Jak jsme objevili Kapverdy

Když jsme po lednových Maledivách přemýšleli kam na další dovolenou, aby to bylo už více finančně dostupné a zároveň tam bylo teplo v zimních měsících, padl návrh Ománu nebo Kapverd. Manžel v Ománu již byl a chválil si jej. Pak mu kolega v práci vyprávěl, že pojedou již potřetí nebo počtvrté na Kapverdy, že je to tam v zimě skvělé. Záruka počasí a výborný hotel. Kapverdy uvádějí až 350 slunečných dní v roce. Že prý tam jezdívají kolem Vánoc a vždy si to parádně užijí. A bylo rozhodnuto. Zkusili jsme Kapverdy.

Cestovka má i aplikaci, ve které jsme později udělali i check in na letadlo. Přikoupili jsme si jídlo i sedačky ve čtvrté řadě letadla, kde je více místa na nohy. Byly fakt pohodlnější. Jídlo se taky hodilo, přece jen šest a půl hodiny letu je docela dlouho a brát si svačinu jako kdysi řízky na výlety, to fakt ne. Letěli jsme bohužel velmi brzy ráno. Odlet již v půl sedmé, což není žádná tragedie, ale abychom vše stihli, vyjížděli jsme z Jönköpingu do Göteborgu asi ve dvě ráno.

Vtipně jsme se na letišti sešli i s kolegou z práce, trefili se do stejného termínu a dokonce seděli za námi v letadle. Tak jsme získali další dobrý poznatek, že nemáme čekat na autobus, který nás dopraví hromadně do hotelu, ale rovnou před letištěm sednout do taxíku, který nás levně a za cca 15-20 minut dopraví do hotelu. Výhodou bylo, že jsme se mohli vyhnout čekání a frontě lidí při ubytování v hotelu. To se povedlo, v duchu jsme mu děkovali. Přivítal nás nejen recepční, ale také pěkné vedro. Mladý recepční vyndal potřebné kartičky, mapky a informace včetně pozvánky na schůzku s anglicky mluvící delegátkou, ale kartičky vzápětí s úsměvem zase schoval, že zatím nemají náš pokoj připravený. Ale ať prý přijdeme třeba po druhé hodině, že je možné, že už bude uklizen. Oficiální check in je nejdříve ve tři odpoledne.

Za první půlhodinku jsme stihli i oběd, který se podával do dvou hodin. Na obědě si manžel nadšeně naskládal na talíř krevetky, které, když je začal loupat, skončily na mém bílém tričku i džínách. To už jsme se fakt chechtali. Moc se mi omlouval, ale zjistil, že když jsou grilované a ne vařené, jak je to zvykem tady ve Švédsku, tak prostě při loupání stříkají. Tričko asi budu muset vyhodit. Pak jsme se pobryndaní vrátili s nadějí na recepci, abychom zjistili, že pokoj stále není k dispozici. Dočkali jsme se ho až po půl čtvrté. Byli jsme po probdělé noci dost unaveni a při čekání již netrpěliví.

Tady je na místě sdělit jejich filosofii. Byli jsme na ostrově Sal, kde Kapverďané všude a vždy hlásají: „NO STRESS!!!“. Hlavně no stress. To je jejich heslo, životní motto a cokoli se nedaří, není včas nebo nefunguje, pouze pokrčí rameny a sdělí - no stress. Uvádějí toto heslo dokonce na suvenýry a všemožné předměty. A drží se ho za všech okolností. Nic není problém. Člověk se nemá stresovat. Hakuna Matata - znáte ze Lvího krále. A mají pravdu. Když nejde o život, tak no stress. To jen my jsme takoví uspěchaní a uhonění. Zažívám to i tady ve Švédsku ve spojení se švédskými řidiči. Jsou klidní a nic je nevyvede z míry, jezdí opatrně, trpělivě čekají a ochotně dávají přednost. Přistěhovalci často nadávají a spěchají.

