Článek
Zajisté se vám to už také stalo. Objednáte si balík, balík s doručením domů, který platíte při převzetí zásilky. V dnešní době je spíš výjimka, pokud částku hradíte v hotovosti. Prostě „karty světem vládnou“.
Dopravní služba vám předá balík, vy sdělíte, že budete platit kartou. V tom případě je vám nabídnut terminál, kam přiložíte kartu. Samozřejmě to po vás následně chce i PIN.
A teď to přijde. Na displeji onoho „stroječku na placení“ jsou sice čísla, klávesnice. Ale z nějakého důvodu ona čísla poskakují sem tam. Nahoru a zase dolů, mezi tím i doprava, doleva.
„Máte to nějaké rozbité,“ povídám, když se mi při placení tahle skákací nádhera zjevila poprvé.
„Ale kdež, to je jen nový bezpečnostní prvek,“ dostává se mi odpovědi.
No jo, jenže jak já mám ty rozskákaný cifry chytit, abych tam ten PIN zadala? Koukám, div mi oči nevypadnou, ale prostě nestíhám. První pokus – neúspěšný. Druhý jakbysmet. Třetí už nezkouším.
Raději to vzdávám a požádám dovozce, zda by tam ta čísla nezadal sám, určitě má s tím „skákadlem“ víc zkušeností, že mu je nadiktuju.
Protože jinak bychom u těch vrátek nejspíš stáli do soudného dne. Nebo by se to bloklo, já bych nemohla balík zaplatit a ten by byl následně odvezen někam zpět do depa. A kde bych ho potom já honila.
Pracovník vyhoví, jsme spokojeni oba.
Tohohle člověka už tak nějak znám, zásilky mi vozí pravidelně už roky, takže určitá důvěra už tu mezi námi je.
Ale co jiní? Sice si nemyslím, že by si někdo dokázal ta čísla zapamatovat, a taky k čemu že by komu byla, bez karty? Ale kdo ví…
Přijde mi, že někdo vymyslel něco, co funguje naprosto obráceně, než chtěl a i než by mělo. Skákalo je tam prý proto, aby znemožnilo další osobě odezírat PIN. Jenže takhle ten pin nejen že vám někdo vidí, ale vy ho té „druhé osobě“ přímo sdělujete. Byť kartu už máte dávno zpět ve svojí kapse nebo peněžence.
Nabízí se etdy otázka: Tak na co si tu vlastně že hrajeme?
