Článek
Na své drahé zesnulé vzpomínáme každý rok. Také letos už se to blíží. Svátek památky zesnulých se drží druhého listopadu.
Je sice teprve kolem dvacátého října, ale je dobré nehledět pouze na datum jako takové, ale i kouknout do kalendáře, jak vlastně že ty datumy vycházejí podle kalendářních dnů.
Tedy : víkend 19. a 20. října, následující 26., 27. října a k tomu ještě pondělí státní svátek 28.října a potom další 2. a 3. listopadu, to už jsou ty Dušičky jako takové.
Bývá zvykem, že lidé hroby svých nejbližších očistí a upraví tak trochu dopředu a na ty Dušičky pak jdou jen rozsvítit svíčku, zavzpomínat, případně se za své drahé zesnulé pomodlit.
Jedním z důvodů je i to, že čím blíže datu svátků, tím hůř se u hřbitovů hledá místo k zaparkování. Někteří už to MHDéčkem nezvládají, proto volí dovoz autem. O svátcích je však při návštěvě hřbitova čeká též skoro víc jak kilometrová tůra od místa, kde nejblíž by se dalo zaparkovat.
Jenomže letos je vše jinak.
Jako by ani žádné vzpomínání na naše drahé zesnulé na obzoru v blízké době nebylo. Nikde žádné tradiční květiny, věnečky, natož pak věnce, ani ty umělé. A to ani v prodejnách speciálně k tomu určených, tedy stáních na hřbitovech. Že prý je ještě čas.
Řeknete si,že všichni prodejci zřejmě čekají až na poslední chvíli, aby zboží vydrželo na ty svátky čerstvé.
Člověk by tomu i věřil, pokud - pod by na něj už od počátku října v obchodech z regálů nevykukovali čokoládoví Mikuláši s čerty, anděly a hlavní uličky hypermarketů nebyly zaplněny paletami přetékajícími nabídkou vánočních kolekcí.
Asi se snaží „přeskočit světa běh“. Nebo se domnívají, že na dušičkovém zboží by tolik neutržili ? Jistě, lidé mají peněz čím dál méně, vše se zdražuje.
Ale stavět obchodní strategii na tom, že rodiče spíš koupí čerta či Mikuláše vztekajícímu se dítěti (aby byl klid) než výzdobu na hrob, nebo že osamělá babička si raději sobě „utrhne od huby“, dědovi na hrobě zapálí pouze svíčku nebo ani tu ne, ale nakoupí drahé až předražené vánoční kolekce vnoučatům, mi přijde přinejmenším neetické.
Navíc všechno má svůj čas. Přeskakováním „světa běhu“ se jen navýší stres dnes už tak dost uspěchané doby.
Nebo už se ze světa vytratila veškerá úcta k člověku a namísto tichého rozjímání a vzpomínání máme zapomenout?
