Článek
Drahně let užívám léky na vysoký tlak. Chvíli trvalo, než se pro mne našly ty vhodné.
Ale moje spokojenost netrvala dlouho. Za docela krátkou dobu onen lék z lékáren dočista zmizel. Nu tak dáme jiný, konstatuje lékař. Jenomže - po jednom jsem si div nevyplivla střeva, po druhém bych se snad stáhla z kůže, jak mne svědila, zadařilo se až napotřetí.
Kupodivu i když byl lék na trhu spoustu let, nedávno opět zmizel.
A znovu problém. O to větší, že můj praktický lékař odešel na věčnost, střídali se tam zástupy, a tak jsem musela každému znova „oslit“, že to či ono nemůžu. Nakonec jsem přece jen lék dostala. Údajně vždy dostupný, berou to lidi už leta po celém světě…
Jenomže mně po něm zase dobře nebylo. Ale tentokrát pan doktor si trval na svém, že to je tou změnou, že zvyknutí si na nový lék vždy chvíli trvá, a pak to bude dobré…i přesto, že jsem mu na příbalovém letáku zatrhla vedlejší účinky, které se u mne dost výrazně projevily.
Co mi zbylo, než brát uvedený lék dál.
Jako na potvoru to bylo v době, kdy znovu řádily virózy a někde i opět covid…tak jsem svoje zdravotní potíže přičítala spíš tomu.
Až jednou jsme se vydali na kratší výlet.
Musíte se hýbat, trénovat, přemáhat pohodlnost i bolest a taky hubnout - to slyšíte ze všech stran.
Jenomže já se ke konci (nachodila jsem tak tři km) už nemohla vůbec hnout, ani s tou berlí, prostě jsem nemohla z místa. Nevím za jak dlouho a jak vůbec jsem se dokázala nasoukat do auta a doma z něj vystoupit.
Od té doby jsem bez berlí nedokázala udělat ani krůček, o příšerné bolesti nemluvě. Dojít si tam, kam i císař chodil pěšky, je najedenou obrovský problém. Když se k tomu po třech dnech v noci přidaly křeče, tedy spíš jedna, ale po celé levé půlce těla, myslela jsem, že je to moje poslední, že se mi snad zpřelámou všechny kosti.
Protože jsme se přestěhovali, byl i problém nějakého toho praktického lékaře, který by byl ochoten nás vzít, sehnat. Ale podařilo se, jenom chtěl nějaké zdravotní záznamy z dřívějška, pokud najdu.
Tak jsem hledala. A při tom hledání narazila zase na onen příbalový leták mého léku na tlak se zaškrtanými vedlejšímu účinky. Začetla jsem se dál a div mne nekleplo! Vždyť všechny, naprosto všechny mé současné potíže jsou vlastně vedlejšími účinky toho „léku“! A taky ten velký nárůst hmotnosti!
Tak si říkám, k čemu ty tablety, nazývané honosně léky, vlastně že slouží? K redukci lidské populace? Takový nenápadný a skrytý vyhlazovací program lidstva?
Jak jinak by něco takového vůbec mohli „pustit ven“? A proč ty fungující léky bez vedlejších účinků vždy zakrátko zmizí?
Můžu říct, že mne snad v životě nikdy nic tak nerozhodilo, nevytočilo, nenaštvalo.
K tomu novému lékaři teprve půjdu, tak uvidím – ale raději snad pak v případě nouze i jen babku bylinářku než tenhle příšerný produkt, byť nazývaný lékem. (Název léku neuvádím, to nejspíš ani se takhle zveřejnit nesmí.)
