Článek
Tajuplný hrad Houska
Hrad Houska je opravdu opředen mnoha pověstmi, tajuplnými příběhy a legendami, které mu dávají punc nejtajemnějšího hradu u nás
Podle legendy kníže Pšovanů, Slavibor, otec kněžny Ludmily, založil hradiště roku 878 pro svého syna Housku. Kvůli podivnému podloží na špici skály se posunula stavba trochu níž. Místo bylo zalesněné, tmavé, naprosto nevlídné, bez kupeckých stezek, bez vody. Brzy došlo k nezvyklé události. Skála nad pevností pukla a z pukliny začali vystupovat démoni, zlé běsy a duchové. Celý kraj začal smrdět sírou a lidé měli strach i vycházet ven. Hradiště na dlouhou dobu osiřelo a až kolem roku 1270 nechává král Přemysl Otakar II. přebudovat původní hradiště na hrad.
Gotický hrad stojí v dnešní Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Měl sloužit jako správní centrum okolní krajiny, ale později tuto funkci převzal nedaleký hrad Bezděz.
Budovy pod hradem
Puklá skála a brána do pekel
Nad hlubokou propastí se dnes údajně tyčí středověká hradní kaple. Některé zdroje uvádějí, že záhadná puklina ve skále by se měla nacházet asi 400 m od Housky a stojí nad ní nevelká Luňákova kaplička. Tu lidé postavili, aby zakryli děsivou bránu do pekla, s níž je hrad spojován. Nebo do jiné časové dimenze? Prý se tady v minulosti konaly tajemné rituály, při nichž se lidé snažili zabránit zlu, aby se dostalo na povrch.
Kaple Nejsvětější trojice, zvaná Luňákova kaplička nebo také Třícípá, která stojí asi od 18. století údajně nad dírou do pekel
Příběh vojáka
S tím je spojen příběh o vojákovi, který se prý odvážil vstoupit do propasti, aby zjistil, co se skrývá v jejím temném nitru. Když se dostal příliš hluboko, uslyšel smích démonů a cítil, jak mu něco chladného a hrůzostrašného dýchá na záda. Když se vrátil na povrch, zcela ho tento zážitek změnil. Již nikdy o tom, co viděl a prožil, nepromluvil, měl bledou tvář a jeho oči prý byly naprosto prázdné.
Historka o odsouzeném
Jiná historka ale vypráví, že ještě předtím než naši předkové pekelnou díru utěsnili, tedy postavili nad ní kapli, býval na Housce žalář a v něm odsouzený na doživotí. Prý mu slíbili, že ho propustí, když se spustí do díry a zjistí, co v ní je. Pro odsouzence to byla lákavá nabídka. Souhlasil, ale v půli cesty si to rozmyslel. Pak sdělil, že peklo, které tam je, je daleko horší než doživotní žalář.
Hrad Houska, vnitřní nádvoří
Dodnes není jasný ani důvod proč byl hrad Houska zbudován v takovém místě, vyniká však svou magičností a ďábelskou historií
Hrad Houska je prý zajímavý i architektonicky. První otázkou však je, proč byl vůbec postaven, když stojí v místě bez žádného strategického významu, žádná obchodní stezka, kterou by chránil. Nebyl ani královským ani hraničním hradem. Byl navíc postaven bez dostupného zdroje vody. Dle některých názorů je celý jeho obranný systém zaměřený proti „vnitřnímu“ nepříteli. Je vlastně dle zvyklostí budování obranných hradů postaven obráceně. Jako by se střežilo něco, co se nesmělo dostat na povrch. Opravdu brána do pekla? Nebo do jiného světa?
Průzor k obloze z vnitřního nádvoří
Strážce Brány do pekel
Podle další legendy se na hradě i v jeho okolí zjevuje černá postava v mnišské kápi. Nemá obličej a sleduje odvážlivce, kteří by snad chtěli navštívit hrad v noci nebo dokonce chtěli přespat. Měl by to být strážce Brány do pekel.
