Článek
Dámská jízda a dobrodružství začalo, jakmile jsme přistáli v Dubaji. V mém minulém článku o Kuvajtu jsem Dubaj přeskočila. Ale při mé první velké cestě do světa jsme tady strávily nejprve pár dní, než jsme se přesunuly do Kuvajtu. A byl to jeden zážitek za druhým.
Už když jsme se sešly na letišti, jsem se musela smát. Já jsem přiletěla s loďákem hodným pirátů ve středověku, čítajícím bratru poctivých 30 kg a moje dcera měla jen kabelku přes rameno, se kterou přiletěla. Vmáčkla do ní všechny potřebné věci na těch pár dní. Vtipné, chtěla bych umět takhle balit.
Samozřejmě pro nás dvě, tedy mě a mou dcerku, dva malé pěšáky v tom lidském mumraji, byl hned na začátku našeho pobytu pro nás nejlákavější Dubai Mall, obrovský luxusní obchoďák. Tam jsem si koupila moje dodnes nejoblíbenější žabky, a i když už mají své dávno a dávno za sebou po těch 10 letech od mé první návštěvy SAE, je mi líto je vyhodit. V téhle souvislosti taky ráda vzpomínám na domácí pantoflíčky, měkoučké a chlupaté se značkou čokoládové modelky Naomi Campbell, které jsem s velkou láskou koupila pro své kamarádky, aby měly u mě doma pohodlí. To bylo ale až později v Kuwajtu.
Naše první kroky vedly tedy do vyhlášeného obchodního domu a před ním stálo pár drahých nablýskaných nizoučkých sportovních aut nejznámějších atraktivních značek včetně několika jejich obdivovatelů. Majitel jednoho měl dokonce ceduli na okně s nápisem ve stylu, že se smíš podívat, ale na nic nesahat. V bohaté Dubaji jezdí aut podobných značek jako např. Ferrari, Bugatti, Maserati, ale i Bentley, Rolls-Roys apod. běžně po silnicích opravdu hodně.
Kolem nás se v tom supermoderním obchodním centru pod střechou procházeli muži v čistě bílých nažehlených bavlněných košilích až na zem, říká se jim kandora neboli dišdaš(dishdasha). Na hlavě mají kefíju, přikrývku, kterou na svém místě drží černý provaz agal. Ženy tam nosí jako tradiční oděv abáju – dlouhý, lehký černý svrchní oděv, který překrývá spodní vrstvy oblečení. Pod ní nosí buď klasické luxusní západní oblečení nebo tradiční dlouhé šaty s dlouhým rukávem zvané džalabíja. Přes hlavu si ženy přehazují černý šátek zvaný hidžáb.
Vzhledem k této módě mě překvapila přítomnost světových značek, které jsou k vidění i u nás. Novinkou byl pro mě fakt, že ženy zahalené v černém jsou oblékané často podle nejnovější a nejdražší západní značkové módy.
Jejich obchody byly umístěny v nákupním centru v tak ohromujícím prostoru, že si tam člověk připadal trochu ztracený. Naprosto nedohlédnutelný byl například konec nádherného zlatnictví. V patře jsme narazily na tento rozlehlý obchod se zlatem a šperky, byl otevřený do prostoru a celý působil jako součást naprosto luxusního zámku. Všude jen bělost a zlatý lesk a třpyt. To se člověk i ostýchá do něčeho tak luxusně nablýskaného vstoupit.
Dalo nám to pořádně zabrat, než jsme ho prochodily celý. Je to také druhý největší obchodní dům na světě dle celkové plochy. Prošly jsme i postály kolem obří několikapatrové stěny se závojem padající vody a sochami v podobě lidí skákajících do té vody.
Jak dva mravenečci jsme si připadaly u ohromného akvária přes dvě neskutečně vysoká patra. Až mě zamrazilo při myšlence – co kdyby to prasklo? Prohlédly jsme si i malou vodní ZOO poblíž akvária. Vtipné bylo ledové kluziště, kde zrovna bruslily děti se sympatickými velkými držadly ve tvaru plastových tučňáků.
