Aristokratka ve varu, raději knihu, nebo film?

Román Aristokratka ve varu od Evžena Bočka, českého kastelána a spisovatele, je dalším brilantním pokračováním úspěšné série o zámku Kostka a jeho podivuhodných obyvatelích. Boček tady s nadhledem, jemnou ironií a výrazným smyslem pro situační humor opět dokazuje, že česká literatura umí být nejen čtivá, ale i skutečně zábavná. Kniha je psaná stejně jako Poslední aristokratka formou deníku hlavní hrdinky, mladé Marie, poslední z rodu Kostků. Autorovy vtipné popisy situací i postav, snažících se přežít každý po svém, jsou vykresleny s nadsázkou a humorem a rozhodně čtenáře pobaví.

V deníku aristokratky se v tomto druhém díle série objeví asi čtyři hlavní události. Jedna z nich se točí kolem svatby na zámku, další kolem seznámení s bohatým podnikatelem toužícím po šlechtickém titulu, zažijeme i humorné kostýmované prohlídky pro děti. Ovšem u nové výzvy – pozvání na setkání aristokratických rodin jsem se královsky bavila. A doslova úkazem je pak nová postava na scéně, Deniska, která svým ne zcela obvyklým stylem, aktivitami i komunikací je postrachem okolí a rozhodně rozvíří poklidný život na rodovém sídle.

Jde o události, které mají vdechnout zámku nový lesk a noblesu, ovšem výsledek je, jak jinak, čistý chaos. Karikatury šlechty střídají absurdní situace. Nejvíce se ve víru událostí tradičně zaskví Vivien, americká manželka českého hraběte Kostky. Její neznalost evropské aristokratické etikety a naprostý zmatek v kulturních zvyklostech přináší asi vážně ty nejvtipnější momenty celé knihy. Evžen Boček ji vykresluje s láskyplnou nadsázkou, a přesto velmi trefně – Vivien je ztělesněním dobré vůle obalené v kulturním nedorozumění a neznalosti.

Vtipně ironické vyprávění o situacích, řešení problémů či chování jednotlivých postav románu, o něž se vlastně s námi dělí ve svém deníku mladá „poslední“ aristokratka Marie, je velmi lehkým a osvěžujícím čtením s dějem, který má švih. S humorem sobě vlastním uvádí autor jednotlivé osoby se všemi svými lidskými pozitivy i chybami. Přes všechny ty různé více či méně šílené způsoby chování a vlastnosti pitoreskních postaviček, tam ta podivná a nesourodá domácnost v rodinném sídle či spíše na rozpadajícím se zámku nějak funguje a přežívá. Jejich vzájemná pouta jsou však mnohem hlubší, než jak to navenek vypadá.

Nad řádky mladé aristokratky Marie ovlivněné mimo jiné americkou maminkou s naivním myšlením a nevědomostí a neznalostí poměrů, Vivien, která se prostě najednou stala součástí aristokracie v Čechách a potažmo v Evropě, jsem se často smála doslova nahlas.

Velmi jsem proto přivítala, že měl tento román také štěstí a byl zfilmován. Vynikající filmové zpracování Jiřího Vejdělka Aristokratka ve varu jako pokračování úspěšné Poslední aristokratky přilákalo do kin také rekordní počet návštěvníků.

Ve filmu fantastickým způsobem ztvárnila americkou Vivien naše skvělá herečka Tatiana Dyková. Role ji sedí jak ušitá a s obrovským šarmem a okázalostí si hraje na hraběnku naprosto neznalou poměrů. Nicméně i výkony všech ostatních herců, ať už Hynka Čermáka jako hraběte Franka Kostky, Yvony Stolařové jako jejich dcery Marie, jsou vynikající a celý film mě pobavil stejně jako kniha. V tomto filmu exceluje kromě jiných opět i oblíbená Eliška Balzerová, která zahrála naprosto bezkonkurenčním způsobem hospodyni paní Tichou. Tvůrci nezapomněli z knihy ani na lehce praštěnou dceru právníka Bendy, Denisku, v parádním podání Simony Lewandowské.

Jediné čeho lituji a trochu mě zklamalo u filmu, že se druhý díl filmů o aristokratce soustředil nejvíc na konání a pořádání svatby na Kostce výměnou za „přivřené oko“ příslušného úředníka u potíží se zastaralým vodovodním systémem a hygienickými podmínkami na zámku. Víc zápletek by určitě neškodilo. Scény ze sjezdu aristokracie ve světoznámých Karlových Varech by byly neméně poutavými a přitáhly by k filmu jistojistě mnoho lidí. Na druhou stranu chápu, že většinou nelze ve filmu obsáhnout celou knihu. Je to škoda, protože v knize je více událostí a vtipných situací, příhod a zážitků, třeba i ty kostýmované prohlídky pro děti, které by jistě film také dobře vyplnily a diváky bezpečně pobavily.

Autor, Evžen Boček, s úžasným humorem vystihuje život této šlechtické rodiny na českém rodovém sídle a vyvrací naše představy o životě šlechty v luxusu. Celkově je Aristokratka ve varu čtivá, svižná a nesmírně vtipná kniha, která pokračuje v tradici řekněme „českého aristokratického humoru“ – pokud je takový žánr vůbec možné pojmenovat. Evžen Boček zůstává králem situačního humoru a trefných postřehů z prostředí, kde se snoubí šlechtický majestát s realitou rozpadlého zámku a každodenních absurdit. Této linie a charakteristiky postav se drželi i filmaři, proto i ve filmu není nouze o bláznivé nebo vyhrocené situace a humorná nedorozumění. Myslím si, že i přes ty scény z knihy, které mi osobně ve filmu trochu chyběly, oboje se povedlo, skvělá kniha jako předloha výborné komedie.

Vřele doporučuji, pokud si chcete odpočinout a pobavit se u vtipné knihy nebo oddechové komedie, která se jistě zařadí k našim filmovým stálicím.

Tak ať se daří našemu českému humoru!

Zdroj:

Knihy a filmy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu