Losí safari královstvím losů a jelenů

Již jsem jednou viděla losy zblízka a dokonce jsem jednoho přes plot krmila při procházce po podobném losím parku Laganland. Za těch pár let mého bydlení tady na severu, ve Švédsku, jsem jich volně spatřila asi dohromady pět šest podél silnic při našich některých výjimečných časných ranních cestách autem. Dlouho mě lákalo zajet za nimi znovu. Jsou takoví velcí, krásní, působí trošku neohrabaně i majestátně zároveň. Ale tentokrát to byl opravdu ohromný a emotivní zážitek, který přichystala jedna švédská rodina pro své návštěvníky.

Vydali jsme se užít si víkend nedaleko od domova, nějakých cca 50 km směrem na východ do Eksjö. V blízkosti tohoto sympatického malého městečka se nachází na asi 45 hektarech malebného prostředí palouků, luk a lesů losí park Skullaryd Älgpark.

Historie jeho vzniku není dlouhá. Na počátku byl dnes asi třicetiletý mladý kluk, s blízkým vztahem k divoké přírodě a zvířatům. Napadlo ho zrekonstruovat dědečkovu ohradu pro jeleny, založit zážitkovou farmu s losy a jeleny a přiblížit je lidem. Práce začaly v r. 2012 a v r. 2014 otevřeli farmu pro veřejnost.

Vstup představuje budovu z poloviny 19. století, vznik některých budov je však datován až do 18. století. Hned vedle pultu s pokladnou je možno si koupit malé občerstvení v podobě kávy, koláčku nebo taky párku. Vzhledem k tomu, že jsme odjížděli z kempu po velmi pozdní snídani, tak jsme nevyužili zakoupení svačinky ani jejich zajímavého posezení – kavárny, vevnitř za prodejními pulty ani venkovní terasy, to zase kvůli chladu. Koupit si můžete i zamražené losí maso. Kolem vchodu do kavárny i ven do losího parku procházíte poměrně velkým obchodem – jak říkají Švédi, butikem, s množstvím opravdu hezkých upomínkových předmětů s danou tématikou. Včetně rozkošných mazlivých plyšáků všech možných podob a rozměrů. Najdete tu kromě jiného například hrnečky, tácky, chňapky, tašky, peněženky, čepice, kšiltovky, trička a všudypřítomné a nepostradatelné magnetky.

Butik otevřeli hodinu před plánovanou projížďkou na otevřených vozech tažených traktory. Mají celkem dvě takové soupravy po dvou vozech za každým traktorem a mohou tak najednou zprostředkovat zážitek až dvě stě lidem. Vzhledem k ne úplně podařenému počasí, jsme byli dost překvapeni, kolik lidí se objevilo a zaplnilo všechny vozy. Při čekání na začátek vyjížďky jsme si prohlédli kromě kavárny s butikem ještě i zpřístupněnou půdu nad nimi, v níž je vystaveno k prohlédnutí paroží a třeba i zuby daných zvířat s vysvětlením, jak zuby vypadají v raném věku a pak ve stáří těchto zvířat a také jak se dá určit stáří zvířete na řezu zubu. Mají tam ještě spoustu nevyužitého prostoru, který pravděpodobně bude sloužit dalším výstavám a poučným vysvětlením okolo zvěře. Nějak by to korespondovalo s jejich plány do budoucna.

Na svých stránkách mají napsáno, že účelem parku Skullaryd Älgpark je dát návštěvníkům příležitost vydat se do přírody a pozorovat švédskou divokou zvěř. Což je jasné. Nicméně by rádi přiblížili a ukázali zvířata i ve spolupráci se školami a kurzy při výuce o ekologii a interakcích mezi švédskými druhy kopytníků. Proto si zakládají na tom, aby zachovali pocit a respekt, že se jedná o divoká zvířata. I přesto, že všechna zvířata, která zde v parku jsou chovaná, se tam i narodila, stále patří k divokým druhům zvířat.

Takový los je králem lesa, takže je samozřejmé, že losi tam mají přístup do lesů, stejně jako je samozřejmé, že jelen lesní má prý rád bažiny. Mohli jsme ta zdejší zvířata tedy pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Škoda, že nevlastníme dalekohled, i když jsme ho většinou ani nepotřebovali. Naši průvodci, evidentně rodina – matka, otec a jejich syn, nadšenec pro přírodu – nám zprostředkovali vážně fantastický a nezapomenutelný zážitek.

Otec se synem si vzali na starost řízení traktoru a pomalou jízdou nás dopravili na valnících, upravených s dřevěnými lavicemi pro přepravu návštěvníků, až na rozlehlou louku. Tam jsme zastavili. Paní jela na terénní čtyřkolce a vezla s sebou několik kýblů s granulemi. Ty rozsypávali před valníky, na nichž jsme seděli, čímž přivolali asi šedesátihlavé stádo jelenů. Zvířata se chovala krotce a přišla nebojácně opravdu až k nám, „spásala“ granule přímo u vozů a my jsme si mohli ty krásné kusy lesní zvěře prohlížet dosytnosti velmi velmi zblízka. S velkým nadšením jsme ohromeně zírali na jeleny, kterým zrovna rašilo nové paroží a kteří se nebáli přiblížit až k vozům. No, kde se vám to poštěstí? Jedinečný pocit.

K tomu se všichni tři členové rodiny, tedy naši průvodci, rozestavili mezi valníky a vyprávěli nám o svých zvířatech. Jednoduchý výklad byl veden hodně srozumitelně v angličtině, němčině a švédštině. A tak nám představili dle paroží jednoletého jelena, dvouročáka a další, jeden z nich byl dokonce třináctiletý.

Postáli jsme na místě možná necelou půlhodinku a dověděli jsme se kupříkladu, že každý rok na podzim shazují své paroží a na jaře jim vyroste nové a větší. Mají ho pokryté jemnou sametovou srstí, kterou jsme mohli teď perfektně vidět. Později si paroží obrušují o kmeny stromů. Nyní, na jaře, jsou i v období shazování zimní srsti.

Když už jsme se do sytosti vynadívali na to ohromné stádo i prohlédli zblízka jednotlivce promenádující se před námi, vyrazili jsme s traktory dál. Těšili jsme se na losy. Přece jen, jelena v našich lesích, i když je šance asi malá, zahlédnout můžete. Losa, pokud ho nemají ubytovaného v ZOO, pak ho volně nepotkáte. V naší pražské ZOO je však spatřit můžete. Neexistuje přesný počet celkové populace losů ve Švédsku, ale odhaduje se, že se jedná o přibližně 300 000 až 400 000 kusů. A mezi 50 000 až 100 000 kusy je jich každoročně zastřeleno při podzimních lovech.

Popojeli jsme tentokrát přes ohrady a ploty, které za námi opět uzavřeli, dál mezi další pastviny a lesy. Ocitli jsme se na lesní cestě a postupovali jsme opět pomalu, téměř krokem. Najednou se v lese objevili, zbystřili a sledovali, co to k nim přijíždí. Jednoho docela velkého losa jsme zahlédli ležet v měkké trávě mezi stromy. A jakmile jsme zastavili, začali se zvědavě a pomalu stahovat k nám. Asi už věděli, že přichází bezpracné krmení. Nebylo to šedesátihlavé stádo, jako jelenů, odhadem jen okolo deseti kusů. Kromě nich jsme mezi stromy zahlédli na louce níže se popásat malé stádo nějaké menší spárkaté zvěře, asi srnky. Odborníci mi odpustí, pokud se pletu.

Naši průvodci je začali volat jmény a losi se opravdu stahovali pomalu k nim. To byl tedy vskutku zážitek, vidět toho velkého losa místy jen ani ne metr od nás! Vypadali tak krotce. Naši průvodci se mezi nimi pomalu pohybovali a klidným pevným hlasem nám o nich opět trochu vyprávěli. Zmiňovali třeba dvojčata Doris a Iris, myslím, že to zrovna byla ona, co tam dováděla spolu mezi stromy. Ostatní prohledávali svými nozdrami náklad na čtyřkolce, pysky strkali do kýblů a pochutnávali si na zelenorůžových granulích.

O těchto zvířatech jsme vyslechli, že je pro ně moc nepříjemné léto. I když ve Švédsku není moc horké, trpí tím teplem. Ideální je prý pro ně kolem deseti stupňů a déšť. Také jsou zrovna v procesu shazování zimní srsti. Další informace byly pro nás překvapivé. Prý mají čich až desetkrát lepší než psi. Také skvělý sluch, zato hůř vidí, nemají barevné vidění. Kromě toho jim rostou parohy 2,5 cm za den! Na podzim je shazují a na jaře jim rostou nové, větší. Mají převislý horní pysk a protáhlé nozdry, což vypadá bizarně. Jsou to více samotáři než ostatní jelenovití, většinou se potulují osamoceně, jen v zimě se samice s mláďaty seskupují do menších skupin.

Pro zájemce jsem si dovolila vložit i krátké video s losy. Pro mě to byl fakt zážitek.

Je zajímavé a moc pěkné pozorovat tahle velká a asi 300kg těžká zvířata, jak se na svých dlouhých hubených nohách šikovně pohybují v nerovném a nelehkém terénu. Velcí losí samci mohou však vážit až 600-700 kg. Rodí se červenohnědí, dospělí pak mívají srst od červenohnědé přes šedavě hnědou až po černohnědou. Existuje odhadem mezi 20-100 kusy bílých losů. Je to vzácné, těmto zvířatům chybí eumelanin nebo feomelanin a nesou si to geneticky od rodičů.

Tihle v zajetí odchovaní losi byli evidentně společenští a dobře „vychovaní“ nebo moc zvědaví, když se náš malý konvoj znovu rozjel, šli nás ještě vyprovodit.

Přála bych vám to vidět! Vážně super zážitek. Obdivovala jsem odvahu našich průvodců, že se mezi nimi pohybovali a drželi jim kýbl s granulemi u nosu. Asi jsou ti jejich losi tím, že se tady narodili, krotší a odmalinka přivyklí na lidi a procedury krmení s okolními „čumily“ na valnících, necítí se ohroženi. Ale jinak mohou být losi velmi nebezpeční. Speciálně samice s mládětem.

Je to nádhera moci vidět a pozorovat tahle divoká zvířata tak zblízka! Byla jsem mile překvapena a opravdu nadšená z takového druhu prohlídky. Pokud byste se někdy vypravili na sever, tuhle zábavu a zážitek si rozhodně nenechte ujít. Podobných losích parků je ve Švédsku několik.

Ale jinak vám přeji krásné zážitky třeba i u nás v ZOO nebo novějších a oblíbených farmách!

A pro ty z vás, kteří byste kromě fotografií rádi viděli také jeleny v pohybu, dovoluji si vložit ještě jedno krátké video.

Zdroje:

Osobní návštěva místa,

Internetové stránky Skullaryd Älgpark, ZOO Praha

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jelen

https://sv.wikipedia.org/wiki/%C3%84lgar