Prosluněný letní den na zámku Milotice, barokní perle Slovácka

Po válení se v teplé vodě v maďarských lázních a nahlédnutí do kousku maďarské historie přímo s Alžbětou Báthory jsme se přesunuli na Moravu. A na mé přání jsme se na našich letních cestách zastavili na moravském zámku. Tentokrát jsme našli jeden, který jsem ještě dosud nenavštívila, i když jsem ho již ve svých článcích zmínila. Někde mezi Kyjovem a Hodonínem se rozprostírá u obce Milotice zámecký areál obklopený rozsáhlými zahradami s prvky francouzské zahrady i anglického parku.

Od vodní tvrze k baroknímu zámku

Jeho historie sahá hluboko do minulosti. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1341 a zdejší panské sídlo má ještě starší kořeny. Původně zde stávala vodní tvrz, kterou chránil vodní příkop a okolní mokřiny. V neklidných dobách středověku jistě nejen pohodlné, ale i bezpečné a dobře opevněné bydlení. Koncem 16. století se tvrz postupně proměnila v renesanční zámek. Jeho vzhled se však i nadále měnil díky poškození, různým obdobím válek či dalším přestavbám. Zmíním se z jeho dlouhé historie až o roce 1648, kdy přišel zlom. Panství se dostalo do vlastnictví na Moravě zdomácnělého uherského rodu Serényiů. Právě za Karla Antonína Serényiho získal zámek svou dnešní reprezentativní barokní podobu.

Zámecká architektura, která má své kouzlo

Zastavili jsme na parkovišti hned před zámkem. Již z parkoviště jsem se těšila pohledem na průčelí zámku a krásně zdobenou kovanou vstupní bránu, která vítá návštěvníky zámku a vede na čestné nádvoří před jeho průčelím. Bránu zdobí sochy bájných okřídlených koní Pegasů a postava Herkula. Zdobení mělo vyjadřovat sílu, vznešenost a význam šlechtického rodu. My jsme nejdříve vyhledali pokladnu. Se vstupenkami v kapse jsme se pak vzhledem k dostatku času do začátku prohlídky vydali směrem k zámeckým zahradám. Trošku jsme se prošli a pokochali nádhernou francouzskou zahradou s fontánou před tou rozlehlou čtyřkřídlou stavbou s nárožními věžemi. Souměrnost a barokní výzdoba zámku vytvářejí mimořádně působivý celek.

Zámecký areál doplňuje nejen čestné nádvoří, kterým jsme vstoupili, ale také jízdárna, konírna a oranžérie. K zámku patří také rozsáhlá zahrada, která svou souměrností a dlouhými průhledy i propojením architektury s okolní krajinou navazuje na tradici francouzských barokních zahrad. Má opravdu velkou rozlohu 4,5 hektaru a za ní pokračuje zámecká bažantnice s ještě větší plochou asi 15 hektarů. První zmínky o zahradě pocházejí z roku 1611, ale tehdy měla především praktický účel. Pěstovalo se v ní ovoce, zelenina, bylinky i léčivé rostliny. Teprve později se z užitkového prostoru stal dle představ šlechtických majitelů reprezentativní zahradní areál podtrhující krásu zámku.

Zahrada jako stvořená pro romantickou procházku v historických kostýmech i dnes

Úplně jsem se vžila do toho historického období a představila si šlechtu na procházce, v momentě, kdy jsme potkali první skupinku návštěvníků v replikách vznešených dobových oděvů. Ne, nic se tu nenatáčelo ani jsem se nezbláznila. To jen měl někdo vynikající podnikatelský záměr s ohromnou zábavou pro návštěvníky zámku, ale připravil i pořádný kus práce a starostí pro pracovníky zámku.

Představte si, že přijdete na zámek, kde se převléknete, a to třeba i s celou rodinou nebo přáteli, do historických kostýmů z období baroka, rokoka nebo romantismu a jdete se procházet po zámeckých zahradách. Samozřejmě se zvěčníte na úžasných fotografiích a o zážitky je postaráno. Milotice byly prvním objektem v ČR, který tuto službu začal nabízet. A my měli možnost potkat dámy v nádherných róbách, pány, a dokonce i děti v dobových kostýmech v reálných historických kulisách. Skvělý nápad, který se těší velkému zájmu lidí! Člověk se může přenést alespoň na chvíli do časů dávné šlechty. Zámecká kostymérna disponuje asi 180 kostýmy a vlastní šicí dílnou, kde šaty zhotovují podle dobových předloh.

Zámecká kavárna byla milým překvapením aneb Poslední aristokratka na zámku

Hned vedle vchodu do kostymérny jsme vešli otevřenými dveřmi do kavárny lákající již svou vůní na něco dobrého. Dobrou kávičku se zmrzlinou nebo dortem nebo jen limonádu jsme si mohli vypít přímo na nádvoří, které mi svým čtvercovým uspořádáním s podloubím něco připomínalo. U pultu, kde se pyšně nabízely v atraktivním balení vystavené láhve a lahvičky ořechovky, nám došlo, že ji známe. Ořechovka se přece pila na zámku Kostkových v jednom ze skvělých českých filmů Poslední aristokratka.

Vrtalo nám to hlavou, proč se prodává zrovna tady, ale v druhé místnosti, do níž jsme pokračovali, abychom si prohlédli historické vybavení kavárny, se objevila v rohu kuchyně, a to již nebylo pochyb. V této trochu pro potřeby filmu upravené historické kuchyni vládla přece báječná Eliška Balzerová coby hospodyně Anežka Tichá. Paní Tichá se „svou“ ořechovkou způsobila ve filmu spoustu humorných situací a je naprosto nezapomenutelná. Také proto její foto, tedy Elišky Balzerové ve slavné filmové roli, visí u dalšího vstupu do této historické kuchyně jako upomínka na natáčení z roku 2019. Filmaři se sem později ještě jednou vrátili při natáčení pokračování osudů rodu Kostků, v roce 2023.

Prohlídka interiérů zámku s profesionální průvodkyní

Osvěžili jsme se v tom letním horku studeným pitím u hezkého stolečku na nádvoří v chladivém stínu. V klidu jsme si vychutnávali atmosféru zámeckého areálu. Nechali jsme na sebe chvíli působit krásu okolních budov a těšili se na obhlídku interiérů zámku s průvodkyní. Jsem ráda a líbí se mi, že u nás provádí zámkem znalí průvodci. Je to pohodlné a člověk se může i zeptat na to, co ho zajímá. Naopak prohlídky zámků ve Švédsku nebo ve stylu muzea v Maďarsku mají zase tu výhodu, že se můžete déle zastavit u kteréhokoli exponátu a nemusíte následovat skupinu. Prohlížíte svým tempem.

Průvodkyně, která prováděla naši skupinu, byla moc milá, mluvila pomalu, dostatečně nahlas a zřetelně, člověk to stačil vše vstřebat a bylo dobře rozumět. Jediné, co mě překvapilo a trochu i mrzelo, že se ani jednou nezmínila o natáčení tak kultovních komedií, jakými Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu jsou. Osobně si myslím, že zmínka o účasti zámku ve filmu může přispět k jeho atraktivitě a návštěvnosti. Mohlo by to být vítaným bonusem a zpestřením prohlídky. Zatím na to odkazuje kavárna s dobře známou ořechovkou, originální i filmovou kuchyní a také fotogalerie z natáčení v podloubí za pokladnou. Na doplnění dodám, že oba filmy o aristokratce se točily podle knižní předlohy zdejšího kastelána Evžena Bočka.

Milotice - zastavení na cestě jižní Moravou

Pravda je, že po návštěvě několika zámků, a hlavně po delší době od návštěvy, se mi informace slévají a někam mizí. Ale pár dat a poznatků, a především pocity, zůstávají. Rozhodně musím říct, že zámek Milotice mě moc příjemně překvapil ať už svou velkolepou architekturou, skvostnými zahradami, známou kuchyní z filmu nebo třeba kostýmovými prohlídkami. A to nemluvím o jeho bohatých interiérech, nádvoří ani oranžerii. Dohromady to vše připomíná dobu, kdy šlechtická sídla nebyla pouze místem k bydlení, ale také symbolem postavení, bohatství a vytříbeného vkusu. Tato krásná stavba je i ukázkou, jak se v průběhu staletí měnily představy o pohodlí, reprezentaci i životě aristokracie.

Zámek Milotice má rozhodně co nabídnout. Hodně mě nabíjí, když člověk projde zámeckou branou, zpomalí krok a nechá na sebe působit místo, které pamatuje mnohem více než nám dokážou prozradit historické letopočty. Zkuste to taky.

Zdroje: osobní návštěva zámku, oficiální internetové stránky zámku Milotice,

https://www.milotice.cz/o-miloticich/informace/historie/

https://pamatkovapece.cz/p/8?tgo=298

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milotice_(z%C3%A1mek)

https://filmovamista.cz/6654-Posledni-aristokratka