Článek
Na švédské závody endura Stångebroslaget jsem jela hlavně kvůli manželovi. Odjížděla jsem s respektem ke sportu, kterému jsem do té doby vůbec nerozuměla.
Stångebroslaget není jen motocyklový závod, ale veliký svátek endura, odvahy, odhodlání, přátelství, vytrvalosti a jezdeckého umění. Svátek, kde se potkávají profesionálové, hobby jezdci, veteráni i děti a celé rodiny.
Nikdy bych nečekala, že mě – člověka, který se na motorce poprvé svezl až dávno po padesátce, navíc jen jako spolujezdec – dokážou závody endura tak pohltit.
Přijela jsem jako naprostý amatér a obyčejný divák, ale ráda bych se s vámi podělila o ten pocit, že jsem byla součástí něčeho opravdu výjimečného.
Už při příjezdu na závody nás vítal déšť
Díky tomu dešti pak vypadaly motorky ale i samotní jezdci asi takhle
Několikadenní festival odvahy, vytrvalosti a neuvěřitelného jezdeckého umění, a to i v dešti
Na start se staví děti, junioři, ženy, hobby jezdci, veteráni i špičkoví profesionálové. Každý bojuje především sám se sebou –s únavou, kamenitým terénem, hlubokými kolejemi, pískem i blátem. Právě v tom spočívá kouzlo endura. Přijeli jsme na závody s naším karavanem již ve čtvrtek večer, abychom mohli sledovat závody hned od pátečního rána. Původní předpovědi slibovaly příjemné teplo a slunečno, které se ale změnilo v téměř trvalý celodenní déšť s poměrně nízkými teplotami.
V pár stáncích se prodávaly helmy, rukavice a jiné potřeby pro závodníky a vystaveny byly i motorky
Enduro není závod o nejvyšší rychlosti jako silniční motocykly. Je to zkouška techniky, rovnováhy, fyzické kondice i psychické odolnosti a v dešti, který promění terénní cesty v hluboké klouzavé a nebezpečné bahno, dvojnásobná. Jezdec musí během několika hodin zvládat neustále se měnící terén, přesně dávkovat síly, a přitom ani na okamžik neztratit koncentraci. Trať pro děti měřila přibližně 9 km, děti mohly jezdit myslím maximálně hodinu a trať pro dospělé jezdce měřila asi 22 km. Já jsem jen napjatě, s údivem i se strachem pozorovala, jak se projíždějící závodníci, někteří dost pracně, prokousávají čím dál hlubším bahnem, skryta pod deštníkem, ale co museli zvládnout oni! Klobouk dolů. V těch vyjetých kolejích a s vodou ze všech stran, pod koly i padající z nebe.
Těsně před startem dětí si je pořadatelé svolali
Když se ozvalo burácení stovek motorů při hromadném startu, člověku doslova naskočila husí kůže.
Najednou se rozburácely stovky motorů a země se doslova zachvěla. Ten zvuk se nedá popsat –musí se zažít. Nejen slyšíte motory, ale cítíte jejich vibrace v hrudi. A když se po ohlušujícím startovním výstřelu rozjede dlouhý had jezdců do lesa, pochopíte, proč se sem každoročně vracejí tisíce závodníků i diváků.
Část trati, kterou diváci mohli dobře vidět
Trať vede z velké části vojenským výcvikovým prostorem Malmen, který se na několik dnů promění v motocyklovou arénu. Písek střídají kamenité cesty, prudké výjezdy, hluboké koleje, kořeny stromů i lesní pěšinky. Vojenský výcvikový prostor Malmen u Linköpingu je běžně veřejnosti nepřístupný, a právě díky spolupráci s armádou mohou pořadatelé využívat náročný přírodní terén. Pro enduro je to téměř ideální prostředí –trať nabízí vše, co od tohoto sportu očekáváte, a zároveň se každý rok částečně obměňuje. Právě tady se ukazuje, že enduro není o bezhlavé rychlosti. Je to sport, ve kterém rozhodují zkušenosti, technika, fyzická kondice i schopnost zachovat chladnou hlavu.
Většinou to byl mžik, když kolem nás projeli, někteří se pár sekund zdrželi bahnem dole v zatáčce
Druhý den sice bahno trochu vyschlo, ale lepilo se stejně dál na motorky i na jezdce
Atmosféra jednoho velkého společného tábora na loukách
Největším překvapením pro mě však nebyly jen samotné motocykly a odvaha jezdců, ale také atmosféra. V depu panovala přátelská nálada, rodiny povzbuzovaly své závodníky, děti obdivovaly stroje a všude bylo cítit obrovské nadšení pro tento náročný sport. Na několika rozlehlých loukách, kde se parkovalo, se povalovala kolem karavanů jízdní kola, sušící se trička či ručníky, stály tam ještě čisté nebo zablácené motorky a jako v kempech stolky, křesílka a grily. Vzájemně si pomáhali naprosto cizí lidé. A nakonec, když se poslední den našeho zážitkového výletu ukázalo i sluníčko, trochu vyschla trať a celý ten těžký závod působil ještě optimističtěji. Už jsme se nemuseli před průtržemi schovávat ve velkém jídelním stanu s občerstvením a mohli být blíž jezdcům, trati a celé té fantastické atmosféře.
Na několika velkých loukách, všude, kam oko dohlédlo, stály auta, karavany, přívěsy …
Slavná Švédská enduro klasika
Závod vznikl v roce 1994 u Linköpingu a od roku 1996 tvoří spolu se závody Ränneslättsloppet a Gotland Grand National slavnou Švédskou enduro klasiku. Dnes patří mezi největší enduro podniky na světě a pravidelně přiláká více než patnáct set jezdců během tří dnů závodění. Tentokrát se mělo během těch tří dnů zúčastnit postupně okolo 1600 jezdců. Když jich bylo tolik přihlášených na závody, umíte si představit, co to představovalo za masu lidí kolem. Ať už pořadatelů, mechaniků, rodin s dětmi, seniorů, fotografů, fanoušků z mnoha zemí a všichni jako by tvořili jednu velkou komunitu.
Informační brožura, kterou jsme obdrželi u vstupu
Organizátoři a desítky či stovky dobrovolníků
Za organizací závodu stojí především motoklub Linköpings Motorsällskap spolu s FME – Försvarsmaktens enduroklubb, ale samotnou akci by nebylo možné uspořádat bez stovek dobrovolníků. Ti se starají o registraci závodníků, časomíru, bezpečnost na trati, parkování, navigaci diváků, technické zázemí, úklid i občerstvení. Ve Skandinávii je dobrovolnictví při sportovních akcích velmi silnou tradicí, a právě díky tomu mají podobné podniky příjemnou, téměř rodinnou atmosféru. Všechno funguje překvapivě klidně, bez zbytečného chaosu a s typickou švédskou ohleduplností. Je vidět, že organizátoři mají s pořádáním této prestižní akce dlouholeté zkušenosti. Připravit několikadenní akci pro tisíce účastníků není vůbec jednoduché. Náročná výzva. Mají můj obdiv.
Cílová rovinka
Myslím, že se organizátoři rozhodně nenudili, pohled k dalším úsekům trati i depu za cílovou rovinou
Fair play a lidskost na prvním místě!
Ze všeho nejvíc mě ale dojal příběh osmiletého chlapce. Když během závodu uviděl jiného malého závodníka po pádu, zastavil a šel mu pomoci. V tu chvíli nebylo nejdůležitější vítězství, ale lidskost. A právě proto na ten okamžik nikdy nezapomenu.
S obdivem jsme sledovali nejen elitní jezdce, ale také děti, juniory, ženy, veterány i amatéry.
To člověka pohladí po duši, když slyšíte, že takový malý kluk při závodění neváhal pomoci druhému chlapci s motorkou
Překvapilo mě také, jak ohleduplní jsou samotní závodníci. Přestože závodí o vteřiny, když někdo zapadl nebo upadl na nebezpečném místě, ostatní dokázali reagovat s respektem. Sportovní rivalita zde rozhodně nevylučuje solidární a lidské jednání.
Start těch nejmenších neprobíhal hromadně, ale pouštěli je na trať kvůli bezpečnosti po dvou
Přijela jsem s představou hlučné motoristické akce. Odjížděla jsem však s obdivem k lidem, kteří dokážou spojit odvahu, pokoru i riskování a obrovskou fyzickou i psychickou sílu. S hlubokým respektem ke všem závodníkům – od těch nejmenších až po veterány. Už jsem neviděla jen motorky a hluk. Viděla jsem odvahu, vytrvalost, týmovou práci a nadšení lidí, kteří dělají to, co milují. Za každým průjezdem bahnem, každým skokem přes nerovnost i každou zatáčkou se skrývají hodiny tréninku, nesmírná odvaha a odhodlání nevzdat se. A právě to je možná největší poselství tohoto sportu – že skutečné vítězství často nespočívá v první příčce, ale v tom, že člověk překoná sám sebe.
Kromě vyhlášení tří nejlepších proběhlo ocenění i ostatních malých závodníků - úplně všichni obdrželi pohár i nějaký dárek
Kdyby mi někdo před několika týdny řekl, že budu psát reportáž ze závodů endura, asi bych se jen usmála. Dnes už vím, že jsem neobjevila jen nový sport. Objevila jsem svět lidí, kteří se nevzdávají ani tehdy, když mají pod koly jen bláto, déšť a těžkou cestu vpřed. A na tenhle hodně emotivní zážitek budu vzpomínat ještě hodně dlouho.
Startovní pole bylo kromě těch malých závodících vždy téměř plné
Do cíle bohužel rozhodně nedojeli všichni, mnoho jich závod vzdalo
Zdroje: osobní návštěva akce, informační brožura ze závodu
