost.

Ale nebudu tu nyní výše řečenou myšlenku rozvádět. Rozčilení si schovám na později. Vrátím se k povídce.

Vánoční koleda je jednou z mála knížek, kterou vlastním ve více vydáních, především kvůli ilustracím, třebaže právě překlad Scroogeova jména mi leckdy činí problém. Dosud poslední, bohatě a úchvatně ilustrované Lisou Aisato jsem si nemohla nepořídit. To je nádherná povinnost, jak jistě uznáte.

Mimochodem, tomu, kterak Charles Dickens psal Vánoční koledu, se věnuje film Muž, který vynalezl Vánoce, jenž nedávno běžel na ČT Art. Koukněte.

Dickens, Charles: Vánoční koleda, Tatran, vyd. 1., 2024

Zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/koleda-podle-dickense-pribeh-lakomce-ktery-obohatil-vanoce-88860

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1no%C4%8Dn%C3%AD_koleda_(Dickens)