Článek
Tak jsme zase opět pracovali na zahradě. A jak je naším zvykem, ale taky ve zdejším prostředí nutností (ničitelé zde jsou víc než aktivní a když něco, musíte mít důkaz co vlastně že vám poničili), na závěr jsem šla vše nafotit.
A tu jsem si všimla na ulici člověka s chytrým mobilem v ruce, jak ním fotí nejspíš náš dům se zahradou, protože tím směrem nic jiného vidět nemohl.
A následně „tluče do mobilu SMSku“.
Dost mne to zarazilo. Navíc ten jeho vzhled a chování - vlasy z jedné strany téměř vyholené, na druhé zase patřičně dlouhé a vyčesané nahoru, v puse zapálenou cigaretu, styl chůze, jak by měl co chvíli upadnout. K tomu všemu za sebou táhl na vodítku, jak jinak „to“ nazvat, čokla. Jo, malého chlupatého čokla.
Pochopitelně jsem zbystřila. Zvlášť, kdy jednání onoho individua se neustále opakovalo – namířit, vyfotit, SMSka, telefonát – a tak stále dokola. A přitom si zapaloval jednu cigaretu za druhou.
Motal se jenom na křižovatce před náma a fotil okolní domy. K tomu za sebou stále vláčel toho čokla (chudák pejsek, dvacet kroků tam dvacet nazpátek a tak stále dokola).
Už mne i napadlo kontaktovat policii, jenomže - co jim řeknu? Že tu někdo něco fotí, že mám dojem, že tipuje - ať už kde by se dalo co sebrat, kam vlézt, nebo bůh ví co a proč ještě… Že je divnej a chová se divně?
„Holka neblázni, vždyť tě budou mít přinejmenším za hysterku, cvoka, ne-li notorického potížistu!“ prolétlo mi hlavou.
Raději jsem znovu vzala foťák s tím, že si fotím čerstvě přesazené rostliny a našeho pejska, ale tak, aby na záběru nenápadně byl pokud možno i dotyčný.
Protože - jeden nikdy neví.
A následně šla překontrolovat uzamčení obou zahradních budlin, vrat garáže zevnitř, branky do zahrady, vstupních dveří do domu a také důkladné zavření a zabezpečení všech oken.
A říkám si, máme se bát nebo jenom stačí „být ve střehu“?
