Zábava v resortu aneb Maledivy alespoň jednou za život

Jistě, klidný odpočinek není pro každého. Ale například ubytováním by asi málokdo pohrdnul. Kromě samotného prostředí a gastronomie, které jsem trochu popsala minule, jednou z luxusních záležitostí je ubytování v samostatné vilce. Někde jsou vilky, které mají dvě samostatné jednotky, tedy pokoje, které lze v případě potřeby propojit.

Můžete mít ty exotické nadvodní vilky nebo bydlet na souši, tedy v plážových vilách, a to s bazénem nebo bez. Můžete bydlet ve vilách, z nichž každá má svůj soukromý prostor, tedy terasu k posezení, pouhých pár metrů dlouhou pěšinku k pláži, většinou mezi keři, které skýtají to příjemné soukromí. Samozřejmostí pak jsou „vaše“ osobní lehátka i se slunečníkem na pláži. Plážové ručníky nám přinesli každý den do pokoje čisté. Existují i vilky tedy spíš větší vily pro vícečetné rodiny s bazény nebo zahradami, možná vhodné pro rodiny s dětmi. Nebo jako jsme bydleli my ve vile přímo na břehu moře, kde se při odlivu ukázalo kousek písčité pláže a příliv vyhnal vodu až pod ložnici, která i s terasou stála na kůlech.

Užívali jsme si tohle pohodlí a krásu plnými doušky. My jsme měli lehátka na naší velké příjemné terase, kde byl nejlepší čas pro opalování po snídani, dopoledne. Přála bych si, aby to byla naše víkendová chata. Idylka. Ranní východ slunce byl prostě boží. Když jsme se nabažili sluníčka a s potěšením zjišťovali, že naše bílá kůže přes pečlivé natírání olejem s vysokým UV filtrem už nabírá na barvě vařených krevet, přesunuli jsme se buď už na oběd, nebo ještě k bazénu.

Při opalování a odpočinku na terase jsme využívali i náš malý, ale dobře vybavený a poctivě doplňovaný domácí bar, ve kterém jsme každý den měli připravené plechovkové nealko nápoje, pivo, ale i víno, červené stálo na skříňce a bílé v lednici. Každý den doplnili i zde vzácnou čerstvou pitnou vodu do skleněných lahví. Dokonalý servis. A víno bylo opravdu lehoučké a lahodné. Nic podřadného. K tomu byla skříňka vybavena kromě šálků na kávu i hezkými skleničkami, žádné plastové kelímky. Čaj jsme si tu uvařit nestihli, kávu jen jednou a přitom jsme měli ve vile mini kuchyňský koutek tak skvěle vybavený! Dokonce i automat na kávu tady stál, takový podobný oblíbenému Nespressu a k tomu různé kapsle. A ke kávě i sladkosti, k vínu oříšky.

Pochopitelně byl součástí vilky i trezor ve skříni, kde na nás po příletu čekaly dokonce župany a také nové, zabalené žabky s nápisem resortu. Jedny jsme si přivezli jen jako suvenýr. A když jsme po procházkách dorazili do vily, nejdříve jsme se „zuli“, tedy neměli jsme boty, ale před vilkou byl stojan s malou sprchou a kolem kamínky. Na těch jsme si vždy opláchli nohy od písku a pak vešli přes čistý dřevěný schůdek do předsíně, kde ležela příjemná každý den čistá předložka, o tu jsme si mokré nohy utřeli a hotovo. To bych chtěla mít doma. Teplo, chodit bosky a pak jen opláchnout nohy. Vtipné. Škoda, že to nelze praktikovat i u nás :o)).

Naprosto skvělá byla manželská postel. Jednak velká, prostorná, pohodlná, příjemné peřiny, několikrát čistě převlékaná, každý den vzorně ustlaná a s výhledem přes terasu až na moře. Vévodila celému pokoji. Vzadu za postelí vedle skříní, kterými byl celý prostor rozdělen, byla dvě umyvadla s dostatkem místa pro všechny ty osobní kosmetické propriety.

A koupelna, ta mě doslova ohromila. Byla pod širým nebem! Představte si malou zahrádku, kde na začátku vpravo byla toaleta, naproti ní na druhé straně sprcha. Oboje tedy mělo krátkou stříšku, pro případ deště, ale dveře pouze do pokoje. Ven do soukromé zahrady byl prostor úplně otevřený. Na konci této naší zahrádky-koupelny byla vířivka. Velká vířivá vana pro dva. Naprostá bomba! Po stranách vysoká zeď, která skýtala soukromí a nad námi jen palmy a modré nebe. Fantastické.

Těšili jsme se však, že si některý večer užijeme a poznáme i nějakou tu maledivskou kulturu. Pořádali tady, jak to tak v resortech bývá, na střídačku večery s diskžokejem, maledivskou kulturou a hudbou. Jeden večer, když jsme se po báječné večeři uvelebili na příjemných měkkých poduškách v křesílkách na terase baru a objednali drink, blízko vyvýšeného podia nebo prostoru, na který dohlédli i hosté z restaurace, přišlo pár domorodců v místních krojích s bubínky a maledivské bubnování doprovodili tu a tam i zpěvem. Evropanovi bylo asi těžko chytit rytmus, i když rytmické to bylo, i moc hezké, přesto pro nás zvláštní.

Po asi dvaceti minutách nebo půlhodině odešli a vystřídalo je několik domorodých žen a jeden nebo dva muži. Vytvořili jakási stanoviště do kruhu a každý předváděl některé z řemesel, kterými se živili na ostrovech. Jen jsem je obešla, byla jsem jedna z mála, asi jediná mezi dětmi, kdo se vůbec osmělil prohlédnout si je zblízka. Nefotila jsem a hlavně si moc nezapamatovala, co všechno jsem tam shlédla. Já vím, je to ostuda s tou mojí pamětí, ale něco mi v hlavě zůstane, možná i díky fotkám, něco ne. Tak to prostě je. Děti hostů byly zvědavé a zajímaly se o předvádění denních činností a výroby domorodců. Jedna paní seděla na zemi a pletla tuším košíky, jiná pracovala s barvami a třetí vyráběla nějaké hrnečky nebo co. Už fakt nevím. Rozhodně to však nebyla kultura a pobavení hostů ve stylu evropských letovisek s hudbou, tancem a komentovaným animačním programem. Ano, bylo to pro mě hodně zajímavé, dokonce překvapující, nové, ale asi nám jeden večer této zcela odlišné kultury celkem stačil. Jiný kraj, jiný mrav.

Tady mě při pohledu na ta řemesla začínaly přepadat takové ty myšlenky a pocity, že já si tady užívám luxusu a oni se musí velmi pracně živit, aby vůbec přežili. K tomu se určitě ještě dostanu u výletu, který na mě udělal dojem.

Takže opět - stále ještě to není tak úplně vše z mých zážitků :o)). Jakmile začnu psát o svých vzpomínkách z ráje, naskakují mi pořád další a další, musím si psát poznámky, abych na něco nezapomněla :o))). Těším se příště.