Fjälbacka – živé místo knižních vražd mě dostalo

Predikanten – znáte pod jménem Kazatel

Probudil se brzy ráno a podařilo se mu tiše převléknout a vyplížit se ven. Zvládl si vzít s sebou potichoučku i rytířskou helmu a dřevěný meč. Radostně běžel mávajíc mečem těch asi sto metrů od domu až k ústí Královské rokle. Kungsklyftan. Na chvíli se zastavil a zíral s úctou do strmé štěrbiny uprostřed hory, široké dva metry mezi strmými horskými svahy tyčícími se deset metrů k nebi, na kterém začalo stoupat letní slunce. Obrovský balvan visel zaklesnutý mezi skalnatými stěnami ve výšce a tvořil tak trochu střechu této soutěsce. Tady si tak rád hrál na loupežníky, které znal z filmu Ronja, dcera loupežníka. Táta mu říkal, že to natáčeli právě tady. Dnes však byl rytířem Kulatého stolu. Už se chystal vyrazit na draka a setnout mu jedním máchnutím jeho strašlivou hlavu, ale koutkem oka zahlédl u balvanu něco červeného. Kus látky nebo že by nějaký poklad? Zaujalo ho to a rozhodl se věc prozkoumat. Trochu se bál, věděl, že tohle místo je mu zapovězeno. Když se pracně přiblížil a prolezl přes balvany, které mu ležely v cestě, uviděl tam ležet starou paní. Teď se teprve začal bát tak, že se ještě v celém svém šestiletém životě nebál víc. Stará paní ležela na zádech a pozorovala ho. Chtěl utéci, ale bál se, že ho chytí a uhodne, že si tu hraje a nesmí se to. Ale paní se nehýbala, což bylo divné a ještě divnější bylo, že byla nahá. V takové zimě, pomyslel si. Do soutěsky sluníčko nedosáhlo a tak to bylo i v létě a ještě brzy ráno docela studené a tmavé místo. To červené, co jej upoutalo – byla taška, která ležela hned vedle ní. A v tom ho napadla šílená myšlenka – co když je ta teta mrtvá!

Nádherná a hodně drsná krajina

Takhle nějak začíná jeden z prvních krimi románů Camilly Läckberg situovaných do Fjälbacky. Romány propojuje schopný detektiv Patrik Hedström i se svou milou ženou, spisovatelkou Ericou Falck. Četla jsem je jedním dechem a popisované městečko Fjälbacka mi utkvělo v paměti. Když jsem zjistila, že je to reálné místo na západním pobřeží Švédska u Severního moře, zatoužila jsem ho vidět na vlastní oči. Již jednou nás přátelé, kteří bydleli jižněji od Fjälbacky, vzali na vyjížďku podél pobřeží. Tajil se mi dech z toho prostředí.

Nechápala jsem jak tam můžou lidé žít. Obdivovala jsem je za to, ale nezáviděla jsem jim. V zimě kruté mrazy, léto krátké a všude, úplně všude jen balvany, skály a kopce. Všechna ta místa, kde jsme zastavili nebo projížděli, působila úchvatně a ztraceně zároveň. Měla jsem pocit, že jsem na konci světa, kde „lišky dávají dobrou noc“. Absolutní drsná nádhera. Sluncem zalité zátoky, přístavy, plachetnice, loďky a čluny, mosty, malé chatky pro rybáře tzv. sjöbodar seřazené na husto v řadách přímo na březích a upravené vilky naskládané v kopcích. Opravdu, ač nemám ráda tohle slovo, řekla bych „dechberoucí“ pohledy na tuto nádherně drsnou a nehostinnou krajinu.

Karavanem do Fjälbacky

Návštěvu tohoto „knižního místa činu“ jsme zařadili do svých cestovních plánů. Nedávno jsme se po zimním přestěhování o víc než 300 km na sever, které by samo vydalo na tři články, vypravili pro karavan, který ještě zůstával na svém původním místě ve Vaggerydu. Vypravili jsme se těch cca 350 km s batohy na zádech vlakem vyzvednout náš domov na kolečkách a spokojeně s ním zamířili směr západ. Samotná jízda po cestách mezi lesy a tu a tam vesničkou byla senzační. Kochám se vždy přírodou, a když nám do toho zasvítí sluníčko, je ta iluze svobody perfektní.

Zastavili jsme se s karavanem nejprve koupit zásoby potravin v Jönköpingu, kde jsme dřív bydleli, a pak už jsme zatočili směr Fjälbacka. Projeli jsme městečkem, nebo spíš vesničkou Grästorp a přespali na parkovišti u Tre Äljar – tedy u Tří losů. Je tam pumpa s občerstvením z řetězce Rasta. Druhý den jsme dojeli těch něco přes sto kilometrů až do mnou tolik očekávaného místa na pobřeží Severního moře. S karavanem jsme projeli nejdříve městem na jeho druhý konec, abychom se pokochali tou krajinou a viděli i jeho novější část. Do té staré, původní, jsme se vypravili až později již pěšky z kempu, kde jsme se ubytovali.

