Článek
Během kalendářního roku je dost událostí, které se opakují leta letoucí a ve své podstatě jsou stále stejné. Zkrátka tradice.
Když to vezmu od začátku - Nový rok, Hromnice, Masopust, MDŽ, Velikonoce, První máj, pro křesťany pak májové pobožnosti, „Boží tělo“, dožínky, vinobraní, svatováclavské slavnosti, Dušičky, Svatý Martin, Barbora, Mikuláš, Vánoce a Ježíšek. Do toho ještě zjara poutě a na podzim posvícení, podle toho kterému svatému a kdy byl ten který kostel zasvěcen.
Takhle za sebou to jde.
Dnes se některé z těch svátků už ani nedrží, neslaví, tak jako dřív.
Někteří obchodníci z těch tradic ale dělají tak trošku blázinec a těm mladším v hlavě doslova guláš.
Ještě jsme ani pořádně nezažili Václava, natož pak Dušičky, ale oni už prodávají vánoční dekorace.
Jako by toho spěchu kolem nás nebylo už tak dost.
Co mne ale opravdu „dostalo“, byla nabídka v katalogu jednoho prodejce.
Mezi vánočními dekoracemi a svícny tam přes půl stránky doslova trůní obrázek „Poslední večeře Páně“ - svícen s figurkama Ježíše a apoštolů kolem stolu. Není ošklivý, to ne.
Tak co že mi na něm vadí?
Právě to, že „Poslední večeře“ se vztahuje k Velikonocům, nikoli k Vánocům.
K Vánocům patří betlém.
O Vánocích se slaví narození Ježíše, a ten se, dle pověsti, narodil v Betlémě ve chlévě.
Poslední večeře se zase vztahuje k Velikonocům, kdy si křesťané připomínají Ježíšovo ukřižování.
Nic proti tomu,že obchodník chce vydělat a nabízet co největší sortiment zboží,
ale troška rozumu a soudnosti by přece jenom neškodila.
Bývalo totiž nepsaným pravidlem, že pokud něco prodávám, co se váže k nějaké události nebo je symbol něčeho, tak si zjistím čeho, minimálně základní informace, abych nebyl za hlupáka nebo nedělal tupce ze zákazníků.
Všichni totiž nejsou jen …náctiletí bez paměti.
