Článek
Dostat králíka není jen tak.
Myslím králíka jako maso na pekáč. Sice už ykuchaného a bez hlavy, ale…
Králičí maso mi vždy chutnalo. Když jsem byla malá, králíky jsme drželi, ale jen proto, že děda je zabil, babička stáhla a vykuchala. Jinak by u nás žili až na věky věkův ámen. U nás nikdy nikdo žádné zvíře nebyl schopen zabít, ani toho vánočního kapra ne.
Nyní mi byl po dlouhé době nabídnut. Jako protihodnota třešní.
Souhlasila jsem pod podmínkou, že ale bude bez hlavy, protože to bych nedala. Poprosit o i o jeho rozporcování mi ale přišlo přece jenom tak nějak nepatřičné. Zadarmo, a ještě vymrzovat, to se prostě nesluší.
Nadešel onen osudný den a králík dorazil. Pěkný „macek“, hezky v plastové tašce. Šupli jsme ho na jistotu hned do mrazáku. Po chvíli mi ale došlo,že bude lepší si ho rozporcovat než zamrzne.
Takže, milej ušáku, šup ven a na prkýnko. Po delším hledání jsem konečně objevila nůžky na drůbež. Netušila jsem však, jak moc velká síla že je potřeba k oddělení stehen onoho králíka. Pomohl až velký ostrý nůž spolu s paličkou na maso, byť ona není určena zrovna pro tento účel.
Takže nohy by byly, ale jak dál? Já sama totiž králíka nikdy neporcovala.
Tak jen z doslechu, že prý předek zvlášť, hřbet, neboli zadek taky zvlášť.
A opět přišla na řadu ona palička. Ale před tím jsem ještě zjistila, že onen darovaný ušák má v sobě i játra a ledviny. Co naplat, nějak je odpižlám a vyndám, byť tohle já tedy zrovna nemusím. Ale kuličky v polévce ráda mám, to zase jo.
Konečně je králík na kusy - dvě přední nohy, dvě stehna, předek a zadek, tedy hřbet. O nějaké vykošťování se už raději ani nepokouším, nevím totiž jak do toho. Prostě hrnec nebo pekáč vše jistí. Dobře uvařené nebo propečené maso se snad z těch kostí obere snáz.
Jenom si říkám, jak „udřeně“ že si musel připadat takový lovec mamutů.
Králík je proti tomu co do velikosti úplný“prdeček“, přesto mně jeho „nacuckování“ zabralo víc než hodinu.
Vesnické hospodyně tohle bravurně zvládají ve chviličce.
U nás, nebýt možnost koupit si ne „zvíře“, ale už připravené „maso“, nejspíš bychom se chodili jen někam pást. :-)