No, abychom se dostali také ke Kapverdám samotným, do pokoje jsme se tedy dostali později, ale i když to tak trvalo, samotní zaměstnanci v recepci byli nesmírně usměvaví, klidní a přinesli nám i uvítací drink. Vůbec byli Kapverďané moc milí a ochotní.

Vzali jsme si pětihvězdičkový hotel s All inclusive. Nedostali jsme naštěstí žádné pásky na ruku. Potkala jsem však pár lidí, kteří tam měli nějaké růžové nebo červené pásky, ale pravděpodobně se přišli podívat z jiných hotelů, kterých je v řadě vedle sebe několik. Přiznám se, že jsem si pokoje prohlížela již na netu na youtube předem, byla jsem zvědavá na vybavení a barevné provedení. Nezklamali. Pokoj vypadal jako na lákavých propagačních fotkách a působil se světlým a bílým nábytkem vzdušně, příjemně a dost luxusně. Měl světle modré závěsy, asi proto, že hotel měl v názvu modrou, jmenoval se Tui Blue Cabo Verde. Všude samozřejmě čisťounko. Postel sice tvrdší, ale přímo královsky velká a pohodlná. Koupelna i sprcha parádní, vybavené fénem a nepostradatelným zvětšovacím zrcátkem, sprchovými gely, skvělými odkládacími plochami a co oceňujeme, samostatnou toaletou.

Ale když jsme vyšli z pokoje velkými francouzskými prosklenými dveřmi na soukromou terasu, teprve jsme se nadechli nádhery – před námi tyrkysově modrý dlouhý bazén, lehátka s matracemi a stolek s křesílky. Za vodou palmy a co by kamenem dohodil i velký bazén s barem a lehátky kolem. Naprostá dokonalost o dovolené. Terasy v řadě byly odděleny krátkou prosklenou stěnou, ale poskytovaly i tak dost soukromí. Tak tady bych vydržela i mnohem déle než jen týden.

Jak mám ve zvyku, načetla jsem si předem pár informací o tomto ostrově. Když nás vezl starý rozdrbaný taxík z letiště, věděla jsem, že ostrov Sal je pustina, s kamenitou a prašnou půdou, kde roste tu a tam pár keřů a stromků, což působilo dost neutěšeně, a že to, co je tam hezké, je vystavěno lidskou rukou.

Kapverdské ostrovy jsou sopečného původu, leží asi 570 km od západních břehů Afriky. Své jméno dostaly Kapverdy po Zeleném mysu, který leží v kontinentální Africe, v portugalštině Ilhas de Cabo Verde, tedy Ostrovy Zeleného mysu. Objevil je roku 1456 benátský mořeplavec ve službách Portugalska Alvise Cadamosto. Místní prodejce, jestli jsme mu dobře rozuměli, nám tvrdil, že patří k Africe. Dřív to byla portugalská kolonie, v různých obdobích překladiště otroků vyvážených z Afriky. V 19. století také byly důležitým přístavem pro doplnění zásob a uhlí pro velrybářské a transatlantické lodě. Od roku 1975 je to samostatná země, Kapverdská republika. Čítá celkem 10 ostrovů a 5 menších ostrůvků.

Na našem ostrově, na Salu - několik hotelových resortů vystavěných v blízkosti městečka Santa Maria však v popisované pustině vytvořilo spolu s báječným pobřežím Atlantského oceánu pro turisty ráj na zemi. Vynikající hlavní i zážitkové restaurace, bary, spa a skvělé služby i nádherně upravené prostředí s tyrkysovými bazény, udržovaným trávníkem, nízkými či vysokými palmami v blízkosti širokých pláží s jemným bílým pískem představuje naprosto idylické prostředí pro odpočinek uspěchaných nejen Evropanů.

