Překvapení při prohlídce královského zámku v zemi Vikingů a Lejonet

Trochu historie, čtyři věže zámku, vzdušný, čisťounký udržovaný park zvoucí k procházkám i květinová zahrada

Když se řekne královský zámek, vklouznu do pohádky. S princeznou, zlým drakem nebo čarodějem, králem a královnou. A tenhle, který jsme si vybrali díky mé zvědavosti k prohlídce dost odpovídal mým představám. Dopředu vám řeknu, že jsme učinili šťastnou volbu, a zamířili jsme s naším karavanem do kouzelného městečka s asi čtyřmi tisíci obyvateli - do Mariefredu. Tam se na ostrůvku v jezeře Mälaren naproti útulnému přístavu tyčí již od roku 1537 jeden z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších zámků ve Švédsku Gripsholms slott. Nechal ho postavit král Gustav Vasa na místě starší středověké pevnosti.

Během těch téměř pěti století sloužil jako královská rezidence, vězení i reprezentativní sídlo švédských panovníků. Dnes je známý především jedinečně zachovalými renesančními interiéry, divadlem krále Gustava III. a také velmi rozsáhlou státní sbírkou portrétů, která prý patří k nejstarším svého druhu na světě a čítá kolem pěti tisíc obrazů. V zámku je jich vystaveno přes 800.

Již když jsme přijížděli na svých koloběžkách k zámku svítily na nás jeho červené cihlové zdi a kulaté věže. Na mě působila ta impozantní stavba jako něco mezi zámkem a hradem. Postavil ho držitel rozsáhlých území Bo Jonsson Grip - jeho jméno Grip představuje bájného tvora gryfa, který měl tělo lva a hlavu a křídla orla a symbolizoval sílu, odvahu, bystrost, bdělost a božskou moc. Spolu s výrazem pro ostrov -holm, na němž ho vybudovali - vzniknul Gripsholms slott. Slott - výraz pro zámek či hrad. V roce 1526 nechal král Gustav I. pevnost strhnout a na jejím místě vybudovat k obranným účelům opevněný zámek s kruhovými nárožními věžemi. Z původního středověkého hradu zůstalo jen průčelí zdi.

Zámecký park

Přijeli jsme do Mariefredu den před naší plánovanou, a hlavně objednanou prohlídkou s průvodcem. Druhý den byl svátek Midsommar. Vedle Vánoc největší svátek ve Švédsku, takže jsme očekávali davy lidí. Ale v ten předvečer, když jsme dorazili a konečně vysvitlo sluníčko, jsme vzali koloběžky a jeli si prohlédnout zámek zvenčí a jeho okolí. Díky tomu se mi podařilo ulovit pár hezkých fotek naprosto bez lidí. Okolní park je pastva pro oči i duši. Vzrostlé stromy a mezi nimi prosvítající zámek zalitý sluncem, upravené trávníky, výhledy na jezero a sezónní květinová výsadba vytvářejí fantasticky příjemnou a uklidňující atmosféru.

Hned jsem posadila manžela na lavičku před zámek i s koloběžkami a rozběhla jsem se do parku. Vyloženě lákal si sednout na břehu jezera a kochat se výhledem na vodu, na blízký malý přístav s bílými plachetnicemi i na velký výstavný dům stojící na protějším břehu, který působil také jako malý zámek. Byla jsem tak nadšena tím okouzlujícím a uklidňujícím svěže zeleným prostředím, že jsem oběhla kolem dokola celého zámku parkem lapajíc dychtivě jeden snímek zámku osvíceného sluncem za druhým. A jak jsem zjistila na konci mého focení exteriérů, i s helmou, kterou jsem zapomněla na hlavě. Park není nijak přehnaně okázalý, jak jsme zvyklí třeba na některé francouzské zámecké zahrady. Působí přirozeně, čistě, upraveně, romanticky a dokonale zapadá do okolní švédské krajiny.

