Článek
Jistě, jsou i dlouhé sukně, jenomže při chůzi s berlí, hrozbě zabrknutí a případném následném pádu jsou kalhoty nesrovnatelně vhodnější.
Sehnat kalhoty, aby se do nich vaše opuchlé nohy vešly není vůbec snadné.
Navíc v nich chcete alespoň trošku v rámci možností vypadat.
Jenže v tomhle horkém létě v kalhotách z polyesteru, bengalínu a podobných materiálů máte po chvíli nošení na kůži úplné spáleniny.
Proto když jsem v nabídkovém katalogu jednoho oděvního řetězce zjistila, že mimo jiné nabízí i kalhoty z bavlny, mé srdce přímo zajásalo.
Ale ne na dlouho.
Takové ty „normální“, nositelné téměř pro všechny příležitosti, u těch bych musela nohavice přestřihnout vejpůl, abych si po nich nešlapala. A jak potom takový střih „sedí“ nemusím povídat. Nehledě na jejich „lidovou“ cenu, a také barvu. Protože při těch všech mých problémech je pro mne nejlepší barvou černá, nikoli nabízené pastelové barvy.
Nakonec jsem ale přece jen něco objevila. Sedmiosminové kalhoty, jejichž délka u mně sahá až ke kotníkům, nemusím tak nic krátit, stříhat a přitom mám celé nohy zakryté.
Šlo sice o kalhoty „pro sport a relaxaci“, ale snad něco vyberu. Nechci to nikam do opery do národního, ale na běžné nošení, na nákup, k doktorovi a tak.
Hledám, hledám, všude jen samý lampas. Konečně něco jiného. Prý že zdobené kapsy. Pod tím si já představuji lemování paspulkou a podobně.
Jenomže tady? Našité kapsy jsou celé jinobarevné, vypadá to spíš jako záplaty z nouze. Vepředu i vzadu. Za tohle tedy své peníze nevydám.
Listuji dál. Konečně něco pouze jednobarevného. Sice mají v pase tu šńůru, jak bývala dřív u starého typu dvojdílných „modráků“, co nosíval můj děda, ale budiž, ta se dá odstranit. Jenom zjistit, zda je nabízejí i v černé barvě. Mám štěstí. V mojí velikosti nabízejí.
A dokonce za odpovídající rozumnou přijatelnou cenu. Tak jo, to by šlo.
Po chvíli se tedy ke katalogu vracím znovu si ještě před objednáním prohlédnout svůj „úlovek“.
Ouha, ony ty kalhoty mají taky z boku nápis. „Relax“! Pravda, mají to nafoceno tak, že je snadné ho přehlédnout.
A tak si říkám proč? Proč každé ty kalhoty, byť jsou deklarovány jako sportovní, musejí být něčím „vymršené“ tak, aby skutečně jinam než do posilovny, fitka nebo doma k televizi vzít nešly. Protože by v nich člověk vypadal jak uprchlý klaun z cirkusu nebo utečenec z blázince.
Starší, prostorově výrazná dáma v kalhotách se širokýma lampasama taky nebude vrcholem elegance.
Tak si říkám proč to ti výrobci dělají, že všechno musí takhle mršit.
To mají takový strach, aby v tom, dle nich sportovním oblečení, si člověk nedošel třeba za roh do obchodu pro rohlík nebo k brance převzít balík od pošťáka?
Dobře, někdo si na ty blázniviny potrpí. Nešlo by tedy je jen přidat do balíčku v nažehlovací formě a kdo chce, ať si je tam dá? Nešlo, samozřejmě.
Protože to by si lidi potom nekupovaly ty „normální“ kalhoty bez těch všelikých údajně ozdobných prvků.
Tyto kalhoty jsou totiž víc než o poznání dražší. Což o to, kdyby byly kvalitní a vydržely několik sezon, „seděly“, člověk by ty peníze za ně i vydal.
Jenomže o tom si člověk může leda tak nechat zdát.
Tak mi zase nezbývá, než závidět těm, kdo si umí oblečení na sebe sami kvalitně ušít. Byť e-shopů i kamenných obchodů s oblečením je nepřeberně.
