Článek
Vítr se opíral do hradeb a nesl s sebou chlad, který se zarýval hluboko pod kůži. Nádvoří bylo prázdné, jen staré zdi tiše šeptaly příběhy, na které svět dávno zapomněl.
Lucie si přitáhla kabát těsněji k tělu. Neměla sem chodit sama. Ale zvědavost byla silnější.
„Je to jen legenda,“ zamumlala si pro sebe, zatímco procházela klenutou chodbou. Její kroky se rozléhaly tichem – příliš hlasité, příliš osamělé. A pak to uslyšela. Tiché šustění. Zastavila se. „Haló?“ zavolala, ale odpovědí jí byl jen vítr. A pak ji uviděla. Ztuhla leknutím. Na konci chodby stála postava. Nepohnutá. Zahalená v černém. Lucii se sevřelo hrdlo. „Je tu někdo?“ její hlas se roztřásl. Postava neodpověděla. Pomalu, téměř neznatelně, se pohnula. Krok. A další. Nebylo slyšet žádné kroky. Jen ticho. Těžké, dusivé ticho, které tlačilo na uši. Lucie se přinutila couvnout.
Hrad Sovinec
„To… to není možné…“ Vzpomněla si na příběh, na legendu o dívce, která odmítla milovat. O muži, který nedokázal snést odmítnutí. O zdi, která se zavřela… a nikdy znovu neotevřela. Postava se přiblížila natolik, že Lucie zahlédla její tvář. Byla bledá. Nepřirozeně bledá. A oči… Prázdné. Najednou se vzduch ochladil. Lucii unikl dech, jako by jí někdo sevřel hruď.
A pak to přišlo. Šepot. „Pomoz mi…“ Hlas byl slabý, zlomený, jako by přicházel z velké dálky… nebo zpoza zdi. Lucie zavrtěla hlavou. „Já… já nemůžu…jak?“ Postava se zastavila. Hlavu sklonila na stranu, jako by naslouchala něčemu, co živí neslyší. A pak se její výraz změnil. Bolest. Vztek. Zoufalství.
Hrad Sovinec
Najednou se chodba naplnila neviditelným tlakem. Stěny jako by se přiblížily. Lucie měla pocit, že nemůže dýchat. A v tom okamžiku pochopila. Tohle není jen přízrak. Tohle je vzpomínka. Smrt, která se opakuje znovu a znovu. Postava zvedla ruku. A ukázala na zeď. Lucie otočila hlavu. Staré kameny. Nic víc. Ale pak si všimla spáry. Jemné, sotva patrné linie … jako by tam kdysi něco bylo zazděno.
Znovu uslyšela šepot. „Tma… chlad… prosím…“ Lucii se podlomila kolena. Cítila ten strach, hmatatelně procházel celým jejím tělem. Intenzivně vnímala tu tichou hrůzu a beznaděj. Ten okamžik, kdy pochopíš, že už není úniku. A pak náhle – ticho. Postava zmizela. Chodba byla najednou prázdná. Jen vítr znovu procházel kamennými zdmi. Lucie tam stála ještě dlouho. Naprosto neschopná pohybu. Když se konečně otočila k odchodu, naposledy pohlédla na zeď. Přísahala by, že se ozvalo slabé zaklepání. Z druhé strany …
Truhla na hradě Sovinec
Prostředí hradu se svou temnou atmosférou
V hlubokých lesích Nízkého Jeseníku se tyčí hrad Sovinec – kamenná pevnost, která pamatuje války, požáry i temná tajemství. Hrad byl založen už na počátku 14. století a jeho historie je plná dramatických událostí.
Není proto divu, že se k němu vážou i pověsti. Tou nejznámější je legenda o Černé paní, přízraku ženy, který se má zjevovat především na pátém nádvoří…
Hrad Sovinec - nádvoří
Příběh mladé, krásné a hrdé dívky – pohádka nebo historická skutečnost?
Říká se, že kdysi dávno žila na Sovinci mladá dívka – krásná, ale hrdá. Odmítla si vzít muže, kterého jí vnucovali, protože nechtěla žít bez lásky. Její rozhodnutí však mělo strašlivé následky. Zhrzený muž, podle některých verzí sám hradní pán, se rozhodl pomstít. Dívku nechal spolu s jejím otcem zazdít do hradní zdi. Ve tmě, bez pomoci, bez naděje… tam oba zemřeli. A jak už se tak stává při takovém bezpráví – od té doby její duše prý nenašla klid.
V noci se po hradě zjevuje postava ženy v černém rouchu. Mlčky prochází chodbami, někdy se zastaví na nádvoří a hledí do tmy. Kdo ji spatří, často cítí tíseň a chlad – jako by se minulost na okamžik vrátila.
Hrad Sovinec - krb
Nicméně tato legenda nemusí být jen fantazie - má možný základ v reálném nálezu. Na konci 20. století byly na hradě nalezeny zazděné kostry muže a mladé dívky. Dívka prý byla svázaná a zemřela násilně. Dodnes však není jasné, kdo to byl – zda je pravdivé tvrzení, že se jedná o tělo šlechtičny Anny, dcery jednoho z majitelů Sovince, nebo jinou nešťastnou dívku potrestanou za vzdor. Právě tato záhada dala vzniknout příběhu o Černé paní.
Černá paní a Soví princezna?
Někteří věří, že její zjevení přináší neštěstí. Někdy je Černá paní spojována s tajemnou „Soví princeznou“, jejíž tělo má spočívat ve stříbrné rakvi pod hradem. Tady hraje roli tragický příběh velké lásky mytické Soví princezny a Sovího krále, kteří zemřeli následkem úkladů zlé čarodějnice Durmy. Přízraky jejich těl se v okolí hradu údajně zjevují dodnes.
Sovinec - interiér kostela Sv.Augustina
Tajemné rituály v ne tak dávné historii
Na hradě se údajně objevují i další jevy – zvuky, stíny či podivná „energie“. Hlavně prý na zmíněném pátém nádvoří, kde citliví lidé mívají negativní pocity a vjemy. Asi tak jako na mnoha našich dalších hradech, které díky své staleté historii a lidské fantazii vyprávějí podobné příběhy o životech svých tehdejších obyvatel.
Hrad Sovinec
Na Sovinci ale například během 2. světové války SS proměnila hrad ve vězení a shromažďovala tu kořist z Francie. Traduje se, že byl v podzemí ukryt obrovský poklad a byly zde pořádány okultní rituály. V květnu 1945 hrad vyhořel a plameny jej pohlcovaly tři dny. Zničeny byly archivy i munice a to vedlo ke spekulacím, že šlo o zahlazení stop po nacistických aktivitách.
Černá paní či Soví princezna jsou však příběhem nejsilnějším a nejpoutavějším. Je to jen pověst a lidská fantazie nebo ozvěna skutečné tragédie?
Krásný pohled na hrad Sovinec
Zdroje:
oficiální internetové stránky hradu Sovinec
