Rosa Coeli – tedy Růže nebeská je romantický název pro zříceninu

Zajímavá stavba

Při vyhledávání a výběru našich letních cílů a zajímavých míst, padl los na zříceninu či dochované zbytky kláštera na jihu Moravy, který lákal mou romantickou duši na svůj tajuplný vzhled. A tak jsme se rozhodli zařadit i tuto historickou stavbu mezi naše dobyté cíle. Mezi podobnými stavbami, které jsme poctili svou návštěvou, se již objevila třeba Schwarzenberská nebo Ringhofferova hrobka, hrad Houska, zámek Litomyšl nebo Brahehus ve Švédsku a samozřejmě mnohé další. Při našem cestování obytňákem jsme tedy zamířili i do Dolních Kounic.

Praktické záležitosti cestování

Prověřovali a hledali jsme samozřejmě nejdříve parkoviště, protože ten náš obývák s ložnicí a kuchyní na kolech se všude nevejde. A objevili jsme veřejné parkování na místě nazvaném Mlýnské náměstí, a to dokonce zcela zdarma. Zamířili jsme tedy na „náměstí“, které bylo jakousi udusanou volnou plochou mezi domky, z nichž některé byly upravené a jiné působily jako staré strašidelné skladiště. To mě překvapilo, překvapilo o to víc, že v podstatě za rohem se nacházela úžasná památka z 12. století.

Počasí již nebylo příliš vlídné, přijeli jsme na konci září, ale ještě jsme se prošli Dolními Kounicemi. Nic proti jejich obyvatelům, ale nepřipadaly mi v tu dobu jako moc útulné místo. Možná, že to způsobilo to počasí. Těšila jsem se na klášter, do nějž jsem ale vstoupila nakonec sama. Tyhle až příliš duchovní a architektonické záležitosti manžela usadily tentokrát raději na lavičce před vstupem.

Vstup do kláštera

Po zakoupení vstupenky a zapůjčení krátkého textového průvodce za kauci 50,- Kč jsem se vydala vzhůru za romantikou a objevováním. Pomalu jsem vstoupila vysokými starými dřevěnými dveřmi do historie. Přede mnou se otevřel rozlehlý prostor hlavní lodi kláštera s nebem místo střechy ohraničený jen vysokánskými kamennými zdmi ve tvaru kříže. Jen jsem tam chvíli stála, úplně sama, pohlcena tím tichem, které se rozprostřelo přede mnou. Užasle jsem hltala pohledem prostor vymezený jen gotickými klášterními zdmi. Pomalu jsem se začala procházet a prohlížet, co dokázali naši předkové postavit tak, že to přetrvalo staletí. Bohužel díky výzkumným pracím je část u vstupu do Rajské zahrady ohraničena a nepřístupná.

Historický význam Rosa Coeli a jeho založení

Klášter, který se díky králi Václavu II. stal roku 1284 klášterem královským, patří mezi nejvýznamnější středoevropské církevní stavby vrcholné gotiky. Je nejstarším ženským premonstrátským klášterem na Moravě i šlechtickou fundací. (Šlechtická fundace je pozemkové nebo hmotné vlastnictví, které původně patřilo šlechtickému rodu a bylo s ním spojené.) V Dolních Kounicích stojí také renesanční zámek, přestavěný během staletí z původního gotického hradu, jenž vlastnil Vilém původem z Pulína, člen rodu Kouniců. Na Viléma uvalil papež klatbu za jeho nájezdy do Rakous. Byl prý krutým válečníkem, který na jedné ze svých výprav znásilňoval ubohé panny a drancoval příbytky obyčejných lidí, ale i kostely. Aby odčinil klatbu, nechal šlechtic postavit na svém majetku roku 1181 klášter zasvěcený Panně Marii. Do kláštera přišly při jeho založení premonstrátky, jeptišky z kláštera v Louňovicích.

Samotné místo, kde klášter stojí je zajímavé – bylo významné již v pohanských dobách

Spojení křesťanství s pohanskými motivy je prý vzácné, ale občas se objevuje. Vyčetla jsem, že v některé z místností kláštera jsou prý hlavy zvířat, které odkazují k pohanským kořenům. Asi nejzajímavější jsou kamenné zbytky, které byly odkryty v nepřístupných místech nejspodnější části kláštera a které zřejmě vystavěli Římané. Bohužel se nedochovaly žádné dokumenty, které by tyto hypotézy vědců potvrzovaly.

Prosperita i prokletí královského kláštera

Klášterní panství se za staletí rozrůstalo, dařilo se mu, postupně klášter zbohatl, přibyly vesnice, vinice a statky a byl povýšen na probošství. Patronátu nad klášterem se ujal i papež Kliment IV a později i zmiňovaný král Václav II, což zvyšovalo jeho status. V průběhu 14. století prošel také rozsáhlou gotickou přestavbou: výstavba kostela, křížové chodby, kapitulní síně. Období velkého rozkvětu kláštera se datuje kolem roku 1328, kdy začala i stavba hradu kvůli obraně. Klášter vlastnil velké majetky, jeho rozkvět bohužel ukončila husitská vojska. Někdy kolem roku 1420 – 1428 (uvádí se různá data, nelze dnes s přesností určit) byl husity vypálen. Po požáru byla obnažena klenba, kterou sice nahradili trámovým stropem, ale ta původní nebyla již nikdy obnovena.