Zvláštnosti i milé překvapení pro mě ve vybavení interiérů

Slyšela jsem, že švédské zámky bývají spíše strohé, ne tak bohatě vybavené jako ty naše. Byla jsem velmi mile překvapena interiéry, které působí naprosto autenticky a útulně, i když nehýří třeba nádobím, ubrusy, keramikou či osobními drobnostmi, které tak živě dokreslují život šlechty u nás. V tom jsou opravdu více „strohé“. Již v minulém článku o Opočně jsem se zmiňovala o zámcích ve Francii a ve Švédsku jen pro srovnání. Švédi mají opravdu rádi světlo, protože ho mají málo, a také prostor, eleganci a harmonii. Rozhodně nejsou místnosti přeplácané starožitnostmi, ale působí vzdušně s čistou elegancí. A tento zámek je průřezem švédské historie. To dokládá zvláště množství portrétů a obrazů z dřívějšího života země. Včetně malovaných portrétů, na nichž je zachycen současný král - Jeho Veličenstvo král Carl XVI. Gustaf a jeho manželka Její Veličenstvo královna Silvia Renate.

Stejně jako na našich nádherných zámcích jsme mohli obdivovat krásný starožitný nábytek, umělecká díla, královské komnaty, a kromě slavné galerie portrétů švédských panovníků také zachovalé divadlo z 18. století s originálními kulisami. Také jsme nahlédli do místnosti, která je v původním stavu a udržována ve své originální podobě z 16. století.

Co mě také tak trochu šokovalo byla „garderoba“ krále. Ta představovala naprosto jednoduchou velkou bílou skříň. Ve srovnání s vyřezávanými a zdobenými historickými skříněmi na našich zámcích to byl tedy nepoměr. Nebo že by již tenkrát fungovala Ikea? Ne, dělám si legraci, tohle byl jediný pro mě nezvyklý nebo spíše neočekávaný fakt mezi vší tou okolní nádherou. Vždyť i zachovalé původní královské lože, které tam stálo, měl král ozdobeno a obšito stříbrnými nitěmi, které díky stříbru těmi léty opravdu zešedly a ztmavly.

Prohlídky na zámcích tady na severu jsou trochu jiné než u nás

No, řeknu vám, prohlídka mi dala zabrat. Hrdě jsem poslouchala výklad naší průvodkyně ve stejnokroji (všichni průvodci tam mají uniformu) a dělala, že všemu rozumím. Rozuměla jsem dobře možná tak polovině a část jsem si domyslela. Detaily mi vždy unikají. Pravda je, že průvodkyně byla mladá a vyslovovala zřetelně, nemluvila moc rychle a nezkracovala ani nedrmolila. Po mém asi roce a půl studia švédštiny jsem byla pyšná, že rozumím aspoň části, naopak po asi šesti letech života tady jsem se už styděla, že rozumím tak málo. That’s life.

Průvodkyně byla velmi milá a zdvořilá. Provedla naši skupinku přibližně asi deseti lidí téměř celým zámkem. Prvním a druhým patrem. Ve třetím patře nás zavedla do historického divadla, o němž krátce pohovořila, načež se odporoučela pryč a zanechala nás tam. To bylo opět pro mě překvapení. Nechápala jsem, jak nás tam může nechat. Navíc jsem trochu zmatkařka a přemýšlela jsem, jak se máme z toho hradního či zámeckého bludiště dostat dolů a ven. Naštěstí můj manžel rozuměl celému výkladu a chtěl ještě vidět zvláštního vycpaného lva, který tam byl známý, a vedl mě tím třetím patrem k dané síni. Bylo to opravdu velmi zvláštní zvíře a kdo mu to udělal, ten by zasloužil. Mám na mysli tvar a výraz jeho čumáku s těma prapodivnýma očima. Nakonec jsme obešli vlastně ještě třetí patro, prohlédli další portréty a vystavenou zbroj a šťastně se dostali zpět ke schodišti vedle divadla, kterým jsme sešli až úplně dolů a ven ze zámku.

Lev Leo z Gripsholmu – Lejonet på Gripsholms slott

Živého lva dostal švédský král Frederick I. darem v roce 1731 od vládce Alžíru. Byl to jeden z prvních lvů, které kdy lidé ve Skandinávii viděli na vlastní oči. Lev po několika letech uhynul a bylo rozhodnuto, že bude vycpán a vystaven jako královská rarita. Podle nejrozšířenější verze taxidermista – preparátor zvířat - nikdy živého lva neviděl a k dispozici měl pouze kůži a možná několik kreseb či heraldických znaků. Snažil se jej tedy vytvořit podle své představy a výsledek dopadl katastrofálně. Lev má zvláštně zkroucený čumák, nepřirozený výraz a dodnes působí jako pohádková bytost než král zvířat. Dnes je jednou z nejznámějších atrakcí zámku a bývá označován za nejhorší vycpané zvíře na světě. Královská správa sama s humorem přiznává, že jakmile ho jednou spatříte, jen tak na něj nezapomenete. Historici dnes upozorňují, že skutečný původ a okolnosti preparace nejsou úplně jisté, nicméně historky a legendy žijí svým životem a průvodci i návštěvníci ji milují.

Zvláštnosti způsobů prohlídek proti naším zámkům

Co bylo ale zajímavé, že průvodkyně nás zanechala ve třetím patře s tím, že si zámek ještě můžeme dále prohlížet, znovu procházet, co bychom si chtěli detailněji prohlédnou, a to sami, vlastním tempem. Tak to se u nás stát nemůže. Tady se procházeli pravděpodobně dohlížející průvodci v uniformách, každou chvíli jsme na některého narazili, a dokonce naši skupinku doháněli lidé, kteří si zámek prohlíželi sami s papíry a brožurami, které dle čísel uvedených někde nade dveřmi popisují interiéry zámku.

Potkávali jsme i posedávající celé rodiny na chodbách ve výklencích u oken. Takže u většiny státních zámků není nutné rezervovat běžnou návštěvu předem. Prostě pokud nechcete průvodce, kdy přijdete a za jak dlouho si prohlídnete zámek, je na vás. Máte k dispozici tištěné informační materiály, průvodcovské texty či audioprůvodce. Přímo tady na Gripsholmu si také můžete procházet zámek sami bez průvodce a pro zámecký park existuje bezplatná mobilní aplikace „Royal Walks“, která návštěvníky provází historií areálu. V hlavní turistické sezóně se konají pravidelné komentované prohlídky v určených časech a skupiny si mohou objednat soukromého průvodce předem. Zámek Gripsholm přiláká své návštěvníky kromě prohlídky i například na koncerty tam pořádané.

Švédové obecně dávají přednost individuálnímu poznávání památek. Kromě královských zámků v rukou státu, kde není třeba se objednávat, se můžete setkat se soukromými zámky s omezeným provozem, které majitelé zpřístupňují třeba během léta, o víkendech nebo pouze na objednání. Obvykle si rezervujete termín přes web nebo po telefonu. Tyto prohlídky bývají v malých skupinkách a jsou osobnější než na státních památkách. A můžete se tady setkat s množstvím šlechtických sídel a zámečků, které jsou stále obývané a tam se běžně nedostanete vůbec, případně jen během zvláštních akcí jako je třeba Den kulturního dědictví, zahradní slavnost, koncert nebo vánoční trhy.

Jsem ráda, že jsem viděla konečně i švédský zámek

Gripsholm patří mezi ty zámky, které okouzlí nejen historií, ale i polohou. Není přehnaně pompézní, spíše působí velmi autenticky a „švédsky“. Spojení renesančního zámku, malebného historického městečka Mariefred s kromě jiného nejstarším původním a dodnes fungujícím Värdshusem - dalo by se přeložit jako hostincem či dnes restaurací s hotelem z roku 1609 v klidném romantickém přístavu plném bílých plachetnic u jezera Mälaren vytváří jedno z nejpříjemnějších historických míst ve Švédsku. Fakt se mi tam moc líbilo a domů jsem si odvážela povznášející pocit, že jsem zase viděla kousek pro mě neznámé historie.

Zdroje: osobní návštěva, kniha Svenska slott och herrgårdar od Fredrica Bedoire

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gripsholm_(z%C3%A1mek)