„Kámen, kovy a kříž“: rodová hrobka v Kamenici a příběh barona Ringhoffera

Dlouhá léta jezdíme do Kamenice u Prahy za rodinou, ale málokdy jsme se byli projít v okolí nebo i jen po Kamenici. Známe náměstí se samoobsluhou, příjemnou kavárnou s dětským hřištěm, výtečnou restaurací, obecním úřadem a kulturním domem, také krásné vily nad náměstím i paneláky a domky pod ním, přijíždíme často zkratkou z Kamenice Nové Hospody dolů kolem pošty, ale o dějiny a odkaz významných osobností jsme se zajímali jen okrajově. To je přesně, jak jsem psala dříve, že člověk cestuje stovky a tisíce kilometrů, aby poznal cizí kraje, ale co má kolem sebe a za humny, to často nezná. Tak jsme si letos řekli, že je čas to napravit a vyšli na procházku. V Kamenici se toho hodně točí kolem Ringhoffera, mimo jiné i název hlavní silnice, zajímal nás tedy samotný baron jeho rodina, hrobka i zámek.

Při naší procházce nás ulice K Dubu přivedla k rybníku. Vychutnali jsme si úzkou pěšinku po břehu rybníka. Bylo to místo porostlé stromy a keři, všude kolem plno zeleně. Zelený byl i Hamerský rybník, který se asi rozhodl splynout s okolím. Tichý a romantický, ale zelený jak rybníček Brčálník.

Prošli jsme podél bran továrny Strojmetal. Ta má zajímavou historii. V roce 1820 zde založil Josef Ringhoffer hamr, tedy měděnou huť, která se vyvinula v moderního výrobce výkovků – dnešní Strojmetal.

Areál firmy navíc leží přímo vedle zámku, který Ringhofferům patřil. Strojmetal zámek odkoupil a plánoval tu vybudovat učiliště pro své budoucí zaměstnance. Zámek je tedy v soukromém vlastnictví a nepřístupný veřejnosti.

Pokračovali jsme dál po červené a modré turistické značce, za zámkem jsme minuli fotbalové hřiště i jeho dnes opravovanou část i Kamenický dvůr. Tento dvůr, který byl rovněž majetkem Ringhofferů, uvádí na svých stránkách, že je místem, kde rozumí koním. Jeho majitelka Ilona Heyrovská zde chová koně pro jezdecké účely. Musím říct, že krásné. Měli jsme tu možnost si pár koní prohlédnout cestou nádherným stromořadím, které vedlo již ke zmiňované hrobce. Alej nebyla sice kaštanová, jakou jsem kdysi denně procházela osm let do základní školy, ale moc mi ji připomínala a cítila jsem se v ní báječně.

Ringhofferova hrobka, cíl naší dnešní procházky, tvoří dominantu parku pod Zaječím vrchem a propojuje v sobě intimní rodinnou pietu s velkým příběhem české industrializace. S kamenickým zámkem ji spojuje již zmiňované stromořadí, které podtrhuje dobře promyšlené zasazení památky do krajiny. Byla vystavěna v letech 1889–1893 podle návrhu Jiřího Stibrala. Slavnostně ji vysvětili 28. října 1893 a prvním, kdo v ní nalezl odpočinek, byl exhumovaný František Ringhoffer (1817–1873), patriarcha rodu a zakladatel průmyslového impéria. Celý areál obepíná mohutná ohradní zeď dokončená roku 1896. Dnes se obvykle nahlíží jen skrze bránu, pro veřejnost je památka uzavřená.

Umělecko-architektonické řešení je vytříbené a promyšlené do detailu. Na mě zapůsobil prostor kolem hrobky vytvářející atmosféru něčeho neuchopitelného. Obklopil nás klid a takový celkově utišující pocit. Na podobných místech se člověk zklidní a ztiší a jen „nasává“ atmosféru a vnímá emoce, uvědomuje si své dojmy. Těžko vyjádřit ten tajemný kontakt s historií. Vše umocňovalo i slunce prosvítající skrze stromy. Nebudu zde uvádět odborný popis, kterému rozumí jen stavební odborníci nebo historici. Z místa za branou ani detaily nebylo možné pořádně rozeznat. Hodně vám toho napoví a ukážou fotografie. Pro mě je hrobka velmi zvláštní. Tvoří ji na první pohled půlkruhová žulová zeď. Ohradní zeď z neopracovaných žulových kvádrů však doplňuje působivá dvoukřídlá brána s kovanou výplní a kříži na pilířích.