16. století a období úpadku

V 16. století přišla éra úpadku. Působil tam probošt Martin Göschl, který přestoupil k luteranismu a oženil se prý s jednou z řádových sester. Roku 1526 utekl do Mikulova, kde ale byl mučen, a nakonec zemřel ve vězení. Dle pověsti zbylých 11 řeholnic si zvolilo jiného probošta, kněze Jana, ale vedli údajně neřestný život. Místní obyvatele to pobouřilo natolik, že klášter přepadli, zneuctili a vypálili. Jedna verze příběhu říká, že se jeptišky rozutekly po okolí, a buď svlékly svá církevní roucha nebo zamířily do okolní klášterů. V krvavější legendě je většina sester povražděna místními řezníky. Dnes již nevíme, zda skutečně v klášteře zavládla prostopášnost popírající učení katolické církve a premonstrátského řádu, jisté je, že v r. 1526 byl klášter zrušen.

Tajemná kletba nebo duch

Klášter dál pokračoval v pohnuté historii, střídali se majitelé a jediný větší pokus o opravu kláštera v roce 1703 přerušil další a tentokrát opravdu ničivý požár. Nejtemnější nádech ale asi mají zvěsti, že by se v chodbě vinoucí se pod zemí mezi klášterem a hradem mohlo nacházet mnoho prastarých hrobů, z nichž některé by mohly patřit i dětem zemřelým v klášteře či okolí. V dobových záznamech se našlo, že v této oblasti byl skutečně souzen kdysi nějaký vysoce postavený duchovní za vraždu dvou dětí. Zatím se však teorie o hradní chodbě s kostmi žádnými dosavadními průzkumy nepotvrdila. Ale chodby mohou být zasypány nebo zatopeny, že.

Další duchařská historka hovoří i o přízracích, které se tu zjevují. Údajně by to měl být duch samotného Martina Göschela, který zde možná hledá svou milovanou jeptišku, kvůli které nakonec zemřel osamocen ve vězeňské kobce.

A co pozitivní energie? Nebo je to jinak? Brnění v konečcích prstů

Četla jsem o pozitivní energii, kterou je klášter obklopen. O čem jsem se ale dověděla až po návštěvě kláštera, jsou zvláštní energetické body, které jsem bohužel nevyzkoušela, což mě mrzí. Jeden z nich by vám měl způsobovat zvláštní brnění v konečcích prstů. Měli byste se postavit doprostřed stavby hlavní lodi, která je ve tvaru kříže.

Kruh, na němž nic živého neroste

Další podobný energetický bod by se měl nacházet nedaleko výše zmíněného a jedná se prý o kruhové místo, na němž neroste žádná tráva. Údajně je tam pohřben Jiří Žabka z Limberka, první světský majitel kláštera. Koupil jej roku 1537, nechal vybudovat v klášteře i hrobku pro svou rodinu a byl tam pochován jen on, jako jediný muž svého rodu. Spojení jeho hrobu s kruhem zeminy, kde neroste nic živého, je ale nejspíše jen součástí pověstí.

Zazděná jeptiška

Energetických bodů se tu prý nachází několik. Za jedno z nejsilnějších je senzibily považován prostor před zdí, za níž je prý snad zazděna jedna z jeptišek za své hříchy. Prý celá chodba vedoucí ke zdi, která se stala jejím hrobem, je místem, kde se rozbuší srdce snad každému.

Pozitivní nebo negativní energie

Těžko říct, zda jsou ta místa zvláštních energií spojena s klášterem opravdu pozitivního charakteru. Někteří badatelé se přiklánějí k názoru, že by to mohlo být přesně naopak!

Je sice škoda, že jsem si nemohla vyzkoušet účinek těch tajuplných sil a energetických bodů. Ale jedno vím jistě. Ty pocity, které ve mně vyvolal klášter a zanechal po dlouhou dobu, byly velmi silné a rozhodně pozitivní. Ocitla jsem se tam úplně sama, nikdo nerušil mou soukromou seanci s historií. Vnímala jsem to ohromující ticho, klid, posvátnost místa, kde se kdysi odehrávalo tolik zajímavých příběhů. Ten tajemný prostor ve mně vyvolával úctu k minulosti, až posvátnou bázeň. Na takovém místě se člověk opravdu zastaví, zhluboka dýchá a vnímá. A je mnoho lidí, kteří jsou citliví a určitým způsobem dokážou cítit a vnímat to „poselství“ naší minulosti skrze energie, které nás obklopují. Ať už pozitivní nebo negativní.

Torzo kláštera Rosa Coeli

Torzo kláštera se svými ohromnými zdmi, kde se člověk cítí tak malý, mě fascinovalo tím, jak velké věci dokázali lidé ve středověku postavit. A ani husitský útok, požáry, řádění rozzuřeného davu nebo divoké 19. století, kdy si stovky let staré kameny z chrámu a jeho zdí rozebírali lidé na stavbu svých domů nebo ke zpevňování břehů, nic z toho klášter zcela nevymazalo z mapy. Nevíme, zda se podaří rozluštit dosud neobjevená tajemství jednoho z nejmagičtějších míst v České republice. Zda zůstane existence léčivé energie, tajných chodeb či pokladu ve studni v oblasti fantazie.

Tento klášter, v jehož působivých prostorách se dnes pořádají například i koncerty, je prostě nádherným hmatatelným odkazem minulosti, naší historie a rozhodně stojí za pozornost a návštěvu!

Zdroje: návštěva místa

https://www.denik.cz/regiony/klaster-rosa-coeli-dolni-kounice-objev-kosti-dlazba-vyklenek-oltar.html

https://enigmaplus.cz/proklety-klaster-rosa-coeli-proudi-zde-negativni-energie/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Doln%C3%AD_Kounice_(z%C3%A1mek)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_%C5%BDabka_z_Limberka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Rosa_coeli