Článek
Kapitola sedmá
„Promiňte, nemínil jsem vás vyděsit,“ ubezpečil ji mladý muž, který se tu náhle objevil. Zastavil se kousek od ní, ruce měl před sebou natažené v uklidňujícím gestu. „Nechtěl jsem dělat hluk. Vypadala jste, že spíte.“
„Nespala jsem.“ Jasmína vstala, jelikož si vsedě připadala poněkud v nevýhodě, avšak nepociťovala žádný strach, jenž by ji donutil rozeběhnout se pryč. Obrátila se čelem k neznámému muži, který narušil její malý tichý svět.
„Z dálky jsem si všiml, jak tady sedíte, tak jsem slezl z koně,“ obrátil se na hnědáka stojícího o několik metrů opodál, „a chtěl jsem vás požádat o radu.“
„Prosím,“ vybídla ho.
„Mířím do Berfordshiru,“ vysvětlil.
„Už nemíříte. Jste zde.“
„Opravdu?“ sundal si klobouk a otřel si zpocené čelo. „Nebyl jsem tu léta. Naposledy jako hodně malý chlapec, takže jsem si neuchoval skoro žádné vzpomínky. Ty, co mám, jsou už léty rozmazané, skoro je nedokážu rozluštit.“
„Berfordshire je stále stejný. V tom tkví jeho krása,“ odvětila Jasmína a dovolila si pousmát se.
„A naopak krása jeho obyvatel tkví v tom, že se mění,“ podotkl neznámý muž.
Jasmína si nepamatovala, že by muže, který nemohl být o moc starší, než byla ona, někdy dřív zahlédla. Rozhodně nepatřil k vrstvě lidí, se kterými se musela běžně stýkat. Na rozdíl od všech Wollinsů, Walkerů, Harperů či Shineů byl dobře rostlý, vysoký a rozhodně pohledný, s nepopiratelným kouzlem, kterým se tak rád chlubil tuctový pan Harper. Horko na jeho vzhled nepůsobilo destruktivním způsobem jako na směšného pana Wollinse, ale dodávalo mu spíš jiskru.
„Někoho by to děsilo nebo nudilo,“ dodal.
Jasmína nechápavě zakroutila hlavou.
„Myslím to, že je Berfordshire stále stejný,“ vysvětlil.
„Mě ne. Naopak. Je to uklidňující.“
„Dovolte, abych se vám představil,“ otřel si zpocenou ruku o kalhoty a přikročil k Jasmíně. „Jmenuji se Rupert Collier.“
„Těší mě, pane Colliere. Jasmína Ardenová,“ podala mu svou, ačkoli se v Berfordshiru muži s ženami takto běžně nezdravili. Na tom bylo znát, že není zdejší.
„Jasmína?“
„Ano.“
„Jak zvláštní jméno. Jste první Jasmína, kterou znám.“
„Později uvidím, jestli mě to bude těšit, nebo ne.“
Pokračování ve čtvrtek 10. 9.