Celé prostředí areálu byla lahoda pro oči. Dva velké modré bazény, jeden tzv. tichý, kde se dalo v klidu odpočívat, slunit se, číst si, plavat nebo jen lelkovat, pozorovat svět a popíjet drinky, druhý s barem přímo na kraji bazénu byl využíván k různým aktivitám, například ke cvičení v bazénu nebo ke hře jakéhosi vodního volejbalu. Oba bazény byly utopeny v zeleni úžasných exotických palem a kvetoucích keřů. Pro vyzvednutí plážových ručníků jsme obdrželi od recepčního dvě kartičky, a vyfasované ručníky jsme si mohli u bazénu kdykoli vyměnit za čisté. Po odevzdání ručníků jsme nakonec vrátili zase jen kartičky na recepci. Pravda, proti Maledivám je to trochu jiný systém. Ale chápu, že tam bylo na ostrově maximálně 100 lidí, kdežto tady několik set, odhadem přes 500. Proto mohli na Maledivách nechat čisté ručníky v jakémkoli množství přímo u bazénů volně k dispozici. Ráno jsem pozorovala z našeho pokoje, že již velmi brzy si lidé mířící na snídani zabírali těmi ručníky nejlepší místa ke slunění u velkého bazénu. Přijde mi to docela trapné a nevhodné chování. Slyšela jsem, že někde ty ležící ručníky ještě před „otvírací dobou“ bazénu a baru z lehátek prostě sbírali. A lidé si pak museli za poplatek cca 10 euro „koupit“ nové.

Za trávníkem na konci druhého bazénu již začínala širokánská a dlouhá nádherná pláž s bílým jemným pískem, kterým se tak báječně brouzdalo! A vůbec nepálil. Na pláži stálo několik řad lehátek a košů se slunečníky volně k použití. Nikdy jsme je neviděli zaplněné. Přímo proti hotelu byla vystavěna dvě mola a uprostřed nich restaurace nebo vlastně klub Bikini Beach, postavený nad vodou. Myslím, že se tam pořádaly diskotéky.

Chodili jsme na jídlo do hlavní restaurace Latitude. Sedět se dalo jak vevnitř v klimatizované restauraci, tak i na báječné terase s vyhlídkou na areál a moře. Jídlo bylo vynikající a lahodilo jazyku i oku. Celá jedna strana lehce odděleného prostoru restaurace určeného pro jídlo patřila pultům s grilem a obsluhou, kde jste si mohli nechat udělat k snídani třeba volské oko nebo omeletu, u oběda a večeře tam grilovali plátky masa a ryby. Kolem dokola byla vkusně vyskládána jak vařená či dušená masa a přílohy, tak ryby, různé druhy dalších vařených jídel, mnoho dochucovadel a omáček, pestrobarevná zelenina i vegetariánská jídla a vždy přítomno bylo na zvláštních stojanech pečivo a chleba. Poprvé v životě jsem jedla do žluta zbarvený a černý chleba, který byl opravdu černý. Nejhezčí a nejlákavější byl koutek s ovocem a zákusky, dorty, tekutou čokoládou a zmrzlinou. Prostě všehochuť, každý si mohl nabrat, co chtěl a kolik chtěl.

Kromě této restaurace jsme měli možnost bezplatně využít jedenkrát za pobyt i restauraci Casa Nostra. To byla italská restaurace na terase s výhledem na bazén a areál, která podávala myslím pouze večeře. Druhou možností byla restaurace Culinarium, která se specializovala na středomořskou potravu. Mně přišla zajímavá třetí restaurace, která nebyla v AI zahrnuta. Jmenovala se Nami a vařili tam asijskou kuchyni. V této restauraci se pořádala také krátká zážitková odpoledne. Jednu takovou akci jsme využili a sledovali, jak kuchař šermoval efektně s kuchyňským nářadím do rytmu a připravoval přímo před námi jakousi japonskou specialitu. Ve zkratce placku se zelím a zázvorem, politou nějakými japonskými omáčkami. Vzhledem k naší alergii na zázvor jsme bohužel specialitku neochutnali. Nechyběl ani efekt s živým ohněm na plotně.

V tomto bodě asi dneska skončím. Není to konec naší dovolené, ale napadá mě toho ještě tolik, co bych chtěla napsat o našem pobytu, že byste to četli týden. Určitě dopíšu i zbytek myšlenek a poznatků či zážitků. Ale příště. Hakuna Matata!

Zdroje:

dovolená na Kapverdách

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapverdy