Článek
Letos jsme jako téměř každý rok v rámci svých letních cest navštívili naše přátele na jižní Moravě. Již jsem se vám pokusila zprostředkovat některé zážitky, z nichž jeden převyšoval - a to, jak jsme se účastnili vinobraní. Tedy ne lidových trhů a veselice s ochutnávkou burčáku na konci září, ale samotné sklizně hroznů na vinicích, a hlavně výroby vína ve vinném sklípku. A to pěkně postaru. Tyhle vzpomínky nám s manželem asi nikdy nevyblednou. Naši báječní přátelé však pro nás letos připravili fantastické překvapení. Prý abychom sem nejezdili jen sedět na zahradě, mimochodem barevně kvetoucí a útulné zahradě, popíjet vínko a grilovat, napadlo je ukázat nám alespoň kousek z toho malebného kraje. Nic lepšího, tedy kromě zmiňované výroby vína, pro nás asi nemohli vymyslet.
Šnekovitá rozhledna Stezka nad vinicemi na vrchu Kobylí
Cesta mezi vinicemi ke Stezce nad vinohrady, pohled z rozhledny
Druhý den po příjezdu nás hned ráno po snídani naložili do auta a vypravili jsme se objevovat krásy jižní Moravy. A během jediného dne jsme navštívili čtyři zajímavá místa, z nichž každé bylo jiné, každé mělo svoje kouzlo a dohromady v nás zanechala nůši nádherných vjemů, pocitů, zážitků a nyní již vzpomínek. Tedy, abych byla upřímná, stihli jsme navštívit těch míst celkem šest. Ale ta dvě poslední vám představím příště. Zážitkový program, který jsme absolvovali ten den, byl vážně skvostný.
Popis rozhledny
Desky s nápisy, heslovitými informacemi o historii a okolí
Jižní Morava patří zcela jistě k těm krajům, které si člověk snadno zamiluje. A nejen kvůli vínu. Krajina tu není jen nekonečně rovinatá, ale naopak mírně zvlněné kopce, vinice táhnoucí se po svazích, malé vesničky s kostelními věžemi vytvářejí úchvatné scenérie, které přímo lákají k zastavení a rozhlédnutí.
Naši přátelé byli tajnůstkáři a každý z cílů tohoto jednodenního výletu jsme se dozvěděli až přímo na místě. Dnes již vám můžu prozradit, že těmi výletními atrakcemi, kterými nás provedli, byly rozhledna Stezka nad vinohrady na Kobylím vrchu, rozhledna Slunečná ve Velkých Pavlovicích, jedinečná sklepní lokalita ve Vrbici a nakonec kaplička s vyhlídkou na Hradišťku u Velkých Bílovic. Tato místa leží poměrně blízko sebe, podařilo se nám je proto pohodlně zvládnout během jednoho dne.
Vtipná osvěžovna
Kobylí vrch – Stezka nad vinohrady
Naší první zastávkou byl Kobylí vrch. Místními je nazýván také Homole. Nachází se tu jedna z nejzajímavějších rozhleden jižní Moravy. Na první pohled je jasné, že nejde o obyčejnou rozhlednu.
Její podoba připomíná nekonečný kruh či spirálu, která se postupně vine vzhůru. Její konstrukce z modřínového dřeva a kovu je citlivě zasazena do okolní krajiny a působí opravdu velmi originálně. Již když jsme stoupali mezi vinicemi do kopce k rozhledně, zastavovala jsem se a prohlížela si tu neobvyklou stavbu.
Kochala jsem se těmi moc pěknými výhledy
Zajímavostí je, že místo klasických schodů vede na vyhlídkovou plošinu pozvolná spirálová rampa a rozhledna je díky tomu přístupná i lidem s omezenou pohyblivostí nebo i rodičům s kočárky.
Cestou po plošině jsou na podlaze zabudovány kovové destičky s různými informacemi o rozhledně a jejím okolí. Pohodlně se tak dozvíte pár dalších zajímavostí ať už z historie nebo o kraji.
