Článek
Můj manžel se často podivoval, kde beru všechny ty kamarádky alkoholičky, huličky, anorektičky, workoholičky, erotomanky, hraničářky, histerionky atd. atd. atd. Mně přišly normální. Spíš jsem se divila, že on má kolem sebe lidi z mého pohledu nudné a že mu vyhovují a baví.
Nedávno jsem nastoupila do malého kolektivu žen, které mě donutily, a to fakt nechceš, se nad sebou zamyslet. Na patře jsme čtyři. Během jednoho malého povzdechnutí se naše pracovní i osobní vztahy zvrhly v čisté psycho-drámo (vynikající materiál pro psychiatry). Život sám se rozhodl napsat parodii o ženských kolektivech a dal mi hlavní roli. No, možná byla vedlejší, ale víte, jak je to s těmi narcisty.
Četla jsem, že emočně nestabilních lidí, pokud jsou diagnostikováni, je 1-2 % a těch, co vykazují prvky hraničního chování vč. narcistického kolem 6 %. To mě celkem dostalo. Vypadá to, že se všichni narcisti rozhodli mě vyhledat a nalepit se na mě. Upřímně, dost mě to vyděsilo.
Takže, abych se vrátila ke svému příběhu. Když už na mě byly tři psychičky najednou, snad poprvé v životě jsem se zeptala: PROČ?!! PROČ JÁ?!
Pravda je, že mi trvalo rok, než jsem pochopila, do čeho že jsem to vlezla, přestože indicie byly zřejmé již od začátku. No, ale když si chcete žít svůj iluzorní sen o skvělé práci a přívětivém kolektivu, bůh se rozhodne trošku se pobavit.
Na základě malého velkého incidentu s výměnou pracovního stolu v mé kanceláři, jako první odhalila svou poruchu „Růžová ezoterička“. Rozhodla se začít podrývat mé sebevědomí nenápadnými ataky na mé pracovní výkony. Plačtivými scénami ve mně zasévala pocity viny. Kritikou mého chování pochybnosti o mně samotné. Zaplavila okolí drobnými stížnostmi na mě a pomluvami. Zavírala se v kanceláři, protože se mě bála. Bála se se mnou mluvit, cokoliv mi říct, protože vše vždycky otočím a manipuluji ji. A ona je tak slabá, že neví, co má dělat. Proto se rozhodla, že mě vyhodí, stejně jako 4 předešlé zaměstnankyně a začala podnikat patřičné kroky.
Holky zatím stály při mně. Spojily jsme se tedy proti ní, resp. proti jejím atakům, JÁ (mou poruchu si odhalte sami), „Slušná holka“ a „Egyptská kobra“ a domluvily si strategii, jak to zvládnout, aby se vše uklidnilo. Jenže to nevyšlo. Růžová ezoterička ucítila naše spojení a přitvrdila.
Druhá v řadě odhalení se byla „Slušná holka“, která se ve svém pomatení smyslů snažila, aby vše navenek vypadalo dobře a hlavně ONA. Během měsíce jsem pochopila, že opravdu nestojí na mé straně, a že se nemám spoléhat na to, co řekne. Fajn, zůstala mi aspoň „Egyptská kobra“, poslední v řadě. Její odhalení se trvalo asi tak týden. Zalezla a čekala. Jak to kobry umí.
„Růžová ezoterička“ zatím ukula jasný plán a vždy, když jsem nebyla v práci, posunula jej o kus dál.
Já ve své naivitě, jsem stále doufala, že se vše urovná. Počkám v klidu, budu slušná a časem to vyšumí. Myslela jsem si. Fakt. Nekecám. Říkáte si asi, že jsem natvrdlá. No i já teď vidím, že z venku vše vypadá úplně jinak, než si člověk ve své hlavě promítá. Ale chtěla bych vás vidět, uvnitř emočního kotle, pod který se každý den hodilo ne jedno polínko. Je fakt skoro nemožný, vylézt z kotle ven, a ještě se zdravým rozumem.
Po dvouměsíčním emočním psycho-maratonu se holky dohodly, dohodou mě vyhodit. Dohoda, že ukončím pracovní poměr dohodou s nulovou výhodou pro mě, mi nepřišlo jako dobrá dohoda. Trochu se podivily a začaly spřádat další plány, jak mě donutit opustit hnízdečko harmonie. Kdo by odolal nezůstat, že? Jak jsem psala výše, zřejmě mám jakési skryté masochistické choutky.
Nakonec první odpadla „Slušná holka“. To nikdo nečekal. Vyřešila celou situaci útěkem. Se slzami v očích a zcela psychicky vyčerpaná rezignovala. Blbý bylo, že byla ředitelka. Situace se ujala „Egyptská kobra“. „Růžová ezoterička“ začala vydírat svým odchodem. Vzhledem k tomu, že je ekonomka, měla dost nábojů. Jenže „Slušná holka“ byla fuč a „Egyptská kobra“ měla zcela jinou strategii. Jízlivým tónem hlasu, který „Růžová ezoterička“ neodhalila, ji utěšovala, že jí nikdo bránit v odchodu nebude.
A Já? Jak se mám já? Mně už je to FUK. Ne, není to gramatická chyba. Je to české slovo, prostě je mi to jedno. Upřesňuji, kdyby to náhodou četl někdo z mladší generace.
Závěr? Nemám. Hra zatím pokračuje. A proč to teda píši? Protože se mi chce. Chce se mi napsat, jaké typy žen narcistických poruch se objevily v mém životě a co mě naučily. A možná dojde i na muže. A dost pravděpodobně i na mě. Schválně, jestli poznáte, který z těchto archetypů jsem….
Sedm archetypů narcistického chování u žen, tak jak jsem je poznala já a jak jsem si je pojmenovala:
1) Růžová ezoterička - milá, hodná, roztomilá histerionka najde vaše slabé místo a udeří
2) Egyptská kobra - rozumná, nenápadná, schovaná v proutěném koši, nezahrajete-li její písničku správně, těšte se
3) Slušná holka - udělá všechno pro všechny, hlavně aby si nikdo nevšiml, jak se bojí
4) Kantýnská - sexuální kariéristka
5) Obětavá matka - mnozí ji znáte
6) Techno děvka - ustrašená, nevyhraněná puberťačka, co ukazuje světu svou nenávist k sobě
7) Pohodářka - tu nedostanete, je v pohodě a má nadhled, uvnitř je divoké zvíře chycené do pasti
Pokračování příště… Popíšu Vám více jednotlivé archetypy.
Vaše Anna