Černá dáma
Jiná pověst vypráví o tajemné postavě černé dámy, která se údajně zjevovala v hradní kapli a zanechávala za sebou tmavé stopy. Dle některé verze příběhu to byla žena, která se zamilovala nešťastně do jednoho z vojáků na hradě, byla však zrazena a opuštěna. Hněv a zoufalství ji přivedly k tomu, že se začala mstít. Mnozí prý slyšeli její mrazivý pláč nebo se povídá, že dokonce byli uneseni a pocítili její ledové prsty.
Hrad Houska, tak tady je kastelánovo
Cestování v čase
Zajímavý zážitek popisuje ve svém dopise příteli Eduardovi náš skvělý básník, Karel Hynek Mácha. Odvážil se prý do hradu, cosi ho tam táhlo, a spatřil temnou díru, pokračoval do ní. Popisuje příšernosti, které viděl cestou, ale také to, že se zeptal nějaké dívky jménem Dídó, kde se to ocitnul a který je letopočet. Odpověděla mu, že je přece v Praze, v roce 2006.
Nechci vám kazit radost, ale autorce, paní Františce Vrbenské (česká spisovatelka scifi a fantasy, viz její rozhovor s novinářem a spisovatelem Jaroslavem Marešem) se podařilo vytvořit báječnou záhadu, která si žije svým životem. Samozřejmě v každém z nás hlodá myšlenka, co když smyšlený příběh má pravdivý základ?
Hrad Houska zblízka, z nádvoří od vstupní brány
Po 40 letech „péče“ státu současní majitelé hrad otevřeli konečně veřejnosti
Jak jsem psala, hrad stojí v krásné krajině Kokořínska. Je trochu ztracený v labyrintu pískovcových skal a údolí. Již cesta k němu je příjemná. Úzká silnička se vine lesem a skalami. Pod hradem stojí budovy předhradí, které nebyly strženy po třicetileté válce. Během ní byl hrad na chvíli obsazen švédskými vojsky. Po válce bylo údajně rozhodnuto o zboření hradu, ale nakonec bylo strženo jen opevnění a hospodářské předhradí.
I když každé léto velmi ráda navštěvuji naše hrady a zámky, na Housce jsem byla poprvé. Má sympatické nádvoří, které díky nynějším majitelům žije v sezóně kulturními akcemi jako třeba dobovými jarmarky, tanci, šermíři, řemesly, zpěváky a hudebníky. Noví majitelé hrad po roce 1989 zrestituovali a vůbec poprvé jej zpřístupnili veřejnosti v roce 1999. Velice úspěšně napravují čtyřicetileté hospodaření státu na této unikátní památce.
Výjevy z lipového Pekla, tady Ďábel mele ve strojku hříšníky
Betlémy existují a známe je, ale Peklém? Zajeli jsme se na Housku podívat i my a nasát tu zvláštní atmosféru, kterou vyzařuje
Nejdříve jsme se zašli podívat i do Pekla neboli prohlédnout peklém – obdoba či vlastně opak betlému. Najdete ho vpravo od hlavní brány v bývalé garáži pro panské kočáry. Expozice loutek z lipového dřeva je inspirovaná Božskou komedií středověkého italského básníka Dante Alighieriho. Jsou tady znázorněny v pohyblivém „peklému“ hříchy i tresty, které čekají na hříšníky a jejich utrpení.
Znázornění hříchu obžerství nahoře a hříšníci se pak topí ve splašcích a musí se jimi i živit, vrahy hlídají po uštknutí harpyje atd.
Prohlídka hradu byla zajímavá i díky kostýmovanému průvodci se skvělým a poutavým výkladem
Před začátkem prohlídky hradu jsme si sami prohlédli nádvoří, pokochali se úchvatnými panoramaty z hradeb a pak už jsme vešli s průvodcem do vnitřního nádvoří. Je čtverhranné a obklopuje ho trojice dvoupatrových paláců uspořádaných do tvaru písmene U. Sympatický průvodce vyprávěl, jak během své existence prošel hrad řadou stavebních úprav. Díky nim se na Housce setkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského. Hrad byl přestavěn na zámek, tedy renesanční zámek s prvky gotického hradu, což je pokládáno asi za nejvýstižnější charakteristiku jeho nynější podoby.
