Článek
Po velmi, velmi dobré, ba přímo výborné čtenářské zkušenosti s historickým románem Až rozkvete jasmín z doby války Severu proti Jihu jsem se vrátila k prvnímu česky vydanému literárnímu počinu Donny Everhartové – Vlaštovčímu kopci, který je jinak jejím již pátým románem, jak praví záložka.
Zůstáváme v časech minulých, v časech, kdy lidstvo zažilo pád a zhroucení nadějí, obrovskou deziluzi a rozbití snů, úpadek je připravil o vše, někteří se proto sami připravili o život, o práci bylo těžké zavadit, o slušnou mzdu ještě těžší a udržet si lidskost byl každodenní úkol.
Mluvíme o období hospodářské krize v Americe.
Konkrétně se ocitáme v roce 1932, tři roky po krachu na newyorské burze, na jedné farmě, kde pracuje mladík jménem Dell. Dell je rád, že má práci, občas se rozptýlí s některou z manželek svých kolegů, ale jinak jeho život postrádá pravý impulz. Je to přežívání. Tajné dovádění s ženami cizích ho jednoho dne přiměje k útěku a přivede do tábora na sběr pryskyřice.
K němu tu máme mladinkou Rae Lynn, sirotu, která se provdala za mnohem staršího muže, ale žije s ním ve více méně šťastném svazku.
Donna Everhartová se v Jasmínu vyhnula drsným scénám a vyloženým válečným hrůzám, líčila život obyčejných lidí, zato v Kopci je scén, co se čtou se scvrklým žaludkem, hned několik. V určitých pasážích to není vůbec snadné čtení a nejhorší na tom není to, že něco takového spisovatelka napsala. Nejhorší na tom je, že vycházela ze skutečnosti.
Homo homini lupus. Člověk člověku vlkem.
Když jsem si jako vždy procházela čtenářské názory, nejednou jsem se dočetla, že román měl sice dobrý rozjezd a charaktery a první polovinu, ale jakmile se děj přelil z Vlaštovčího kopce pryč, proměnil se v příliš romantický.
Osobně bych to viděla jinak. Jak taky jinak v mém případě. :)
Román má tři části – Útěky, Vlaštovčí kopec a Hnízdo, přičemž první dvě zabírají nejvíce prostoru, zhruba tři sta padesát stránek z celkových čtyři sta dvaceti (plus minus).
Pojďme si je trochu přiblížit.
Útěky jsou uvedením hlavních postav, zmíněného Della a zmíněné Rae Lynn, je to zároveň naznačení, příslib toho, co jako čtenáři můžeme v následujících kapitolách čekat (nic jednoduchého, míněno ve smyslu něco drsného), drobné peripetie, které v životech obou vyústí v jednu velkou událost, především v případě Rae Lynn nesmírně tragickou a tíživou. Je to právě ona událost, která oba uvede do pohybu a ten pohyb je přivede až na Vlaštovčí kopec.
Vlaštovčí kopec je nejdelší a nejpodstatnější částí románu. Je čtením o zlých časech, opravdu zlých lidech, velké beznaději a nepředstavitelné dřině, úmoru od brzkého rána do pozdního večera, kdy už ani tělo, ani mysl nemůžou. Jak jsem napsala výše, jsou tu scény, u kterých je lepší zavřít oči. Nebo raději ne, ještě by to podpořilo až příliš živou představivost. Je spíš lepší je přečíst, nasucho polknout a brát to jako příležitost k vděčnosti, že žijeme, jak žijeme, ačkoliv i my jako společnost máme své problémy, to zase ano. Zároveň je to poučná část o zasunutém kousku historie, o němž neví ani učebnice. Tedy ty naše.
Hnízdo je přelom, hluboké oddechnutí, že to nejhorší je za postavami – i za námi čtenáři –, a je vítaným osvěžením po všech hrůzách a nespravedlnostech, o kterých jsme se dočetli a nad nimiž jsme se mohli leda tak durdit a zvýšit si tep, že přece není možné, aby tohle někomu opravdu prošlo bez potrestání, aby spolu lidé takto jednali. Je to odměna za všechnu dřinu a lopocení, druhá tvář života, ta přívětivější, nadějná.
I ty nejkrutější časy skončí. A pak vysvitne slunce.
Dell a Rae Lynn dojdou odměny, abych tak řekla. Rozhodně si ji zaslouží. A i čtenář si zaslouží, aby román dočítal s pocitem lehkosti na srdci i duši, že spravedlnost je nesmrtelná, jen má své vlastní tempo, stejně jako šťastné konce.
A ty přece vyhlížíme i v reálném životě, nebo ne?
Nedalo mi to a prozkoumala jsem oficiální stránky autorky. Rozhodně by pro nás české čtenáře bylo z čeho vybírat, tak uvidíme, jestli se v edičním plánu nakladatelství Jota dočteme o již třetím připravovaném románu Donny Everhartové.
Hlásím se jako první čtenář!
Everhartová, Donna: Vlaštovčí kopec, Jota, vyd. 1., 2022