Za zmínku stojí také fakt, že u vzniku hrobky stál Emanuel Ringhoffer (1848–1923), někdejší majitel kamenického panství, který projekt osobně řídil – už roku 1887. Ten objednal u Myslbeka bronzový kříž a podle obecní kroniky stálo dílo 9 000 zlatých, což z něj činilo tehdy mimořádnou zakázku své doby. Kolaudace proběhla roku 1893 a při vysvěcení kázal kanovník Jan Sedlák. Jeho slavnostní řeč pak vyšla prý i tiskem a to v češtině a němčině.

Kdo to byl „baron Ringhoffer“ a čím se zapsal do historie

Jméno „baron Ringhoffer“ se nejčastěji spojuje s Františkem Ringhofferem (1817–1873), starostou Smíchova, poslancem zemského sněmu a mimořádně schopným podnikatelem. Navázal na rodinné mědikovecké řemeslo, 1847 převzal dílnu na pivovarské kotle a 1852 na Smíchově založil kotlárnu a vagónku – zárodek pozdějších Ringhofferových závodů, které se staly jedním z největších strojírenských podniků monarchie, později součást Ringhoffer–Tatra. V průmyslu nesly jeho závody v 19. a 20. století české jméno do světa – vyráběly železniční vozy, tendry (železniční vozy pro převoz vody a uhlí) i tramvaje (mimo jiné v Praze). Po roce 1918 koncern rozšířil Hanuš Ringhoffer a roku 1935/1936 došlo ke sloučení se závody Tatra. Po válce byl podnik znárodněn a jeho smíchovská část přešla pod Vagónku Tatra Smíchova později do struktury ČKD.

K Ringhofferovu odkazu patří i Velkopopovický pivovar, který nechal roku 1871 znovu založit. Zmínky o pivovaru ve městě sahají až do 14. století. Symbol kozla se později stal ikonou značky a tak ho známe dnes.

Baron František Ringhoffer zosobňuje přerod řemesla v moderní průmysl

Z pražské kotlárny vybudoval strojírenský podnik evropského významu, který zásadně ovlivnil kolejovou dopravu i městské tramvaje v českých zemích. A pokrokový baron Ringhoffer patřil také k průkopníkům sociální odpovědnosti průmyslníků a prosadil i sociální novinky - nemocenské pojištění (1854) a penzijní fond (1870).

Roku 1861–1865 byl smíchovským starostou, 1864 zasedl v zemském sněmu, získal Řád císaře Františka Josefa (1862) a Řád železné koruny (1872). Roku 1873 byl povýšen do šlechtického stavu a získal titul barona.

Krajinou barona Ringhoffera

Když jsme došli k Ringhofferově hrobce, dověděli jsme se z informační tabule nejen, jak je řešena hrobka nebo o rodu Ringhofferů, ale také o zajímavé asi dvacetikilometrové naučné stezce nazvané Krajinou barona Ringhoffera. Vede z Mirošovic do Kamenice, sleduje hlavní místa, kde Ringhofferové pečovali o krajinu i hospodářství (Štiřín, Velké Popovice, Kostelec u Křížků). Na trase je deset informačních zastávek a navazuje na pražskou integrovanou dopravu. Každoročně se po ní pořádá populární pochod. Ten se dá projít pěšky nebo projet na kole a kombinuje procházku malebnou krajinou přírodního parku Velkopopovicko a Posázaví s prohlídkou zajímavých míst historicky spjatých s rodem Ringhofferů.

Prostě je u nás krásně! A klidně si udělejte procházku kdekoli jinde, všude v naší zemi natrefíte na zajímavá a hezká místa.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamenice_(z%C3%A1mek)

https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-a-hrobka-ringhofferu-2157745

https://cs.wikipedia.org/wiki/Velkopopovick%C3%BD_Kozel

https://www.kudyznudy.cz/aktuality/pochod-krajinou-barona-ringhoffera-na-deseti-zasta

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ringhoffer_II.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ringhofferovy_z%C3%A1vody