Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Hodně náčelníků a málo indiánů aneb pracovat je ostuda

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Anna Aková

švec v Indii

Nechci znevažovat manažerskou práci, koneckonců, kdo z nás by nechtěl mít skvělého šéfa. Naše společnost je založena na hierarchii, tak je to v pořádku, zatím jsme nenašli lepší způsob spolužití.

Článek

Jenže se mi zdá, že přibývá těch, kteří nic nevyrábějí, a ubývá těch, kteří na ně pracují. Stavíme věž a bouráme si přitom základy.

Manuální práci považujeme za něco, za co by se měl člověk stydět, něco podřadného. Pravda je, že pomalinku (a právě v tom vězí problém, že opravdu pomalinku) začínáme chápat, že bez lidí, kteří pracují, to nepůjde. Chybí nám prodavačky, nemá nám, kdo postavit dům, opravit pračku, vodu, kotel apod. Vlastně kam se člověk podívá, chybí lidi. A to přesto, že populace roste.

Prostě každý chce být náčelník a nikdo nechce být indián. Dá se to pochopit. Celospolečenské signály jsou jasné. Je třeba být vzdělaný, úspěšný, bohatý. Samozřejmě ještě mladý a krásný.

Jasně nám to ukazují i naši vládní představitelé, kteří se rozhodli dělat škrty v rozpočtu a ušetřit na těch, které považují za zbytečné. Jen by mě zajímalo, proč si na to zrovna vybrali odvětví vzdělávání.

Proč se neškrtá na úřadech, ministerstvech. Proč si ministr nevezme do ruky koště, hadr a kýbl a nejde uklidit toalety. Myslím, že Mahátma Gándhí říkal, že se uvidí, kdo je důležitější, jestli ministr, nebo uklízečka, a to ve chvíli, kdy nebudou uklizené záchody.

Možná, že politici vychází ze svého zoufalého pocitu, že tenhle bordel fakt nejde uklidit, systém nejde opravit a chemické jídlo se fakt nedá jíst, tak na co uklízečky, na co údržbáři, na co kuchařky.

Pocházím z dělnické rodiny a narodila jsem se v době, kdy se měla dělnická třída ujmout moci. No, moc to nevyšlo. V této pomýlené době mi maminka říkala, ať se učím, ať se nemusím dřít jako ona. Chápu, že to s námi rodiče mysleli dobře. Každý rodič chce, aby se jeho dítě mělo lépe, než se mají oni sami. Chtějí pro své děti lepší budoucnost.

Jenže práce přeci šlechtí člověka! Tak co s tím?

Vzdělání je důležité, nepopírám. Práce ovšem stejně tak. Uvažuji, přemýšlím.

Možná, že by stálo za to, dát poctivé práci to nejvyšší místo v naší hierarchii hodnot, ať už je mentální či fyzická.

Protože a prostě proto, že už Jan Werich měl ve své písni pravdu, ať už zněla jakkoli utopisticky či budovatelsky.

Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc

Můžete si připomenout text písně níže:

„Slavní mudrci, vzácní chemici,

slovutní mistři, páni magistři

astrologové, geometři,

agronomové, psychiatři.

Páni docenti geologie,

psychologie, teologie

nemocí zjevných, nemocí zhoubných, nemocí latentních,

vynálezcové věcí patentních,

magnificence, zkrátka inteligence.

Tady je tesař, klempíř, zedník

a ten co otesává kameny je kameník.

A tady služka, oráč, kamnář,

ten, když se umeje, je k nepoznání kominík.

Ten dláždí ulice

ten kove podkovy,

ta krmí slepice,

ta peče cukroví.

Ten umí to a ten zas tohle,

a všichni dohromady udělají moc.“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám