Zámek Stekník: rokoková perla v moři chmelnic

Zámek Stekník patří mezi nejvýznamnější rokokové památky v Čechách. Na první pohled působí klidně a elegantně – jako by se tu čas zastavil někdy v 18. století. A možná to není zas tak daleko od pravdy. Obklopují ho italské terasovité zahrady a krajina, která je po staletí spojená s pěstováním slavného žateckého chmele – dnes dokonce chráněná jako součást světového dědictví UNESCO .

Právě tohle spojení elegance aristokratického sídla a „pracovité“ krajiny dává Stekníku jeho jedinečnou atmosféru. Zatímco jinde hrady a zámky kralují horám nebo lesům, tady vládnou zelené řady chmelnic.

Historie Stekníku sahá až do pozdního středověku, uvádí se, že od roku 1539 patřila tvrz k panství rodu Lobkoviců. A v roce 1595 prodal císař Rudolf II tvrz Stekník Jiřímu Kaplíři ze Sulevic.

Stekník postupně chátral. Spustlé sídlo se proměnilo až jej koupil v roce 1681 bohatý žatecký měšťan Jan Jiří Kulhánek, který zde nechal vybudovat barokní zámek. Jeho vnuk pak v 18. století přetvořil stavbu do jemného rokokového stylu – plného světlých barev, ornamentů, lehkosti, půvabů a hravosti, kterou dnes obdivují návštěvníci z celého světa.

Zámek postupně střídal majitele a posledním soukromým vlastníkem byl švýcarský konzul Gérold Déteindre. Po roce 1949 přešel do rukou státu a dnes jej spravuje Národní památkový ústav.

Moc ráda navštěvuji hrady a zámky u nás. Miluji jejich amosféru, vždy mě něco táhlo k historii, nadšeně poslouchám často fascinující výklady o životě na těchto šlechtických sídlech. Proto jsme se jednoho příjemného letního dne vypravili s rodinou prohlídnout si tuto památku. Musím se přiznat, že tento zámek jsem viděla poprvé. Měli jsme s sebou i děti a k našemu milému překvapení zrovna ten den připravili v rámci prohlídky i malý kvíz či hru pro ty menší, aby je zabavili a aby se děti nenudily. Při prohlídce zámku jsme se s kostýmovanými průvodci ocitli v autentickém světě šlechty - od honosných salonů až po zámeckou kapli. Největším pokladem je hlavní sál s malbami zobrazujícími antický chrám a alegorie čtyř živlů. V jednotlivých pokojích nás průvodkyně seznámila svým příjemným a zajímavým vyprávěním s částí dřívějšího života na zámku.

Každá místnost tu působí jako zastavený okamžik: jídelna čekající na hostinu, pánský pokoj připravený na večerní rozjímání, chodby, které šeptají příběhy minulosti. A v každé z těch místností a sálů odpovídaly děti na nějakou otázku z vyprávění průvodkyně. Tím se stala prohlídka poutavou a trochu napínavou i pro ty nejmenší. Za své kvízy pak ještě na konci prohlídky objevily děti sladký poklad, který byl však spravedlivě rozdělen mezi všechny malé účastníky. Dospěláci si to užili a dověděli se něco z historie a děti nezlobily, ale dávaly pozor na každé slovíčko a zapojily se do získávání vědomostí. Zábavné a sympatické.

Jak jsem psala, byl krásný letní den, a proto jsme po prohlídce interiérů zamířili do zámeckého parku, kam jsme sešli po dlouhém schodišti nebo někteří prošli pěti stupňovitými terasami. Zámeckou italskou zahradu nechal vybudovat hrabě Jan František Kulhánek z Klaudensteina pro svou budoucí ženu hraběnku Marii Franciscu z Hohenembs. Zajímavostí a součástí zahrad je tzv. řopík, což je stavba lehkého vojenského opevnění z r. 1937. Ten je dosud pro veřejnost uzavřený. My jsme se však kochali výhledem z teras, rozlehlým trávníkem a odpočívali ve stínu vzrostlých stromů.

Někde jsem se dočetla, že podle kastelánky zámku Jany Zajíčkové je z pohledu strašidel tento zámek prý „krásně čistý prostor“ a vlastní děsivou historkou se nereprezentuje.

Nicméně, jak už to u starých sídel bývá, ani Stekník se neobejde bez své tajemné pověsti. Tedy ne přímo zámek, ale v jeho blízkosti, u obce Drahomyšl, v době, kdy v okolí stával kapucínský klášter, se vypráví o zakletém mnichovi. Hříšný mnich se prý zamiloval do dívky, jejich láska však byla zakázána. Mnich se provinil proti svému řádovému slibu a byl za svou slabost potrestán. Bůh nebo dle jiné verze čert jej proměnil v kámen. Tento menhir stojí osamoceně v poli cca 1 km od zámku. Z určitého úhlu by měl připomínat postavu v kápi. Dle dalších vyprávění se věřilo, že za bouřlivých nocí je slyšet sténání a na kameni se objevují vlhké skvrny, které připomínají slzy. Tento menhir, - z bretonského men = kámen, hir = dlouhý, což je velký, svisle zasazený pravěký kámen, neopracovaný balvan vztyčený lidskou rukou, nacházející se na dohled od zámku Stekník dodává místu magickou a tu lehce tajemnou atmosféru.

Na zámku nabízejí hned několik prohlídkových okruhů

Můžete se projít s průvodcem v základním okruhu reprezentačními a soukromými prostory nebo objevit sami krásu zámecké zahrady – jedné z mála zachovalých italských zahrad v Čechách či si taktéž sami bez průvodce projít výstavu a sklepení. Zajímavý může být i okruh nazvaný Zámecké interiéry rozšířené, kde vás zavedou i do interiérů, které na svou obnovu teprve čekají. A lahůdkou se může stát příležitostně vypisovaná exklusivní prohlídka s kastelánkou Mgr. Janou Zajíčkovou. Ta nabízí poznat zámek trochu jinak. Nahlédnout „pod pokličku“, tedy dozvědět se nejen o méně známých kapitolách zámku, jeho proměnách, zajímavých příbězích jeho majitelů, ale i řadu detailů o správě památky, restaurátorských pracích či životě na zámku dnes. Kromě toho také zatraktivňují prohlídky kostýmovanými průvodci či dalšími akcemi třeba pro děti, jak jsem zmínila výše. Na zámku si můžete uspořádat svatební obřad nebo se přijít podívat na kulturní akce zde pořádané.

Zámek Stekník není okázalý ani přeplněný turisty. A právě v tom spočívá jeho kouzlo.

Je to místo, kde si můžete v klidu vychutnat krásu rokokové architektury, projít se krásnými zahradami s výhledem na chmelnice a na chvíli se přenést do doby, kdy svět plynul pomaleji.

Byl to moc pěkný výlet na Stekník. Můžu jen doporučit.

Zdroje:

osobní návštěva zámku, oficiální stránky Státního zámku Stekník

https://cs.wikipedia.org/wiki/Stekn%C3%ADk_(z%C3%A1mek)