Článek
Víte, co je nejhoršího na tom, když přečtete kompletní dílo Jane Austenové? Že už vás žádná Austenová nečeká!
Naštěstí žánr regentské romance nabízí široký výběr, který v tomto roce rozšířil román americké spisovatelky Rosalyn Eves Velká očekávání. S tímto názvem si autorka možná malinko naběhla, poněvadž se přímo okatě nabízí prohlásit, že Velká očekávání vzbuzují velká očekávání. :)
Nutno říci, že nezklamala. Alespoň moji čtenářskou maličkost. Samozřejmě, Jane Austenová to není. Ale s tím se musíme smířit a nebýt zbytečně přísní v hodnocení ostatních románů, jež oživují dávno zaniklý svět. Ačkoliv dávno zaniklý svět… V některých bodech jistě, v jiných ne zcela.
A to je jedna z „přidaných hodnot“ tohoto románu. Všechny hrdinky se potýkají s myšlenkami na nespravedlnost doby, do níž se narodily, a zcela oprávněně! Uvažují nad nesmyslností společenských pravidel, která je vždy postaví do nepohodlné pozice, v níž se téměř nedá manévrovat, jelikož ona pravidla straní mužům. Ženy to vždy odnesou. Co je dovoleno mužům, není dovoleno ženám. A že jsou to dokonale absurdní pravidla!
Stále stejná, nesmírně ohraná písnička, která, bohužel!, hraje i dnes. Je to nesmírně otravná melodie, co zní kdesi v pozadí když ne každého dne, potom téměř každého. Že ještě někoho baví… Chtělo by to ztlumit ji do neslyšitelného šepotu.
Ač mě příběhy z regentské éry, i pozdější, baví a ráda jim věnuju čas ať čtenářský či divácký, právě z výše uvedených důvodů představují dobu, ve které nebylo snadné žít a fungovat. Společnost si nasadila masku pokrytectví, doslova si ji přilepila k tváři, a využívala dvojí metr. Stručně řečeno. Velmi stručně řečeno.
Ale poodejděme od těchto rozčilujících záležitostí a v náznaku si poodhalme příběh a hrdinky.
Jsou tu tři. Dvě sestry a jejich sestřenice. Sestry se jmenují Thalia a Kalli, jejich sestřenice Charis. Jestli vám jejich jména přijdou netradiční, nemýlíte se. Ovšem když jejich rodiče chovají oblibu v řecké mytologii, někde se ona láska musí projevit.
Jejich pohledy se pravidelně střídají, a tak se s každou můžeme podrobně seznámit. S jejich názory a charakterem, s odlišnými očekáváními, která mají od své první plesové sezóny v Londýně, i od života jako takového.
Lze tu nalézt i momenty, jež přímo vybízejí k zasmání. Týkají se především dějové linky Charis. Ta je zapálenou vědátorkou, a tak si kupříkladu při tanci ráda s tanečníkem popovídá o oplodňování květin. A je s podivem, že takové neškodné téma jejího tanečního partnera rozhodí a uvede do rozpaků.
Ach ano, bylo to vtipné a nebylo možné se nezasmát.
Nejednou tu můžeme vyčíst podobnost s romány Jane Austenové. Především s Pýchou a předsudkem. Ať se to týká konkrétních situací, ale i jednotlivých charakterů, ženských i mužských. Nemůžeme si nevzpomenout na Elizabeth Bennetovou s Kitty nebo Elinor. Či na výlupka Willoughbyho.
Vadí to? Mohl by se ozvat hlas, jenž by křičel, že autorka neprokázala dostatek fantazie a až příliš se inspirovala jinou autorkou, pokud ji rovnou nevykradla. Ale považte – neřešíme i my lidé v životě ty stejné situace? Neopakují se ať už jednotlivcům nebo v proudu času?
Opakují.
Navíc bychom mohli nalézt i jiný pohled – posuzovat to jako poctu Jane Austenové, hlavní představitelce regentské romance (alespoň v mých očích).
Nepřistupujme k Velkým očekáváním s předsudky, co zatíží ducha. Zahoďme je, dopřejme si lehkost a užijme si debutantskou sezónu v Londýně. Honem si naservírujte sušenky, do šálku si nalijte čaj (s mlékem, ale i bez, hrdinky vám to odpustí) a vstřebejte nejnovější drby z vybrané společnosti, která se leckdy, často, chovala velmi nevybraně, ač ráda předstírala opak.
Eves, Rosalyn: Velká očekávání, Cosmopolis, vyd. 1., 2025
