Hostina s humry, raky a krevetami v Grundsundu u pobřeží Severního moře

Grundsund, Fiskebäckskil, Lysekil - drsná krása západního pobřeží Švédska

Když jsem se přistěhovala do této severoevropské země, neměla jsem tušení, co mě čeká. Jedním z prvních zážitků, když pominu kontakt s úřady a učení jazyka ve škole, bylo seznámení s přáteli mého muže. Ti bydleli ve velkém krásném domě v obci Grundsund na úchvatném západním pobřeží Švédska. A pozvali nás na víkend s humry, krevetami a raky.

Tato vesnice, kde podle mě lišky dávají dobrou noc, leží na břehu Severního moře něco přes sto kilometrů severně od velkého města Göteborg. Pro raky a humry jeli pánové ke známým rybářům až do Lysekilu, který sice neleží moc daleko vzdušnou čarou, ale cesta po pevnině trvá kolem mořských zátok přes hodinu včetně trajektu. Projíždí se kolem vesnice Fiskebäckskil.

Po příjezdu mě manžel seznámil se ženou svého přítele a odjel s ním pro výše zmiňované humry. Já s mou novou kamarádkou jsme čekaly doma. Musela jsem oprášit dlouho netrénovanou angličtinu, ale řekly jsme si vše, co jsme potřebovaly. Se švédštinou jsem se totiž teprve začala seznamovat. Vypravily jsme se na procházku po vesnici, a tak jsem zachytila trochu té drsné severské krásy. Tato obec s dnešními asi šesti sty obyvateli bývala od 17. století rybářskou vesnicí. V době svého rozkvětu asi kolem roku 1920 měla až 1200 obyvatel, ale od té doby se postupně vylidňuje. Nestala se nikdy přímořským letoviskem a komunitou námořníků jako nedaleký Fiskebäckskil, zato se tady vyráběly pláštěnky a rybí konzervy. Lovily se hlavně makrely. V Lysekilu existovala velmi známá Boviks Konservfabrik, tedy konzervárna, která vyráběla konzervované makrely v rajčatové omáčce.

Ta severská drsná kamenitá krajina u moře je nádherná, když svítí slunce. Na pobřeží se před vámi otevírají fantastické scenérie moře a skal v kombinaci s dřevěnými domky na březích. Můžete sami posoudit z fotografií. Bez slunce však působí ponuře a smutně. I život na tomto studeném západním pobřeží musí asi být poměrně tvrdý. V samotné obci najdete samoobsluhu i školu, myslím, že i malou restauraci, ale jinak tam vlastně není moc co dělat a přes zimu tam všechno „spí“. Naši přátelé se brzy odstěhovali do většího a živějšího města s příjemnějším a teplejším klima, ale dva nebo tři víkendy hodů s mořskými plody, které jsme si tam ještě společně užili, byly pro mě opravdovým zážitkem.

Začali jsme krevetami a pokračovali s humry

Když pánové přivezli ve velkých plastových kýblech tu mořskou havěť, která se zcela živě pohybovala i přes svázaná klepeta, myslím humry, byla jsem zvědavá, jak je připraví. Musím se přiznat, že to byla moje absolutně první ochutnávka této pochoutky v životě. Později jsem na našich cestách Švédskem ochutnala i humrovou polévku a to je tedy opravdu lahůdka.

Nejdříve jsme si pochutnali na krevetách, které si každý loupal na talíři. Krevety neboli švédsky räkor se prodávají vařené. Vaří je rybáři přímo na lodích ihned po vylovení krátce asi 30-60 sekund v osolené mořské vodě. Slanost té mořské vody se musí zkoušet, aby to nebylo příliš. Nebo se po uvaření rychle zmrazí. Je to proto, že rychle oxidují.

Loupat krevety jsem viděla pořádně poprvé až v této zemi a musela jsem se to naučit. Z Čech je samozřejmě znám, ale jen vyloupané a zmražené. Na krevety mi naštěstí stačily jen ruce. Náš hostitel také připravil pro začátek pár jednohubek z malých kousků tmavého chleba s krevetami a ochucenou majonézou. Ty chutnaly ohromně. Časem jsem vůbec zjistila, že krevety samotné, vařené v té mořské vodě mi tak docela „nejedou“, ale spolu s nějakou majonézou a v salátech jsem jim přišla na chuť.

