Článek
Tentokrát jsme s naším karavanem zamířili do Jeseníků za přáteli, kteří nám slibovali pěkný výlet. Druhý den ráno jsme po snídani odjeli společně do Velkého Vrbna, kde jsme na parkovišti nechali auto a vydali se pěšky za jedním z místních turistických lákadel – Dalimilovou rozhlednou.
Po předchozích dnech jsme si užívali už samotné počasí. Teploty kolem 22-24 stupňů C, slunečná obloha a příjemně svěží vzduch byly na procházku jako stvořené. My dva s manželem máme rádi procházky, ale nejsme rozhodně žádní horští turisté toužící po výkonech hodných členů horské služby, byli jsme zvědavi, jak výlet zvládneme. Protože nebylo žádné vedro, při kterém člověk hledá každý kousek stínu, ale krásný letní den, vykračovali jsme si lehce, jedna radost.

Příjemná cesta jesenickou přírodou nahoru k rozhledně
Cesta vzhůru postupně nechává za sebou Velké Vrbno a člověk se stále víc ocitá uprostřed jesenické přírody. Lesy se střídají s otevřenějšími místy, loukami, slunce prosvítá mezi stromy a s přibývající výškou se začínaly otevírat pohledy do okolní krajiny. Jeseníky mají v sobě majestátní klid a jejich rozlehlost dokáže člověka rychle vtáhnout. Užívali jsme si svěží, voňavý vzduch a s chutí si cestou povídali.

Před námi se v dáli vynořila pohádková stavba
A pak se před námi objevila Dalimilova rozhledna.
Kamenná kráska s malou a velkou věží a cimbuřím na vrchu Větrov působí v krajině trochu jako z pohádky. Nejde jen o obyčejnou moderní rozhlednu z roku 2021. Její podoba středověkého hrádku je replikou historické rozhledny, která kdysi stávala na Králickém Sněžníku. Pokoušela jsem se ji vyfotit ze všech stran, ale ze země je to těžké.

Působí vážně jako hrádek z pohádky, člověk čeká kdy nahoře spustí dolů z věže své dlouhé vlasy princezna Locika

Žulová část schodiště

Schodiště na rozhlednu je dole žulové, úplně nahoře pak železné
Samozřejmě jsme si ji pořádně prohlédli a pokochali se nádhernými výhledy, kvůli kterým jsme sem stejně jako ostatní výletníci přišli. Vystoupali jsme těch 168 schodů a z výšky 33 m se před námi otevřela typická jesenická krajina – moře zelených lesů, louky, kopce a v dálce další horské hřebeny. Rozmanitá a krásně členitá část naší země. Vzhledem k počasí a skvělé viditelnosti byl mezi kopci rozeznatelný i nejvyšší vrchol Jeseníků Praděd. Z dalších známějších například Keprník, Vysoké hole, Smrk nebo Šerák.

Měli jsme štěstí na počasí a tak byly výhledy opravdu fantastické, člověk jen tak stojí a kouká

Krásné výhledy ze všech stran

Výhled na cestu vedoucí k horskému areálu Paprsek
Tím ale náš výlet ještě nekončil. Z rozhledny jsme pokračovali dál směrem k Paprsku.
Cesta pokračovala loukou i lesy po celkem pohodlných cestičkách a my si užívali ten báječný pocit, že člověk nikam nespěchá, nic nemusí, jen kráčí nádhernou přírodou a dýchá čistý vzduch. Jen jsme šli, klábosili, občas se zastavili a dívali se kolem sebe.

To je nádhera, které se nikdy nemůžu nabažit. Člověku to dobíjí baterky
Paprsek je oblíbeným místem turistů, cyklistů i běžkařů. Není těžké pochopit proč. Horská chata stojí na krásném místě, má výbornou polohu s dalšími fantastickými výhledy do krajiny. Součástí zdejšího horského areálu je i malá vodní nádrž, která dotváří zajímavou kulisu tohoto místa. A proto jsme po příchodu udělali přesně to, co k takovému výletu patří – zamířili jsme se občerstvit do restaurace. Bonusem bylo popovídání se zajímavými turisty.
Dali jsme si jen něco k pití, ale jídlo jsme neřešili. Čekal nás totiž ještě jiný program – návrat k přátelům, kde jsme měli v plánu příjemné zakončení dne u grilu. A tak jsme si na Paprsku vychutnali zasloužený odpočinek, sluníčko a výhledy na tu zelenou krásu kolem nás.

Cestou nás čekala tato překvapení

Cesta na Paprsek
Byl to takový docela obyčejný letní den. Žádný náročný horský výkon, žádné překonávání rekordů, i když mi nohy daly pořádně vědět, že jsem ušla najednou mnohem více než jsem zvyklá. Ale i přesto tenhle moc pěkný výlet – autem na parkoviště, pěšky na rozhlednu, pokračování na Paprsek, něco dobrého k pití a pak zase zpátky nám zůstane v paměti.

Horský areál Paprsek je také moc pěkné, asi oblíbené a vyhledávané místo
Dalimilova rozhledna a Paprsek nám tak nabídly přesně to, co jsme od letního výletu čekali – trochu pohybu, spoustu krásných výhledů, horskou přírodu a hlavně den, který jsme si jednoduše užili. Samozřejmě také proto, že jsme se po delší době potkali opět s přáteli. Vylepšilo to i počasí, protože jsme si po dlouhých vedrech konečně mohli pořádně vydechnout, slunce hřálo tak akorát, vzduch byl osvěžující a přímo voněl a Jeseníky kolem nás byly zelené, tiché a krásné.
A večer? Ten už patřil přátelům, rozpálenému grilu a dalšímu příjemnému posezení. Protože i návrat z výletu může být stejně hezký jako jeho začátek. Takže díky přátelé z Jeseníku!

Výhled na protější Dalimilovu rozhlednu

Vchod do věže rozhledny

Dvě krásky - věže rozhledny

Nemám ráda výšky, ale tady jsem se moc nebála

Nesmím ovšem koukat dolů, to pro mě nebylo moc příjemné, ale dívat do dálky mi nevadilo

Neodpustila jsem si ale Bombardino, které tam v restauraci nabízeli, znám ho jen ze zimních hor
Zdroje: výlet na Dalimilovu rozhlednu a Paprsek, oficiální stránky Dalimilovy rozhledny