Kemp, kde jsme přespali, byl situován na menším prostranství obklopený ze všech stran skalami a balvany zvedajícími se na některých místech do pár metrové výšky. Při procházce kempem jsem došla k balvanům ve směru k moři a začala po nich šplhat. Brzy se přede mnou otevřel nádherný výhled na skály kolem mě, napravo v dáli domy a pode mnou menší písčitá pláž. Celému tomu dokonalému obrazu vévodily modré vlnky zátoky Severního moře. Připadala jsem si tam úžasně, stála jsem tam úplně sama na balvanech, které se zvedaly všude kolem mě a zírala dolů a do dálky na malou bílou plachetnici plující po těch uklidňujících modrých vlnách.

Fjälbacka - městečko ve skalách se svým přístavem a Kungsklyftan (Královskou roklí)

Fjällbacka leží, jak jsem se již zmínila, na západním pobřeží Švédska – na místě, kde se žula a moře naučily mluvit stejným jazykem. Už když jsme přicházeli do města krátkou procházkou z kempu, viděli jsme domy, které jsou tam přitisknuté ke skalám, jako by je vítr po staletí pomalu zatlačoval do kamene, aby přežily severní bouře. Úzké uličky tady voní solí, chaluhami a dřevem starých přístavišť, zatímco nad nimi se zvedají obrovské hladké stěny skal, drsné a chladné jako severská legenda. Ten drsný chlad rozbíjí jen křehké kvetoucí rostliny v záhonech pečlivě udržovaných u místních zajímavých domů.

V malebném přístavu již fungovaly restaurace s prosklenými a polootevřenými dřevěnými terasami, z nichž si můžete při popíjení kávy či skleničky vína prohlížet pobřeží, můžete se nechat unášet vlnami moře, obdivovat lodě a k tomu si dát i dobrou večeři nebo se jen tak vyhřívat na sluníčku. Terasy stály na břehu moře zčásti nad vodou. Bylo to místo, kde to v létě opravdu žije. Teď byl začátek května, tedy začátek sezóny a proto se tady slunilo jen pár turistů nebo místních. Brzy jsme natrefili na Stora Hotellet (Velký hotel), malý hotýlek, který má velký název a vypíná se nad přístavem v kopci a je samozřejmě zmiňován v románech Camilly Läckberg.

Nemohli jsme si nechat ujít místo jedné z prvních knižních vražd, a to je Kungsklyftan neboli Královskou rokli. Musí se k ní po dřevěném schodišti nahoru do skal přímo naproti přístavu. V úvodu mého povídání o tomto městečku jsem ji trochu popsala. Podařilo se nám se „vyšplhat“ po schodech bez většího zadýchání nahoru, za což jsme obdrželi odměnu úchvatného výhledu na město s přístavem a skalami všude kolem. Za námi se zdvihaly stěny skalní průrvy či rokle, která má svou „střechu“ z balvanu uvízlého ve výšce mezi stěnami. To bylo to ohromující místo, kde se začínal odehrávat děsivý příběh. Jen stěží se člověk prodíral přes balvany rozházené kolem, ale nejen těžko schůdný terén mě podvědomě odrazoval od úmyslu jít dál. Zpětně jsem si uvědomila, že jsem byla lehce nervózní a chtěla jsem brzy zpátky. Taky se mi najednou nahoře vypnul mobil a byla jsem zklamaná, že už nemůžu fotit. Samozřejmě došla baterka. Ale že zrovna tady?

Pastva pro oči a mysl plná dojmů a pocitů - v květnu ještě bez davů turistů

Zvolili jsme asi příhodné období pro návštěvu působivého města Fjällbacka, měli jsme prostor si ji prohlédnout téměř sami bez davů turistů. Působila na mě zvláštním dojmem. Není to jen krásné přímořské městečko, zasáhlo mě to, jak jsou domy doslova propojené se skalami, jakoby nepatřily jen lidem, ale i samotné přírodě. Malé domky jsou zasazené mezi obrovské žulové stěny, někdy přímo na nich a vše dohromady to působí přirozeně a silně zároveň.

Slunce se tam rozlévalo po kamenech a vodě do zlatavých a stříbrných odstínů a sever zde odložil na chvíli svou tvrdost a dovolil člověku dívat se mu přímo do srdce. Fjällbacka je drsná, kamenitá, syrová, tichá a podivně majestátní – v tom je její krása. Moře, vítr, skály i lidská obydlí zde vytvářejí něco, co se mi těžko popisuje, to člověk cítí.

Fjällbacka ve mně zanechala silný dojem místa, kde se člověk vedle mohutné přírody cítí malý, ale zvláštně klidný.

Chápu, že většina lidí na sever moc nejezdí, ale když budete mít cestu, nenechte si ujít ten zážitek!

Zdroje: osobní návštěva místa, kniha Predikanten od Camilla Läckberg,

https://uddautflykter.se/guide/bohuslan/tanum/kungsklyftan-i-fjallbacka/