ŽIVOTNÍ ZÁŽITKY
Možná jsem někde na začátku minulého článku o Kuwaitu psala, že jsem si nadělila výlet do Dubaje a Kuwait City jako dárek k mému půlstoletí. Při procházení Dubai Mall jsme došly s mou dcerkou k pokladně pro vstupenky na Burj Khalifa, NEJVYŠŠÍ BUDOVU SVĚTA. Vstupenky si můžete koupit i přes internet a vyjdou vás levněji. Protože jsme to neplánovaly, musely jsme si je koupit na místě, v obchodním domě, v němž je i přímo vstup. A tuhle podívanou na zázrak lidské techniky a dovedností jsem dostala jako dárek k narozeninám. Díky za to moje milovaná dceruško!! Hluboký nádech - výdech, no pecka!!! Víc jsem si v tu chvíli nemohla přát. Zážitek jak hrom. Vyvezl nás výtah, ve kterém bylo přítmí a nad hlavami rozsvícené hvězdné nebe. Nejlepší byla informace od obsluhy výtahu, která nám sdělila, že výtah STAVĚLI ČEŠI!. Přesně za 1 minutu jsme se ocitli ve 124. patře 452 m nad zemí a všechny ostatní dubajské mrakodrapy byly pod námi. Celé město nám leželo u nohou. Ohromující pohled. Užívaly jsme si ten fantastický výhled. Prošly jsme prosklené patro kolem dokola a prohlížely si rozestavěnou Dubaj ze všech stran. Na tomto poschodí prodávali pochopitelně suvenýry spojené většinou s touto dech beroucí představitelkou Dubaje. Burj Khalifa bývá příležitostně nasvícena, vyjadřuje tím gratulaci nebo solidaritu některé zemi. Dokonce dne 28. října 2020 byla nasvícena českou vlajkou u příležitosti vzniku republiky.
Další zážitek v Dubaj Mall. Ani o tohle se nejde nepodělit. Když nás s dcerkou začaly bolet trochu nohy z dlouhého procházení obchoďáku, našly jsme si restauraci s venkovním posezením v patře na ochoze a objednaly si jídlo a pití. Nechtěly jsme propást vodní hudební show vodotrysků před Dubaj Mall a vedlejší NEJVYŠŠÍ BUDOVOU SVĚTA Burj Khalifa. Těšily jsme se z pěkného výhledu, protože z výhodného místa na terase restaurace jsme viděly jak z lóže v divadle. Chvíli po setmění začali hrát nějakou známou melodii a pouštět tu fantastickou vodní podívanou. Dalo by se to trochu připodobnit k naší fontáně na Výstavišti v Praze. Viděla jsem kdysi u ní představení Sen noci svatojánské, nádhera, ale pochopitelně v mnohem menším provedení. V Dubaji pouštěli světově známé melodie a k tomu tancovala do rytmu rozlehlá vodní fontána ve všech možných barvách, výškách a tvarech. Prostě úchvatné. Zpívající fontána byla opravdu okouzlujícím zážitkem. I celé prostranství kolem fontány stojí za pohled. Při návštěvě Dubaje tohle nemůžete vynechat.
Člověk ani nestíhal vstřebávat všechny ty zážitky. V jiném obchodním domě, Mall of the Emirates, bylo asi nejlepší, když jsme došly k zimnímu středisku neboli uměle zasněženému kopci za sklem, kde teploměr ukazoval nějaké -3 stupně. Dalo se tady lyžovat, po stranách pod kopcem si děti hrály na různých zábavných prolézačkách, minikopečcích a klouzačkách ve sněhu. Teplé oblečení si člověk mohl samozřejmě půjčit za rohem. To vše uvnitř obchodního domu v horké poušti. V každém obchoďáku nějaké překvapení.
Jeden den jsme navštívily i sportovní centrum, kde má dcerka pozdravila nějaké známé a já jsem si mezitím prohlížela cvičební nářadí, dala kafíčko v malém bufetu a pak jsem uviděla také v patře prosklenou místnost, kam vešla zahalená arabská žena. Tak i ony chodí cvičit. Než se začala převlékat do cvičebního úboru, zatáhly se závěsy.