Kouzelný výhled po kraji z nádvoří
Rozhodně je vnitřní čtvercové nádvoří se svým průzorem k nebesům a ochozy v patrech velmi působivé. Dojem na mě udělala ohromující historická kaple, kde se najednou ocitáte opravdu mnoho století zpátky, i fantastické výhledy z oken. Při výkladu našeho průvodce si člověk ve svých představách skoro zhmotnil ty čerty a nelidské bytosti, které se tam měly vyskytovat. A je rád, že tomu tak není. Nebo ano? Dřímají tam někde v tajemném a neprozkoumaném podzemí? Nebo je tady někde skutečně přechod do jiných časů?
Jako když koukáte z pekla ven na světlo, působivé pohledy z vnitřního nádvoří
Hrad Houska, vstupní hala
Detaily a historii hradu vám tady celou popisovat nechci, abyste případně mohli sami zajet navštívit tento historický skvost, ukojit svou zvědavost a dovědět se více. Od hluboké historie hradu, přes střídající se majitele z nejznámějších např. Albrecht z Valdštejna nebo nedávnou dobou, kdy jej okupovali nacisté až po současnost. Můžete se přijít bát a také si prohlédnout jako my kapli, sály, komnaty.
Jen snad ještě tolik, že hrad Housku jako bránu do pekel reprezentují i skalní sklepy s čertovskou výzdobou – trůnem, kotli, kovářským měchem nebo ďábelskými obličeji na stěnách. Tam teprve jsme měli pocit, že jsme se ocitli v pekle. A ta úleva, když jsme se jen otočili a vyšli ven na světlo!
V kapli
A ještě jedna perlička nakonec
Poslední těžko vysvětlitelná záhada se týká keltského ornamentu, který se na hradě nachází na některých zdech hradních interiérů. Je starší než hrad sám. Nikdo neumí vysvětlit, kdo by v gotických časech maloval to, co se malovalo více než tisíc let před předpokládaným vznikem hradu. Hrad Houska patřil vždy křesťanům, proto je záhadou objevení pohanské keltské malby.
Keltská malba na hradě Houska
Fresky v kapli
Hrad Houska se svou tajuplností a svými tajemstvími rozhodně stojí za návštěvu
Tenhle strašidelně čertovský hrad je pro záhadology, badatele a historiky úplný ráj na zemi. Množství legend zmiňuje zjevení, zvláštní zvuky nebo i náhlý prudký vítr mezi zdmi hradu. Tíživá atmosféra vždy vyhnala odvážlivce, kteří chtěli přespat, ještě před rozbřeskem. S množstvím turistů se trochu magie ďábelskosti možná rozplývá, ale i tak tady nějaká ta negativní energie musí být. Ve staré kapli s freskami z 13. století se dle kastelána hradu Houska přeci jen někteří citliví jedinci necítí ve své kůži. Nevolnost a mdloby návštěvníků prý nejsou žádnou výjimkou a do některých částí hradu prý odmítají vstoupit psi.
V kapli
V okolí ale najdete ještě spoustu jiných krásných míst. Například další z našich nejstarších hradů, Bezděz nebo Kokořín. Rozhodně se vyplatí nevynechat tuhle oblast Kokořínska, cca 50 km severně od Prahy, při plánování výletů.
Nádherné panorama kraje z oken horních komnat
Tajemný hrad Houska
Příjemná cestička k hradu Houska
Zdroje: vlastní návštěva hradu, internetové stránky hradu Houska,
Tajemství hradu Houska – diplomová práce UK
chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/37958/130015977.pdf?sequence=1&isAllowed=y
