Článek
Kapitola druhá
Bohatá společnost se v Argin Hall shromáždila na počest Jasmíniných čtyřiadvacátých narozenin. Její matka samozřejmě nenechala nic náhodě a sezvala všechny mladíky, na které si jen vzpomněla a o nichž věděla, že jejich příjem není menší než pět tisíc liber ročně, a s nimiž se alespoň jednou setkala. Pak se zamyslela a pro jistotu pozvala i ty, které neznala ani nikdy neviděla.
Jakmile Jasmína vstoupila do sálu, bylo to, jako kdyby vlétla do včelího úlu, kde nikdy nenastane ticho a klid. Všechno kolem ní šumělo a hučelo, cinkalo a mlaskalo, světla bíle žhnula a hudba hlasitě vyhrávala. Polkla a očima hledala svého otce. Když ho v té chaotické změti načesaných hlav uviděla postávat v jednom z koutů, odspěchala k němu.
„Vypadáš krásně, holčičko,“ řekl uznale William a políbil svou dceru na spánek. Nevěřil, že mu tak rychle vyrostla.
„Maminka si dala záležet,“ špitl, když se Jasmína nervózně rozhlížela po společnosti a měla nepříjemný dojem, že matka sezvala jen a pouze mladé svobodné muže a postarší vdovce.
„Až příliš. Vždycky všechno přežene,“ okomentovala její výběr a už nyní rozmýšlela, jak se bude moci co nejdříve vzdálit.
„Konečně jsi tu!“ přichvátala k nim Lisa, jež přerušila rozhovor s paní Wollinsovou, jejíž syn George (patnáct tisíc liber ročně) byl taktéž přítomen. „Myslím, že jestli si nevybereš ženicha tady, tak si ho nevybereš už nikde,“ prohlásila prorocky a s uspokojením se rozhlédla po sále, její orlí pohled hledal kořist.
„Pozor, z naší maminky se stává věštkyně,“ řekl pobaveně William.
„Kdybys mi raději pomohl,“ napomenula ho potichu Lisa. „Ale ty ne, ty se všemu budeš raději smát a klidně se dívat, jak se tu snažím o budoucnost naší dcery.“
„O budoucnost naší dcery ses postarala už ty tím, že sis vzala mě,“ podotkl. „Mělas štěstí, že ses nezakoukala do žádného chudáka, ale bohatého chudáka.“
„Jakýpak ty jsi chudák?“ namítla.
William měl i po všech těch letech, drobných neshodách, viditelných vráskách a kilech navíc svou manželku rád a na rozdíl od jiných mužů svého výběru a svého „ano“, které mnozí vyřknou bez rozmyslu a v ovládnutí hormonů či z donucení, nelitoval.
„Liso, už sis dala kousek toho dortu, co upekla Cooperová?“ odvrátil její pozornost od mladíků, kteří by se rádi stali jeho dědici, a trochu ji poškádlil, což byla jeho druhá nejoblíbenější manželská činnost.
„Ne,“ odpověděla a potřásla hlavou. „Dala jsem si dva.“
William se rozesmál.
Pokračování ve čtvrtek 6. 8.
