Článek
Číst Betty MacDonaldovou je jako uvařit si lahodnou kávu a k ní přikusovat čerstvě upečený koláček, co ještě pálí v prstech a křupe v ústech, s bohatou vrstvou posypky, která se drobí a ulpívá v koutcích.
Její autobiografické prózy, v nichž zachytila svůj – bohužel krátký – život, je dobré číst chronologicky, právě kvůli té posloupnosti a postupnému rozvíjení a plynutí. Ve Vejci a já, svém prvním románu, Betty líčí první manželství, jež ji odvedlo od rodiny, z města na venkov, kde dobrou noc nedávají ani lišky, a které se nevyvinulo ve vztah láskyplný a srdečný, spíš postupně usazený v osamělosti. Taktéž přibližuje nelehký, prací vyplněný život na slepičí farmě s tvrdohlavými slepicemi, vztahy se svéráznými sousedy, náladovým počasím, každodenním bojem s domem a tvrdou dřinu, která ji vyháněla z postele v hodině, ve které většina z nás ještě oddychuje do peřin.
To vše je ale zahaleno do jemného hávu lehkosti a nadhledu a nikdy nevysychajícího humoru, ten je Bettyinou nejsilnější zbraní, životodárným lékem pro dny, kdy vyblednou všechny barvy a zůstane jen šeď, na dny, kdy se náš život zatřepe strachem a úzkostí. Právě při vší nadsázce a vtipu, jenž je inteligentní a příběhu padne jako poklice na hrnec, by čtenář málem zapomněl, jakou těžkostí bylo vlastnit a provozovat farmu a vydělávat si na živobytí, a o kolik náročnější to muselo být, když se Betty narodily její dvě dcery.
Je to takové „austenovské“ – nadlehčenou formou sděluje tíhu života, a to je účinnější způsob, než kdyby byla Betty vážnější než smrt.
Její romány jsou dobrou volbou, pokud hledáte příběh, který z vás vymete smutek, smích vás bude lechtat v krku i v břiše a budete si užívat krásy českého jazyka. Bettyiny prózy jsou lehké jako vyšlehaný sníh.
A to naznačuje, že její život nebyl jen těžký. Pravděpodobně byl těžší, než nám sama odhalila.
Jsem ráda, že jsem se do ní začetla až jako žena po třicítce. Ač si Betty nabírá čtenářky od jejich dětství a útlého mládí, četbu všech jejích knih bych doporučila mladým slečnám až hodně po dvacítce, spíš k třicítce a výš, kdy žena žije v trvalém vztahu, nebo rovnou v manželství, případně má děti, ale především ví, co obnáší péče o domácnost, protože svobodná náctiletá slečna marnící čas na sociálních sítích a „výletováním“ po obchodních centrech těžko pochopí, jak intimní vztah můžete mít se svým sporákem.
Betty MacDonaldová je v české literatuře fenomén. My Češi ji nepovažujeme pouze za oblíbenou spisovatelku nebo za jakousi blízkou přítelkyni jako spíš za milovaného člena rodiny. To je její kouzlo, jehož účinek neochabuje, poněvadž stále žije a pracuje, a hlavně čte generace žen, které Betty rozumí a ona rozumí jim. Ulehčuje jim den a ukazuje, že se všemi moderními vymoženostmi, které máme k dispozici, jako je automatická pračka, nestávkující trouba, fungující topení a další přístroje pro ulehčení, si nemáme na co stěžovat.
O tom, jak to s Betty máme, pojednává kniha Betty a my od literárního teoretika, historika a kritika Jiřího Trávníčka. Můžete ji brát jako tip pro rozšíření svých znalostí o perle americké literatury. Až se k ní pročtu, podělím se s vámi o dojmy a názory.
A ještě vám doporučím jednu knížku!
Pro doplnění toho, co bylo a nebylo skutečné a jaká byla „pravá“ Betty, si můžete vyhledat i titul Hledání Betty MacDonaldové od Pauly Beckerové. Tato kniha vyšla v roce 2021 a nabízí nový pohled na Betty a její život, a tím i na její romány. Mnohé čtenářky milující Betty si knihu pořídily s natěšením a radostí, jenže po jejím přečtení byly rozčarované. Díky jejím prózám si o ní vymalovali určitou představu, ale zjistily, že realita se odehrávala v mnohem temnějších barvách. Jiné psaly, že Bettyiny romány milují, a právě proto, že jsou jim tak drahé, nechtějí si kazit svoji představu ošklivou realitou.
Dá se to pochopit.
Sama mám knížku připravenou na vysoké, velmi vysoké kupičce, která se tím, jak do ní neustále přidávám nové přírůstky, nebezpečně naklání jako šikmá věž v Pise.
Ale ta se nikdy nezřítí, je to držák. Stejně jako jím byla Betty navzdory životním překážkám.
MacDonald, Betty: Vejce a já, Vyšehrad, vyd. 7., 1991