Samotná rozhledna stojí na vrchu ve výšce 334 metrů nad mořem a její vyhlídková část dosahuje asi 7,5 metru. Můžete nabýt dojmu, že to není přece žádná výška, ale i tak nabízí skutečně moc krásný 360o rozhled do širokého okolí. Přímo pod rozhlednou a v jejím nejbližším okolí roste samozřejmě vinná réva, před vámi se otevře krajina nejen vinohradů, ale i okolních obcí, při dobré viditelnosti také Pálava, Ždánický les, Chřiby nebo vzdálenější horské hřebeny. Tady mi došlo, jak pestrá umí být jižní Morava. Dověděli jsme se i to, že k rozhledně vede Naučná stezka Kobylí, ale na tu jsme tentokrát neměli čas, to asi někdy příště.
Zajímavá rozhledna uprostřed vinic
Pobavilo mě, když jsem viděla další výletníky se skleničkami v ruce, jak si už dopoledne dopřávají a v klidu popíjejí místní vínko. Prodávali ho u rozhledny ve stánku „vinné pohotovosti“ Kobylí Búda. No, umí si ti Moravané užívat života. My jsme se po rozhlédnutí se po kraji vydali zpět k autu a jen naši přátelé věděli, kam pokračujeme dál.
Rozhledna Slunečná
Rozhledna Slunečná – nad vinohrady Velkých Pavlovic
Naší další metou byly Velké Pavlovice, tedy jejich rozhledna Slunečná. Je obklopena vinicemi a postavena ve vinařské trati Nadzahrady na vyvýšeném místě nad městem. Byla otevřena v roce 2009. Je vysoká 18,6 metru a vyhlídková plošina se nachází ve výšce 15 metrů. Zjistili jsme, že k jejímu dosažení je potřeba zdolat 75 schodů. Kdo myslíte, že to vzdal? Já určitě ne. Odměnou za mou odvahu překonat výškové závratě mi byl výhled na Velké Pavlovice, okolní vinařské obce, ty nekonečné vinice, Mušovská jezera a trochu Pálavu i vzdálenější místa. A na manžela s kamarádem, který s ním „držel basu“, jsem z té výšky jen namířila fotoaparát. Seděli bezpečně pod rozhlednou a dodržovali pitný režim. Zatím tedy jen nealko.
Výhledy nahoře na rozhledně i s informačními tabulkami
Rozhledna je volně přístupná po celý rok a je příjemným zpestřením výletu po zdejším vinařském kraji. A to i proto, že ani tady nechybí možnost občerstvení a příjemného posezení. Součástí zdejšího areálu jsou také stavby připomínající tradiční jihomoravské vinné sklípky. Po shlédnutí tohoto druhého parádního místa jsme nasedli do auta a vydali se za dalším pro nás zatím tajemným cílem.
15 metrů je dost, byla jsem ráda, když jsem se opět dotkla pevné země
Dolů to šlo rychleji
Nemohla jsem si pomoct - pobavil mě ten vtipný, inspirativní nápis
Vrbice – vinné sklepy jako z pohádky
Po nějakých možná 20 minutách jízdy jsme vystoupili na místě naší další zastávky. Tady nás čekala opravdu pozoruhodná podívaná. Vrbice je známá svou vinařskou tradicí, ale její největší zvláštností je sklepní lokalita Stráž, v níž jsou vinné sklepy vyhloubeny přímo do svahu kopce a tvoří několik výškových úrovní nad sebou.
„Hobití vesnička“ ve Vrbici i s věžičkou kapličky Sv. Jiljí
A nejde jen o obyčejné sklepní uličky, celkem je zde prý sedm pater vinných sklepů. Svým vzhledem tak vytvářejí naprosto nezaměnitelnou scenérii. Jen jsme se procházeli kolem a cítili se jak v pohádce. Typická kamenná průčelí, vstupy zakončené lomenými oblouky a malé větrací komínky vystupující z travnatého svahu působí jako Hobití vesnička. A tak se také zdejším sklepům přezdívá.
