Článek
Green deal už stačil ovládnout téměř vše. Není oblast, do které by nezasáhl.
I ten prachobyčejný človíček se s ním setkává dennodenně, ať chce,nebo spíš nechce.
Jenomže jinak, než by si ti mocní nahoře mysleli a i přáli.
Tak například - je pátek, jdu z práce a těším se, až sebou konečně plácnu na postel.
Kdo maká rukama, tak určitě si chce v sobotu odpočinout a ne ji strávit někde ve frontách v hypáči po nákupech. Tak se pro nákup zastaví cestou domů.
To ale ještě netuší, co ho druhý den ráno doma čeká.
Včera koupené rohlíčky nabraly barvu, za kterou by se nemusel stydět ani Wimbledonský trávník. Nejspíš ten green deal , řeknete si, ale až tak a tady ho zrovna nemusíte.
Tak tedy zkusím chleba. Jenomže ten do rána taky nějak „rozkvetl“ po celém povrchu. Nejspíš se nechtěl nechat od rohlíků zahanbit.
Nu což, k snídani mi tedy musí stačit to samotný kafe.
Za to si uvařím dobrý obídek,obalím si filé, k tomu zelený salát (když ta zelná je všude na všem okolo mne, tahle ale bude zdravá a poživatelná) a brambůrky. Nové, včera koupené. Dala jsem je do spíže na zem, aby byly v chladu a temnu. Hezky do košíčku a přikrýt novinama. Jenže ouha - bramborky do rána nějak podezřele divně voní. Vynesu je, jak se říká, na světlo boží, a taky – jen kvetou! Jedna každá po celém povrchu pokryta plísní, bílou chlupatinou.
Tak takhle rozvetlý Greendeal tedy zrvna já nemusím!
A mám po obědě. S velikou obavou šátrám po balíčku „polystyrenu“, rýžového chlebíčku,který je ve špajzu už od minulého nákupu. Kupodivu je v pořádku. Sláva!
Tak zatím co pojídám svůj pozměněný oběd sestávající z obaleného usmaženého kousku filé, několika kusů rýžových chlebíčků a porce ledového salátu, hlavou se mi honí ty stále se opakující televizní masáže mozků lidí, jako „pomozte nám neplýtvat“, kolik že poatravin se vyhodí a tak podobně.
Ale je vyhození takto „greendealských“ vykvetlých, zkažených plesnivých potravin opravdu tím skutečným plýtváním,které způsobují lidé? Jistě, plýtvání to je, hlavně jejich penězi, kterých většina z nás nemá nazbyt a mnohým se jich i nedostává.
Nestálo by tedy za to, vážení veřejní činitelé,namísto těch reklam nasměrovat energii k tomu, aby se takto zkažené potraviny do obchodů vůbec nedostaly? Aby jejich výrobci nejen věděli, ale taky dodržovali jak je správně skladovat, aby se ke spotřebiteli dostaly když už ne čerstvé, tak alespoň ještě bez nebezpečí poživatelné?
Třeba takové brambory - od kdypak se dopředu praly, máčely? Nikdy , tím se akorát zadělává na tu plíseň. A další a další – prostě poučme se z minula, ne vše bylo vždy špatně, naši pradědové si to, co vypěstovali taky dokázali uchovat ke spotřebě, na rozdíl od nás v dnešní době.
