Článek
Znáte britskou historičku Mary Beardovou? Ne? Delší rovné vlasy obarvené životní moudrostí? Barevné kabáty? Kolo jako praktický dopravní prostředek? Stále nic? A chcete ji poznat? Jistěže chcete! Minout ji by znamenalo velké ochuzení o možnost získat nové znalosti o historii sice zanesené tučnou vrstvou prachu, ale v naší přítomnosti stále živé, a o nás o lidech, nepoučitelných a stále stejně chybujících. Čerstvých poznatků, co osvěží mysl, není nikdy dost a rozšířit si obzory, které nikdy nemohou dosáhnout dostatečné šíře, neustále je potřeba je posouvat a hýbat s nimi, aby nezatuhly.
Mary Beardová nejen, že vystupuje v médiích, točí dokumentární série a srozumitelným, velice přístupným způsobem seznamuje s antickým světem, ale je i literárně činná. Čeští čtenáři se však dosud museli smířit s tím, že její knihy o historii čeští nakladatelé opomíjeli (s jednou jedinou výjimkou). To se naštěstí zanedlouho změní! Nakladatelství Grada v těchto dnech vydává její obsáhlou knihu SPQR. – Dějiny antického Říma.
Díkybohu za ty dary! Ani vám nemohu vypovědět, jak velmi se na tuto knihu těším!
Sama jsem se s Mary Beardovou seznámila – žel nikoliv osobně, to by bylo daleko dobrodružnější – před dlouhou řádkou let díky dokumentárnímu kanálu Viasat History, kde svým zapáleným přístupem, hlubokými znalostmi a vhledy přibližovala antickou, konkrétně římskou dobu.
Literárně jsem se s ní „potkala“ nedávno – odskočila jsem si od beletrie, od níž jsem si potřebovala krátce odpočinout a osvěžit se zcela jiným typem literatury – a otevřela jsem útlou knížečku s vábivým názvem Ženy a moc, to jediné, co bylo v češtině dosud k dispozici (ostuda!). Tvoří ji dvě přednášky, které Mary Beardová napsala pro London Review of Books. První ,Veřejný hlas žen, proslovila v roce 2014, druhou, Ženy u moci, o tři roky později. A ač je to knížečka „na jedno posezení“, skrývá v sobě myšlenky a názory vedoucí k nejednomu dlouhému, důkladnému zamyšlení.
Jak napovídá stručný název, je to čtení o ženách, ale nejen pro ženy, čtení „o ženském údělu“, o tom, že ačkoliv jsme se jako společnost za všechna proběhnutá staletí o malý krůček posunuli, to je nesporné, přesto se i v současnosti my ženy setkáváme se zesměšňováním a zlehčováním, despektem a umlčováním, odmítáním a nerovnostmi, urážkami a podceňováním. Doplňte si podle vlastní zkušenosti. Setkáváme se s tím nejen v pracovním prostředí, ale i v soukromém životě, v partnerských vztazích, i v rámci rodiny. Někdy jsou to výraznější projevy, které nelze přehlédnout ani přeslechnout, jindy „nenápadné“, které nám hnedle nedojdou. Možná jsme na ně za ta staletí natolik „zvyklé“, že je zkrátka nevnímáme, náš radar je vůči nim hluchý.
Měly bychom ho však nastartovat a naladit na přijímací frekvenci.
Čtení chytne od prvních řádků, protože Mary Beardová umí psát, svými pečlivě vybranými slovy nás provede trefnými příklady z mytologie a antického světa, dotkne se i současnosti, především politické scény a ukazuje, kam jsme se posunuli. Nebo spíš ne.
Přednášky u čtenáře předpokládají všeobecný přehled, přesto je možné, že si některé informace bude čtenář dohledávat. To ani v nejmenším nevadí. A čtenářům, kterým by to snad vadilo a obtěžovalo je to, poněvadž je to „příliš složité a namáhavé“, není knížka adresována.
Ženy a moc sice „slupnete“ během jednoho do/odpoledne, je ale vhodné věnovat řádkům plnou pozornost a vstřebávat je pozvolna, soustředěně, nespěchat, nekvaltovat k další přečtené knížce. Jsou užitečným příspěvkem k tématu emancipace a feminismu, nerovnosti a „střetu“ muži vs. ženy, případně ženy vs. společnost/svět.
Přečtěte si Ženy a moc a nechte je (u)zrát. A po čase se k nim vraťte znovu.
Jako se my v každodenním konání „vracíme“ k antice a děláme něco antického, aniž bychom si to uvědomovali.
Beard, Mary: Ženy a moc, Argo, vyd. 1., 2020