Kouzelné místo
Člověk si to rád prohlédne a projde se kolem
Podzemní chodby byly vyhloubeny do místního pískovcového slepence a jejich historie je úzce spojena s vinařstvím, které tu má opravdu dlouhou tradici. Nad sklepní lokalitou se tyčí kostel sv. Jiljí, který dotváří charakteristickou siluetu celé obce.
Tady se nedá spěchat. My jsme se procházeli mezi jednotlivými patry sklepů, obdivovali jejich architekturu a nasávali - ne víno, ale tu atmosféru tradiční vinařské vesnice, kam se lidé jezdí prostě „dívat“. Super zážitek. Jen jsem žasla, co všechno jsem ještě neviděla, jaké poklady spojené s tradicí a historií tu máme a co všechno lidé dokážou vybudovat. Vydrželi bychom v té pohádkové vesnici dlouho, ale přátelé měli ještě jiné plány. Opět jsme nasedli do auta a užívali si ten krásný den s nejedním překvapením.
Typické sklepy ve svahu a vzadu mlýn Pod Větřákem
Kostel Sv. Jiljí ve Vrbici
Hradištěk - bílá kaplička uprostřed vinohradů
Tentokrát jsme zastavili na návrší nedaleko Velkých Bílovic. A jestli některé místo dokáže dokonale vystihnout atmosféru jižní Moravy, pak je to právě toto. Na vyvýšeném místě opět uprostřed vinic stojí malá kaplička postavená ve stylu románské rotundy. Její jednoduchá, ale působivá architektura krásně ladí s okolní krajinou.
Kaplička Hradištěk vypadá bez turistů taková osamocena uprostřed polí a vinic
Výhledy za kapličkou
Byla vysvěcena 19. května 2002 a zasvěcena čtyřem světcům – sv. Cyrilovi, sv. Metodějovi, sv. Václavovi a sv. Urbanovi, patronovi vinařů. Ani její umístění nebylo zvoleno náhodně. Návrší nabízí úžasný rozhled do okolních vinohradů a na zvlněnou krajinu jižní Moravy. V dálce se rýsují Pálavské vrchy a my měli štěstí na počasí, byla to opravdu působivá podívaná.
Celé to místo vybízí ke klidu. Není to žádná velká turistická atrakce, jen malá bílá kaplička, okolní vinice a výhled, který člověka na chvíli přiměje zapomenout na každodenní shon. Tady na tom místě jsme se nechali spolu s přáteli zvěčnit na pěkné fotografii s působivým pozadím kapličky. Moc hezké zastavení.
Už přístupová cesta k bílé rotundě Hradištěk nám ukázala takovou krásnou scenérii
Pohled z cesty ke kapličce
Cestou od auta ke kapličce jsme pozorovali, jak úrodu hroznového vína těžce poznamenalo letošní sucho. Byl to smutný obrázek. I naši přátelé nám později, po sklizni, přiznali, že byla úroda místy i méně než poloviční oproti loňsku. Nebýt tohoto faktu, odjížděli bychom z tohoto místa s klidem v duši, který vás u kapličky určitě přepadne. Moc pěkné, příjemné a klidné místo.
Letos víno na Moravě vypadalo díky suchu dost bídně na mnoha místech
Čtyři zastávky a jen jeden den
Stačil jeden hezký letní den a poznali jsme hned čtyři různá místa, která mají společného mnohem víc než jen svou polohu v kraji vína. Každé nám nabídlo trochu jiný pohled na jižní Moravu – od moderních rozhleden přes tradiční vinařskou architekturu až po malebná zákoutí mezi vinicemi. A že nás čeká ještě něco velmi atraktivního a zajímavého, tedy alespoň pro mě, jsme se dověděli po chutném obědě v restauraci s venkovním posezením. Ale o tom příště.
Díky našim přátelům nám jižní Morava ukázala zase jednu ze svých nejhezčích tváří. A my jsme si odvezli spoustu krásných pohledů, pocitů, fotografií a vzpomínek. Díky přátelé!
No, a po krátké siestě a dobrém obědě v restauraci hotelu a vinařství Mádl jsme pokračovali v další cestě po jižní Moravě. To až příště
Zdroje: osobní návštěva všech míst,
