Článek
Kapitola prvá
„Ale matko! Vždyť vy jste se také vdávala až v pětadvaceti letech,“ ohradila se Jasmína. Seděla v županu před zrcadlem a upravovala si vlnité lokny, které jí nechtěly držet na místech, kam je připevnila. Vlasy jí během dětství a dospívání zhoustly, ale světlou barvu, jako vyšisovanou od sluníčka, si zachovaly.
„Už ve čtyřiadvaceti!“ opravila ji Lisa a zhroutila se na dceřinu postel. Jejich časté slovní rozepře ji začínaly vyčerpávat. „Doneste mi vodu, Fanny,“ nakázala služce, která pomáhala Jasmíně s účesem.
„Dobře. Rok sem, rok tam,“ prohodila ledabyle Jasmína a stále se snažila dát svým vlasům nějaký tvar.
„Každý rok je u ženy důležitý!“ nesouhlasila Lisa, vzala si od rychlé a hbité Fanny orosenou sklenici a přihnula si z ní jako notorický pijan. Už druhý týden se Berfordshire pekl pod sluncem roztaveným na nebi jako železo a padal na něj těžký vzduch. Lidem v mnoha vrstvách oblečení, které raději nepočítali, se těžko dýchalo a existovalo, ačkoli těm bohatým, a tedy nepracovitým, se dýchalo a existovalo o něco lépe než chudým a pracovitým, kteří se často nedobrovolně museli vystavovat slunci a neměli příležitost ani čas vyhledat pohodlí stínu.
„Sice jsem se vdávala trošičku později,“ přiznala Lisa neochotně a raději nevzpomínala na to, jak se jí ostatní děvčata smála a ráda škodolibě opakovala, že když není ve čtyřiadvaceti letech ani zasnoubená, už se nikdy neprovdá. „Ale!“ pronesla významně a pravým ukazovákem protrhla vzduch, „ty nebudeš zbytečně čekat. Čím dřív ke sňatku u dívky dojde, tím lépe pro ni.“
„Nebo pro její matku,“ odtušila Jasmína.
„To také. Nervy matek, jejichž dcery nejsou v určitém věku doposud vdané, jsou tvrdě zkoušeny a napínány,“ vypověděla Lisa. Nyní jakožto matka lépe chápala svou matku a její snahy sehnat jí skvělou partii. (Zato dosud nechápala netečnost svého otce, kterou tehdy projevoval a kterou dováděl svou manželku (částečně i dospívající a posléze dospělou dceru) k šílenství. „Vůbec se nesnažíš, aby se ta holka vdala, a proto ti zakazuju umřít!“ nařizovala manželovi Clara Goldová.)
„Nejlepší pro dívku je, když se provdá před dvacítkou.“ Lisa mudrovala o tom, co Jasmíně opakovala nejméně dvakrát denně od jejích třinácti let, protože doufala, že její slova budou mít náležitý účinek.
„To jsem prošvihla,“ utrousila Jasmína a zasmála se.
„Tuto nepříjemnost mi nemusíš připomínat!“ Lisa přiložila sklenici k ústům, ale nevytekla už ani kapka.
Než se stačila Jasmína ohradit a pustit se do další slovní bitvy se svou matku na téma zásnub a výběru ženicha, Lisa se odkolébala z její ložnice. (Za ty dlouhé roky, které strávila v manželství, nabrala nějaké kilo navíc (přesněji hodně kil navíc) a získala úctyhodně kyprou postavu, protože se vykrmovala sladkostmi, aby její nervy vydržely zkoušky, které jí byly připraveny. „A jaká je tohle zkouška pro manžela,“ pronášel žertovně stále štíhlý William a Lisa nikdy nevěděla, co tím chce říct.)
„Abych nezapomněla,“ vrátila se a vstrčila do pokoje kulatou hlavu se zrůžovělými tvářemi a vlhkým, neviditelným knírkem nad horním rtem, „hosté čekají.“ Tímto Jasmíně naznačila, aby se urychleně oblékla a přestala předstírat, že doposud není učesaná.
Jasmína se neochotně navlékla do krémových šatů a s povzdechem a poraženeckým pohledem, který vrhla po Fanny (jak jí záviděla její vrásky a jejích čtyřicet let, které byly dostatečně odrazující a chránily ji před sňatkem), se jen nerada přemístila do vyzdobeného tanečního sálu, v němž se pohybovalo tolik párů nohou, že by je nikdo nespočítal.
Pokračování ve čtvrtek 30. 7.
