Článek
Jarní krize před přijímačkami je naprosto běžná situace a týká se velkého množství domácností. Pokud ale v této fázi šlápnete ještě víc na plyn a budete tlačit o něco víc, hrozí totální vyhoření dítěte těsně před cílem. Lektorka soukromých kurzů radí, jak zachránit pošramocené rodinné vztahy i vytoužené body.
Říkáte si, kam zmizel všechen ten podzimní elán? Doba, kdy nakoupené cvičebnice voněly novotou a představa jarních zkoušek se zdála být kdesi v nekonečnu? Menší děti si poctivě ořezávaly tužky a všichni tak nějak věřili, že se to zvládne. Jenže teď je březen. Kalendář odpočítává poslední týdny a začíná jít do tuhého. Děti mají pocit, že se jim do hlavy už nevejde ani jeden jediný větný rozbor, natož složitá úloha z geometrie. Vyčerpaný mozek zkrátka vyvěsil bílou vlajku. A rodiče začínají panikařit. Začnou vytahovat další stohy testů z minulých let a občas i nešťastně vyhrožují. „Z psychologického hlediska je to ale asi to nejhorší, co můžete udělat. Tlak přirozeně generuje jen další protitlak a do popředí se dere vztek, slzy a zablokované myšlení,“ upozorňuje lektorka.
Zapomeňte na hodiny nad sešitem, je čas na mikrodávky
„Když patnáctiletému puberťákovi, kterému se zrovna hroutí svět pod náporem stresu, položíte na stůl celý test z matematiky, jeho nervový systém ho vyhodnotí jako nepřekonatelnou hrozbu. A prostě vypne. Odmítne spolupracovat. Mnohem chytřejší strategií je v době krize rozsekat učivo do mikrodávek,“ radí lektorka. Lidská pozornost ve stavu těžkého vyčerpání stejně udrží stoprocentní výkon maximálně nějakých dvacet minut. Nemá tedy smysl nutit dítě sedět u stolu celé odpoledne.
„Vytrhněte z cvičebnice jednu jedinou stránku. Zadejte mu úkol, že dnes po škole společně vyřešíte pouze tři zlomky, nic víc. Zítra si dáte zase deset minut čistě jen na hledání chyb v krátkém textu. Ale s plným soustředěním. Tímhle trikem se z nezvladatelného množství stane zvládnutelný, drobný úkol. Unavený mozek ho už dopředu neodmítne a jakmile ho žák vyřeší, zažije ten tolik potřebný pocit malého vítězství. Následně vyplavený dopamin pak začne pomalu slepovat zpátky rozbité sebevědomí,“ doporučuje lektorka a dodává, že chuť do další práce by měla zase postupně narůstat.
Zahoďte červenou propisku
„Ve školách jsou děti neustále hodnoceny, známkovány a srovnávány s ostatními. Pokud se domů vrátí k rodiči, který nad nimi stojí v roli autoritativního drába a s povzdechem dělá velké křížky u každého špatného výsledku, zaděláváte si na pořádnou hádku,“ popisuje lektorka a radí: „Vytiskněte jeden test dvakrát. Sedněte si vedle svého syna nebo dcery a zkuste si ty záludné úlohy vyřešit s nimi, pěkně pod stejným časovým tlakem, jaký budou mít u zkoušky. Následné porovnávání archů obvykle otevře dospělým oči,“ doporučuje lektorka. Pro dítě má tahle sdílená zkušenost obrovskou terapeutickou hodnotu. Vidí na vlastní oči, že v tom není sám. Rychle pochopí, že i dospělák občas absolutně neví kudy kam a že se svět kvůli tomu nezboří. Místo podřízeného a šéfa se z vás najednou stane tým rovnocenných lidí, kteří se společně snaží rozlousknout těžkou šifru.
Analyzujte omyly bez emocí a s chladnou hlavou
Demotivovaní deváťáci, ale i mladší žáci, mívají obrovskou tendenci své prohry maskovat nebo je rychle zamést pod koberec. Jednoduše se za ně stydí a nechtějí od rodiny poslouchat další zbytečná kázání o tom, že zase nedávali u čtení pozor.
„Nastavte si jasné pravidlo. Špatně vyřešený příklad nikoho nezajímá a nikdo kvůli němu nebude zvyšovat hlas. Důležitá je pro vás oba jen jediná věc. A to schopnost tu chybu zpětně vzít, rozebrat ji a detailně pochopit její příčinu. Když vám dcera sama dokáže říct, že u rovnice zapomněla na přednost násobení před sčítáním, zaslouží si za to pochvalu. Právě tohle vědomé pojmenování vlastního omylu je totiž naprosto zásadní dovednost pro blížící se den D,“ radí lektorka.
Flákání jako nutnost pro přetíženou mysl
Tohle doporučení se bude spoustě ambiciózních maminek a tatínků poslouchat opravdu hodně těžko, jenže někdy prostě musíte to pomyslné lano pustit úplně. Vidíte-li před sebou bledé dítě s obrovskými kruhy pod očima, které je podrážděné na nejvyšší míru a text v zadání mu splývá do jedné nesrozumitelné šmouhy, naordinujte mu raději pořádnou pauzu.
„Dva dny bez učení. Žádné kompromisy, žádné rychlé opáčko vzorečků před spaním. Na první pohled to možná vypadá jako nezodpovědné flákání těsně před vrcholem sezóny, ale z čistě neurologického hlediska jde o základní nutnost. Přetížený lidský mozek potřebuje čas na roztřídění a uložení obrovského množství dat, což dělá výhradně ve stavu hlubokého klidu a spánku. Obyčejný víkend strávený někde na kole, procházkou v lese nebo bezcílným koukáním z okna dokáže s psychikou zázraky,“ doporučuje lektorka. Otrávený puberťák si pak v pondělí sedne k testu a ty samé příklady, nad kterými v pátek zoufale brečel, vyřeší najednou z hlavy.
Takže ani ta obávaná jarní krize není známkou toho, že je všechno ztraceno, a už vůbec ne důkazem toho, že máte doma nezodpovědného lenocha. Je to zkrátka jen fyziologická stopka, kterou si vystresované tělo samo vystavilo. Zhluboka se nadechněte, to nejtěžší období příprav už máte vlastně za sebou.