Seděli jsme s přáteli, kteří ač mě viděli poprvé, mě okamžitě vřele přijali za svou, u hezkého masivního stolu pro asi 12 lidí. Po pauze, kdy jsme zapili krevety pivem a šampaňským, začali pánové v prostorné moderní kuchyni, která byla součástí velké jídelny a možná i trochu obývacího pokoje v jednom, připravovat humry, švédsky hummer. Tedy připravovat. Postavili na sporák obrovský asi 20 l hrnec, do kterého se humři pohodlně vešli. Černým humrům uvolnili svázaná klepeta a vhodili je živé do vroucí vody ochucené solí a koprem. Z toho krutého způsobu se mi udělalo mdlo. Dokonce mě lákali, že prvního humra si můžu vložit do hrnce s bublající vodou já. Z toho jsem měla „husí kůži“ a bála jsem se ho i jen dotknout.

Mohou být však zabiti těsně před vařením, nejlépe nožem, kterým se rozřízne hlava a pak dle další úpravy eventuálně i tělo. Vařením humři zčervenají.

Druhou možností je tedy zapečený humr v troubě. Tato varianta usmrcení a přípravy jedné z největších gurmánských lahůdek patřících také k nejdražším se mi zdála přece jen humánnější. A také chutnější. Humra usmrtili nožem rychlým řezem a celkově jej rozpůlili. Obě poloviny pak z vnitřní strany potřeli česnekovou marinádou. Vyskládali do pekáče a nechali chvíli zapéct.

Ke konzumaci humrů nebo i pak mořských raků, se používá speciální náčiní, kterým se vám podaří vyloupat maso z různých úzkých částí tohoto mořského tvora, i speciální kleště na tvrdý krunýř. Úplně správně rozebrat toto zvíře jsem se také nenaučila. Možná i proto, že mi není příjemné ani na ně sahat. Holt nebyli a nejsou běžnou součástí mého života. Jak jistě tušíte, manžel mi musel pomoci, ale velmi ráda jsem jím připravené lahodné maso humra ochutnala.

Stejným způsobem, jakým připravovali humry, pak uvařili nebo upekli i mořské raky, švédsky havskräftor. Musím přiznat, že bílé maso těchto mořských živočichů je velmi lehké a fakt chutné. I přesto, že jsem se dověděla, že se chytají na shnilé maso a jeho příprava a vaření se mi nelíbí. Patří však již staletí ke gurmánským zážitkům. Do Švédska se vozí celoročně i americký nebo kanadský humr, tady má však přednost rozhodně evropský, který je prý i chutnější a loví se jen v sezóně. Je také mnohem dražší.

Už jste ochutnali drahého humra?

V dávných dobách byl humr chudinské jídlo pro vězně, časem se zvyšovala poptávka, také jich ubývalo a dnes jsou ceny velmi vysoké. A ceny za humry prý stále rostou například i z těchto důvodů:

* humr dorůstá poměrně dlouhou dobu - zhruba sedm let,

* speciální sítě-klece se musí umístit až na dno moře či oceánu,

* lovit je lze s omezením velikosti a

* do moře se musí pouštět zpátky samice, které zrovna kladou jikry, a nemalým důvodem je i fakt,

* že v jednom humrovi, který váží cca 1,25 kg, najdete tak kolem 100g masa.

Ve Švédsku je zvykem při začátku sezóny vydražit prvního humra. Cena se vloni na rybí aukci v Göteborgu vyšplhala na 51 000 švédských korun za 1 kilo. Tedy přes sto deset tisíc českých korun.

V restauraci u nás si dáte 500g humra za cca 1600 Kč, ve Švédsku jsem našla jednoho humra v rybí restauraci v Jönköpingu za 755,- kr, což je v přepočtu zhruba stejná cena. Ale nevím, zda vás celý humr, který může vážit i přes kilo, nevyjde v Česku dvojnásobně draho. Usuzuji dle ceny uváděné jen za půl kila. Američtí humři se dají koupit ve Švédsku v supermarketech a jsou levnější.

Byl to pro mě opravdu ohromný zážitek, na který se nezapomíná, kdy jsem poprvé ve svém životě ochutnala humra, i když jsem si připadala každou chvíli vedle svého manžela i zkušených Švédů jak opravdová „blondýna“. Alespoň jsem je pobavila svou neznalostí nejen humrů, dalších mořských plodů, ale i řeči. A takovou pěknou odměnou nebo třešničkou na dortu byl i los, kterého jsme si důvěrně pojmenovali „Ferdinand“ a který na nás čekal při každé cestě do Grundsundu na stejné louce.

A jak to máte s mořskými plody či „příšerami“ vy?

Zdroje:

osobní zkušenost, internetové stránky časopisu Apetit,restaurací Pescadores Jönköping, Hliněná Bašta, Průhonice a U Prince, Praha

https://sjomatsframjandet.se/i-koket/hantering-tillagning/hantering-av-skaldjur/ar-skaldjuren-farska/

https://sv.wikipedia.org/wiki/Grundsund

https://www.mitti.se/nyheter/hummerpremiar-sa-hogt-blev-priset-for-forsta-fangsten-2024-6.91.248914.98b1fa9030