Článek
Celkový pohled na hrad v Sárváru od východu
Letos jsme si vybrali na doporučení rodiny na pár dní k odpočinku maďarské lázně Sárvár. Naše postřehy a pobyt v nich jsem vám přiblížila v minulém článku. Bylo však pro mě překvapením, že se v Sárváru nachází také hrad a ještě větší údiv mi způsobil fakt, že hrad skrývá i temný příběh své nejznámější a nechvalně proslulé šlechtičny Alžběty Báthoryové, maďarsky Báthory Erzsébet.
Vstup na hrad přes starý most od centra města směrem k hlavní bráně, dříve vedl přes vodní příkop
Jako velký nadšenec pro naše české a moravské hrady a zámky jsem nemohla minout takovou příležitost. Již jsme byli nasát atmosféru švédského hradu, proč bychom si tedy měli nechali ujít hrad v Maďarsku. Vypravili jsme se na něj podívat až při odjezdu z kempu. Stojí nedaleko centra města, takže s karavanem bylo těžké vůbec zastavit. Nakonec jsme zaparkovali asi dvě ulice za hradem na menším prostranství, těžko říct, zda to bylo parkoviště, ale doufali jsme, že nedostaneme botičku nebo pokutu.
Pohled na nádvoří, kde zrovna stavěli podium pro nějakou kulturní akci
Hrad uprostřed města, dnes Muzeum Ference Nádasdyho
Pěšky jsme obešli hradby, působivé mohutné opevnění hradu. Jeho obranný systém doplňují bastiony, což jsou zemní valy zpevněné zdivem, mívaly pětiúhelníkový půdorys a umožňovaly lepší obranu ze všech úhlů. Jejich výstavba probíhala mezi léty 1588-1615. Dnes hrad, o němž první písemné zmínky byly již v roce 1288, působí svými renesančními prvky a uzavřeným nádvořím s arkádami nebo jeho reprezentačním sálem spíše jako šlechtické sídlo než jako nedobytná středověká pevnost. Jeho zdi však pamatují slavné šlechtické rody a velkolepé slavnosti, i když se jeho podoba během staletí měnila. Někdy od roku 1534, kdy přešel sňatkem do rukou významného uherského rodu Nádasdyů, prošel díky tomuto vlivnému rodu zásadní proměnou a stal se důležitým kulturním a společenským centrem tehdejšího Uherska.
Vstup do renesanční arkádové chodby, tehdy tam stál stánek se zbožím s lidovými motivy
Hned naproti stánku se nacházel vstup do Muzea Ference Nádasdyho
Dnes v hradu sídlí Muzeum Ference Nádasdyho. K vidění je tu historický nábytek, mapy, umělecká díla i expozice věnovaná uherským husarům. Zakoupila jsem si vstupenku a vydala se sama do muzea. Manželovi se v tom horkém dni tentokrát moc nechtělo, smál se, že se stejně všechno ode mě dozví a při mé zálibě ve focení i uvidí. Nechala jsem ho odpočívat na hradním nádvoří a vykročila zvědavě do muzea.
Expozice husarů hned za pokladnou
Čekaly mě místnosti, chodby, prosklené vitríny plné věcí spojených s husary
Procházela jsem místnostmi, kde to nejdříve opravdu vypadalo jako v klasickém muzeu. Vystavené předměty se týkaly z počátku hlavně husarů. Prohlížela jsem si staré zbraně, uniformy, portréty významných husarů či vojevůdců, věci denní potřeby, ale třeba i celou velkou vitrínu s poháry maďarských vojenských jezdců. V rámci husarské sbírky jsou k vidění i olympijské památky a medaile, získané v parkuru v novodobé historii (1936). Ale budu upřímná - v maďarštině jsem si toho moc nepřečetla.
Hezká expozice, nicméně popisky v maďarštině jsem fakt nezvládla
Pěkné, ale detaily mi unikaly díky jazyku
Pro mě hrad začal být zajímavější, když jsem vstoupila do nádherného slavnostního, reprezentačního sálu, který nechal vybudovat Ferenc Nádasdy III. někdy kolem roku 1653. Tady na mě dýchla ta pravá atmosféra starých časů. Pokračovala jsem naprosto sama obklopena tichem za tím skvostným sálem dále až do věže po stařičkém dřevěném schodišti. Seshora byl moc pěkný výhled kolem hradu. Skoro jsem se tam sama bála. Teprve po mém návratu do slavnostního sálu se objevilo pár dalších návštěvníků. Pak jsem procházela místnostmi, které již připomínaly staré zámecké pokoje, i když jejich vybavení se s našimi zámky nedá moc srovnat.
Když jsem však vešla do síně slávy, reprezentativního salónu, to byla jiná a za otevřenými dveřmi čekaly po straně dřevěné schody do věže
Velká dvoukřídlá kabinetní skříň ve slavnostním sále, Ocskayho kabinet - maďarsky Ocskay-szekrény
Nejslavnější majitelka hradu Báthory Erzsébet neboli Čachtická paní
Při vyslovení jména Sárvár se většině lidí vybaví ještě někdo jiný než slavní Nádasdyové na hradě a lázně. Žena, jejíž příběh zastínil i historii samotného hradu se provdala za Ference Nádasdyho v roce 1575. V té době jí bylo 15 let. Ona sama se narodila do bohaté rodiny Báthory s rozsáhlými majetky a značným politickým vlivem. Vyrůstala obklopena bohatstvím a mocí. Byla však na svou dobu i velmi vzdělaná.
Staré dřevěné schodiště, po kterém jsem se vydala nahoru, v tu dobu jsem byla v této části muzea sama
Jedno z pater věže
Výhled z věže na starý most vedoucí hlavní bráně
Hrad Sárvár se stal jedním z hlavních sídel manželů. Narodilo se jim celkem pět dětí, Anna, Kateřina, Uršula, Ondřej a Pavel. Uršula a Ondřej bohužel zemřeli už jako děti. Po smrti svého muže, Ference Nádasdyho v r. 1604, spravovala hraběnka rozsáhlý majetek, který představoval nejen bohatství, ale také značnou odpovědnost a nutnost hájit vlastní postavení. Pobývala ještě krátce v Sárváru, ale její jméno je spjato s Čachtickým hradem, kde vlastnila také rozsáhlé panství a kam se po smrti manžela přestěhovala. Tam se o ní začaly šířit zvěsti, že zachází velmi surově se svými služkami. Říká se, že její krutosti, kterými byla známá, začaly již tady, v Sárváru.
Jedna z historických místností hradu
Krvavá hraběnka, dodnes vzbuzuje zvědavost i hrůzu
Báthory Erzsébet, šlechtična, která vstoupila do dějin. Její děsivá pověst jedné z nejznámějších postav evropských dějin zločinu se dá srovnat snad jen s naší Kateřinou z Komárova. Nicméně dodnes se diskutuje, co se skutečně odehrávalo za zdmi jejích sídel a co už je jen výplodem lidské fantazie.
Hraběnka Alžběta Báthoryová spolu se svým manželem Ferencem Nádasdy
V Čachticích se tehdy začala šířit obvinění, že Alžběta Báthoryová a její pomocníci týrají mladé dívky a ženy. Dle svědectví mělo docházet k mimořádně krutému zacházení, které často končilo smrtí. V roce 1610 zahájil uherský palatin, což byl tehdejší nejvyšší zemský hodnostář a zástupce krále, Juraj Thurzo, vyšetřování. Přesnost a věrohodnost získaných výpovědí se však v jednotlivých případech lišily. Její nejbližší služebníci byli odsouzeni k trestům smrti, hraběnka byla zadržena na čachtickém hradě a sama díky svému postavení nikdy neprošla běžným veřejným soudním procesem. Byla držena v domácím vězení v izolaci na čachtickém hradě až do své smrti v roce 1614.
Dřevěná replika historického knihtiskařského lisu, tyto repliky bývaly inspirovány Gutenbergovým lisem
Legenda, o níž se pravdu už asi nikdy nedozvíme
Přesný počet jejích obětí není znám, objevují se různá čísla. Součástí její legendy se stal údaj o 650 obětech, někde jsem zahlédla dokonce až tři tisíce, ale spolehlivě prokázán nebyl. Na kriminalistických stránkách se uvádí počet mezi 37-80 dívkami. Asi to neznamená, že všechna obvinění byla smyšlená, protože existují dobová svědectví o násilí a velmi krutém zacházení s mladými ženami. V Maďarském národním archivu vedou spis Alžběta Báthoryová a její trestní případ. Jenže historici upozorňují i na fakta, že výpovědi vznikaly v prostředí mocenských sporů a dobových představ o spravedlnosti, kdy výslechy probíhaly dle útrpného práva, tedy za použití brutálního mučení.
Interiéry hradu
Proto se dodnes tolik diskutuje o tom, jak přesně události probíhaly, které části obvinění lze považovat za doložené a nakolik pozdější příběhy přispěly k vytvoření obrazu téměř nadpřirozeně kruté ženy. Dle šílených legend a barvitých historek, které se vynořily až později, se dokonce měla koupat v krvi mladých dívek, aby si zachovala své mládí a krásu. Alžběta Báthoryová se tak stala nejen historickou osobností, ale také inspirací pro knihy, filmy a hororové příběhy, které lidstvo fascinují od nepaměti. Kde je skutečně pravda se ale už asi zjistit nedá.
Vystavené nádobí
Bílá věž a vstupní brána
Po odpočinku v lázních ještě kus historie
Vždy je - alespoň pro mě - skvělé a obohacující, když navštívíme historii v podobě hradu a je jedno, zda si jej můžeme projít sami s papírovým průvodcem jako ve Švédsku, nebo jej procházíme u nás s pocitem, že jsme součástí příjemného odpoledne aristokratů u čaje anebo si procházíme hrad jako muzeum, jak tomu bylo tady v Maďarsku. Vždy tam natrefíme na nějakou historickou zajímavost.
Ohlédnutí cestou do parku
Cesta parkem
A když jsem se nabažila prohlídky a fotografování, prošli jsme zpět parkem, prohlédli si zajímavé stromy kolem hradu a odjížděli z poklidných ulic dnešního Sárváru. Já i s nadšeným pocitem, že jsem viděla opět kousek historie a něco extra zajímavého. Zůstala mi v hlavě otázka, kolik z těch krásných i děsivých dávných příběhů skutečně odpovídá pravdě a kolik z nich si lidé během staletí přibarvili.
V zámeckém komplexu roste několik majestátních tisovců dvouřadých i mohutných dubů a platanů s úctyhodným stářím 200-400 let
Zmiňované vystavené poháry
Celkový pohled na reprezentativní sál
Zdroje: návštěva muzea na hradě, internetové stránky Sárvár Maďarsko, internetové stránky Németh Apartmanok Sárvár
