Článek
Lidé sdíleli stejný jazyk, ale to bylo pravděpodobně všechno. Státy spolu neměly příliš přátelské vztahy, čemuž pravděpodobně přispíval i fakt, že měly zcela odlišné kultury a hodnoty.
Rozdíly mezi Spartou a Aténami
Sparťané byli drsnější, s ničím se příliš nepárali. Byli válečníci, snažili se tedy z mužů vychovat pořádné vojáky, kteří byli ochotní za svou vlast položit i život. V Aténách měli život poněkud lehčí, chodili do školy a byli tedy vzdělanější. Často z nich byli filozofové, politici, sochaři či spisovatelé. I v Aténách však byli vojáci.
Život ve Spartě
Děti ve Spartě se považovaly za děti státu, rodiče v tomto případě neměli příliš velkou moc. Když se narodilo spartské dítě, přišli do domu vojáci a pečlivě ho prohlédli, aby zjistili jeho sílu. Pokud usoudili, že je dítě slabé, shodili ho ze skály nebo ho odvedli do otroctví. O osudu malých dětí tedy rozhodoval stát.
Vliv matky byl pro malé chlapce považován za škodlivý, a tak v 7 letech museli odejít z domova. Stát je ubytoval v ubytovně, kde chlapec odebraný matce žil s dalšími chlapci a byl vycvičen na vojáka. Chlapci procházeli tvrdým výcvikem, často museli absolvovat drsné pochody bez bot a jídla. Byli také často biti staršími chlapci.
Po dovršení dvaceti let museli mladí Sparťané složit přísnou zkoušku, aby mohli absolvovat studium a stát se plnoprávnými občany. Pokud jejich zkouška nebyla úspěšná, nestali se oficiálními občany, ale příslušníky střední třídy. Ve věku třiceti let směli žít se svými rodinami, ale pokračovali ve výcviku až do šedesáti let, kdy odcházeli z vojenské služby.
Dívky a ženy měly ve Spartě svobodu
Dívky a ženy měly poměrně svobodný život. V 7 letech šly do školy, kde se učily mimo jiné i bojovat. Sparťané věřili, že silné ženy budou přínosem pro společnost (budou mít silné děti), a tak dostávaly stejné porce jídla jako muži. Mohly volně chodit ven a zařídit si své osobní věci.
V 18 letech skládaly zkoušky občanství, po jejich složení jim mohl být přidělen manžel. Svatební noc žen byla poměrně zvláštní, ženy se musely nechat ostříhat nakrátko a obléct se do pánského oblečení.
Ženy v Aténách neměly tak snadný život
Ženy v Aténách trávily téměř všechen svůj čas doma. Učily se plést, háčkovat, vařit a v případě potřeby pracovaly i na poli. Domov mohly opouštět jen výjimečně. Dívky do školy nechodily, pouze některé matky své dcery učily číst a psát.
Dívky se vdávaly zhruba ve 14 letech a poté žily v domě svého manžela. Komunikovala většinou pouze se svou rodinou, kde žila.
Chlapci se hodně vzdělávali
Chlapci nastoupili do školy v 7 letech. Jejich výuka byla docela podobná té dnešní. Učili se matematiku včetně zlomků, sčítání, odčítání, násobení a dělení. Psali perem na tabulky potažené voskem.
Učili se také Homérova slova. Dále měli hudební výchovu, která obvykle zahrnovala výuku hry na lyru. Nemohl chybět ani tělocvik, kde se učilo používat luk a šíp, často se závodilo v plavání a ti bohatší jezdili na koních.
Dospívající chlapci přestupovali na další školy, v 18 letech pak navštěvovali vojenskou školu. Ženili se ve věku kolem 30 let.
Právě muži byli ti, kdo obstarávali všechny nákupy a další pochůzky. Žena nic z toho dělat nesměla.
Zdroj: World History Encyclopedia, BBC