Za zmínku rozhodně stojí i nádherná známá pláž Jumeirah Beach, ve čtvrti Jumeirah, která je hned vedle věhlasného hotelu Burj al-Arab. Tento pětihvězdičkový hotel nazývaný také jako „plachetnice“ má v nejvyšším patře vlastní heliport. Na něm v roce 2005 hráli Roger Federer a Andre Agassi tenis. Tenisový kurt se tam nacházel ale jen dočasně. Ve 200 metrech se nachází vyhlídková restaurace s výhledem na Perský záliv. Ten tedy musí být! Hotel patří ke světově nejznámějším a také nejluxusnějším. Je mu prý připisováno ne pět, ale pomyslných 7 hvězd.
Na jemném písku té krásné a rozlehlé pláže jsme strávily skoro celý den, prohřály jsme se na sluníčku a pak jsme se vydaly autobusem zpátky do hotelu.
Moje milovaná dcera měla ten den narozeniny a v hotelovém baru jsme obdržely dokonce skleničku vína jako pozornost barmana. To bylo opravdu moc milé. Možná bylo pro ně nezvyklé, že v hotelovém baru jsme byly jediné ženy. Jinak je i v této zemi prohibice. Jen v hotelových restauracích, na letištích a v některých emirátech ve specializovaných obchodech lze zakoupit alkohol. Absolutně se však nesmí konzumovat na veřejnosti a v některých emirátech ani v hotelích. Ženy stejně jako v Kuvajtu by měly mít zahalená ramena i kolena.
O mnoho víc jsme z Dubaje za ty tři nebo čtyři dny nestihly. Když jsem ji však navštívila podruhé, podívala jsem se mimo jiné také do Dubai Mariny. To je čtvrť Dubaje, která se rozprostírá podél asi 3kilometrového umělého kanálu na pobřeží Perského zálivu. Vyznačuje se úžasnými mrakodrapy, v přístavech kotvícími luxusními jachtami a večerním osvícením, z jakého člověka přechází zrak. V době, kdy jsme se plavili po umělém kanálu na turistické výletní lodi, jsme zahlédli i jeřáby svědčící o nepřetržitém, pokračujícím budování dalších pozoruhodných staveb.
Tehdy jsme se podívali také na Palm Jumeirah. Další zázrak lidského stavitelského umu. Uměle vytvořený ostrov ve tvaru palmy, palmových listů, kde je infrastruktura, hotely, restaurace, pláže a bydlení pro lidi. Nejznámější je asi hotel Atlantis na „špici“ celé umělé palmy. Existují celkem 3 projekty umělých palmových ostrovů. Tento je prý nejmenší, ale asi nejznámější dle zveřejňovaných fotografií. Když vjíždíte na palmový ostrov, ani to ze země nezaregistrujete. Vynikne samozřejmě z výšky, když máte štěstí, můžete se jím kochat například z letadla.
Nemusím ani říkat, že vedro tam bylo také neskutečné. Rtuť v teploměrech šplhala hodně vysoko nad 30st. C už na konci dubna. Proto stejně jako v Kuvajtu i v této zemi tráví lidé den hlavně v klimatizovaných obchodních domech. Někdy bych se do Dubaje ráda znovu vrátila. Prohlédla si i jiné turistické zajímavosti, které velkoměsto nabízí i stále staví. Například Dubai Miracle Garden, což je velká rozkvetlá zahrada, ve které vytvořili „zahradníci“ v poušti pomocí obrovského množství barevně kvetoucích rostlin fantastický pohádkový svět se zámky, postavičkami z pohádek a zvířátky.
Dubaj. Naprosto úžasný svět rozvíjející se tím nejmodernějším směrem. Snobská, megalomanská, fantastická metropole s mrakodrapy vystavěnými v poušti, na písku, na břehu Perského zálivu. Spojené Arabské Emiráty a jejich hlavní město Dubaj, představitelka pro nás tak zajímavé a nyní i cestovatelsky atraktivní země spojené s bohatstvím arabského světa. Tak zase někdy v Dubaji nebo třeba někde jinde.
SALAAM ALAYKUM
Zdroje: