Článek
Pravděpodobně si řeknete, že je to něco jako v Účastnících zájezdu, když báječná Květa Fialová zmatkovala, že ztratila pas. No, jeden z účastníků tohoto našeho zájezdu už bohužel není mezi námi, ale to, co zažil v Thajsku, je vážně neuvěřitelné. Tento příběh se opravdu stal, přihodil se v naší rodině řekněme Janovi, tedy Honzovi a jeho tátovi Josefovi.
V areálu hotelu
Protože táta Josef nikdy v životě necestoval tak daleko, vzal ho jeho hodný syn s sebou do Thajska. Letělo samozřejmě víc členů rodiny, ale to není v dané chvíli podstatné. Užívali si nádhernou thajskou přírodu, slunce a teplo, krásné pláže, města, trhy, jídlo, skvělé ubytování a hlavně, že byli spolu. Pro tátu Josefa to byly úžasné zážitky, přesto, že povahově byl ze všeho vždy velmi nervózní, téměř nefungoval, pokud se něco pokazilo nebo nevyvíjelo zrovna, jak si představoval. S věkem se tato vlastnost ještě zhoršovala. Ale dovolenou byl prostě okouzlen.
Thajsko - Phuket Wat Chalong
Syn s celou rodinou si nechávali při svých procházkách po městě a na pláži pasy v hotelovém trezoru. Táta Josef byl ze staré, socialistické školy, byl zkrátka tak vychovaný a zvyklý nosit stále při sobě legitimaci, a tak si brával svůj cestovní pas pokaždé sebou. Syn ho odrazoval, aby ho raději sebou nenosil, ale nebylo to nic platné.
Někdy uprostřed pobytu se všichni vypravili ze svého letoviska místní dopravou podívat se na trhy do nejbližšího většího města vzdáleného asi 20 km. Většina Čechů zná Tuk tuky, které tam jezdí. Jsou to tříkolové motocykly se zastřešeným, ale jinak otevřeným prostorem pro pár cestujících, thajská klasika. Naši účastníci zájezdu se však svezli autem nazvaným Songthaew. To je v podstatě menší nákladní auto, mikrobus s lavicemi proti sobě na korbě, také zastřešené a někdy i s bočními závěsy nebo plastovými foliemi proti dešti. Tuk tuky a Songthaew, minivany a minibusy tam jezdily všude a pořád.
Tříkolka Tuk tuk
V hotelu po návratu z trhů táta šmátral v kapsách a zjistil, že nemůže najít svůj pas. Šíleně ho to vyděsilo. Celý bledý a třesoucí se se vydal za synem, aby ho zpravil o této nemilé události. Není asi moc horších věcí v cizině než ztratit cestovní pas. Pro staršího, nezkušeného a ze všeho vyplašeného člověka to byla přímo pohroma. Téměř ohrožení zdraví a života. Vypadal na infarkt a vůbec nevěděl, co budou dělat. Klepal se jak osika, strašlivě se bál, že ho zavřou, že se nedostane zpátky domů atd. Pas hledali všichni a všude, ale nenašli. Celou noc z toho chudák nespal.
Ráno se vrátili opět na stejné trhy, aby zkusili zapátrat, zda čirou náhodou někdo ten pas nenašel. Nenašel. Bohužel. Nedalo se nic dělat, vyhledali policii a ztrátu pasu oznámili. Zjistili si odjezdy vlaků a zavolali také na českou ambasádu a domluvili si na další den úřední čas. Vlak jel až pozdě večer. Cesta do Bangkoku trvala skoro celou noc. Josefovi se trošičku ulevilo, malinko se uklidnil, když viděl, že existuje řešení. Že na české ambasádě mu mohou vydat náhradní pas. Naštěstí měli také dostatek času do odletu, aby tuhle expedici zvládli. A protože ten den zbývala ještě spousta času do odjezdu vlaku, rozhodli se jet zpátky do hotelu a odpočinout si.
Výhledy z pláží
Na nejbližší zastávce autobusu si chtěli ulovit nějaký ten Tuk tuk nebo Songthaew. Protože kolem projížděly všechny tyto „taxíky“ téměř nepřetržitě, brzy jeden zastavil. Už už chtěl táta nastoupit, ale Honza ho najednou zastavil a z nějakého hnutí mysli řekl, že pojedou dalším a nechali tenhle odjet bez nich. Hned za ním se objevil Songthaew a Honza zbystřil a povídá tátovi: „Není to náhodou ten řidič, co nás vezl včera?“. Těžko se tomu věří, ale byl to on. Seděl v něm opravdu ten stejný řidič, který je vezl včera večer do hotelu, když táta zjistil ztrátu pasu.
Jak nebo podle čeho ho Honza poznal, těžko říct, když se nám většinou zdá, že všichni Thajci vypadají stejně. Ihned k němu šli a ptali se, zda neviděl nebo nenašel cestovní pas. Samozřejmě šance byla minimální, ale zkusit se má všechno, že. Jiskřička naděje zhasla, když řidič kroutil hlavou, že nic takového neviděl ani nenašel. Tak si nasedli a jeli. Shodou okolností obsadili stejná místa, na kterých seděli včera.
Zloději svačin
Seděli, tiše a smutně asi přemítali, jak tahle mise dopadne. V tom tátu Josefa z ničeho nic napadlo sáhnout za lavici, byla tam škvíra, kterou mohlo něco propadnout. Ve vteřině se mu málem zastavilo srdce. Nahmatal a vytáhnul svůj cestovní pas!
Ztráta pasu na dovolené je peklo
V tu chvíli byste asi neobjevili šťastnějšího člověka na planetě. Radost obrovská a ta náhoda! Tátovi spadl kámen ze srdce, až to zadunělo. Neskutečně se mu ulevilo. Tohle se fakt vymyslet nedá. Už natrefit mezi stovkami taxíků na stejného řidiče byl zázrak.
Zavolali na ambasádu, že vše ruší a nepřijedou, že se pas šťastně našel. Lístky na vlak sice propadly, ale za tuto cenu to rozhodně stálo!
Tak asi tak přátele. Něco mezi nebem a zemí.
U malé pláže
Zdroje:
