Článek
Zatímco někteří rodiče mají jasno a už nakupují stohy cvičebnic, jiní váhají. Tlak okolí je totiž obrovský. Mezi vysokoškolsky vzdělanými rodiči se dnes často bere jako osobní selhání, pokud jejich potomek zůstane v šesté třídě na běžné spádové škole. Lektorka soukromých kurzů Dana Vágnerová ale píchá do vosího hnízda a důrazně varuje. Obrovská část pátáků v přípravných kurzech nemá podle ní co dělat a rodiče jim kvůli vlastní prestiži jen zbytečně kradou dětství.
Rozhodnutí poslat desetileté dítě do přípravných kurzů se velmi často rodí z obyčejného rodičovského strachu. Bojíme se, že se úroveň vzdělání na druhém stupni základní školy propadne, že dítě se chytí špatné party, nebo že mu nenávratně uteče vlak za lepší budoucností. Jenže realita v přípravných kurzech bývá k těmto ambicím často velmi krutá. S kolegy si totiž všímáme propastného rozdílu mezi dětmi, které na gymnázium vnitřně patří, a těmi, které tam dotlačili ambiciózní rodiče, protože se to zkrátka tak nějak očekává.
Když chybí vnitřní motor a touha poznávat
Základním předpokladem pro úspěšné zvládnutí nejen samotných testů, ale hlavně následného osmiletého studia, je vnitřní motivace dítěte. Jedenáctiletý mozek je stále ještě nastavený na hru, objevování světa a budování sociálních vazeb. „Pokud máte doma pátáka, který si odpoledne ze všeho nejraději staví lego, běhá s kamarády po lese nebo si kreslí, a vy ho k jakékoliv intelektuální činnosti nad rámec běžných domácích úkolů musíte nutit, je to první v varovné znamení. Takové dítě na víceleté gymnázium zkrátka nepatří, alespoň v této fázi svého vývoje ještě ne,“ vysvětluje Dana Vágnerová.
Lektorka upozorňuje, že rodiče u takových dětí musí na podzim převzít sto procent zodpovědnosti za přípravu. Musí být jako bachaři, kteří s hodinkami v ruce hlídají, jestli dítě vyplnilo cvičný test z češtiny. Takový dril ale vydrží křehká dětská psychika jen pár týdnů, než se dostaví totální rezistence, pláč a odpor. Budoucí gymnazista v jedenácti letech musí mít podle lektorky už alespoň zárodek vlastní touhy se něco nového dozvědět. „Pokud dítě samo od sebe nečte, nezajímá se o svět kolem sebe a úkoly dělá jen z donucení, abyste mu večer dovolili tablet, bude pro něj příprava čistým utrpením,“ uzavírá.
Emocionální zralost a reakce na první neúspěch
Druhým naprosto zásadním faktorem je psychická odolnost. Testy od Cermatu jsou konstruované tak, aby i ty nejchytřejší děti dělaly chyby. Je to soutěž, ne běžná školní písemka, ve které se rozdávají jedničky za snahu. Jedenáctileté děti ale často ještě nemají vybudované mechanismy, jak se s takovou frustrací vyrovnat. Jsou zvyklé, že když se naučí vyjmenovaná slova, dostanou pochvalu. V testech najednou narazí na záludné chytáky, časový tlak a jejich skóre se pohybuje hluboko pod polovinou možných bodů.
„Právě v tuto chvíli, obvykle někdy na přelomu září a října při prvních cvičných testech, jde o všechno. Pokud se páťák nad zkaženým testem zhroutí, začne o sobě tvrdit, že je hloupý, pláče a odmítá se na ty papíry jen podívat, je to jasný signál k ústupu. Emocionální nezralost ho do jara semele,“ popisuje zkušenosti z kurzů Dana Vágnerová. Dítě zralé pro gymnázium se sice také naštve, ale po chvíli je schopné si k testu s dospělým sednout a analyzovat, proč se spletlo. Dokáže prohru přijmout jako výzvu, nikoliv jako potvrzení vlastní neschopnosti.
Zapomenutá krása a smysl čtyřletých gymnázií
Panika a snaha udat dítě na osmiletý obor za každou cenu navíc často pramení z jednoho velkého a dost nebezpečného omylu. Rodiče totiž žijí v iluzi, že když to zvládnou teď v páté třídě, budou mít takzvaně na osm let pokoj a vyhnou se tomu šílenému stresu v devítce. „To je ale ta největší past, do které rodiny padají. Osmileté gymnázium není odměna za zvládnuté přijímačky. Je to extrémně náročný akademický maraton. Když visím vyhořelé dvanáctileté nebo třináctileté děti, které naprosto ztratily jiskru, říkám si, zda to mělo opravdu smysl. Jsou pod obrovským tlakem na výkon v době, kdy by měly řešit první lásky a pubertu, a nakonec z gymnázia se zlomeným sebevědomím odcházejí na jiné 4leté obory,“ varuje lektorka. Zůstat na druhém stupni běžné základní školy totiž není žádná ostuda ani prohra. Těmto dětem se jen dá čas navíc, aby mentálně dozrály, našly samy sebe, zjistily, co je skutečně baví, a v deváté třídě si pak třeba o to víc sebevědomě došly pro přijetí na čtyřleté gymnázium.
Než tedy letos na podzim zaplatíte desetitisíce za přípravné kurzy a nařídíte svému synovi nebo dceři víkendový dril, odpovězte si na jednu nepříjemnou otázku. Chce na tu elitní školu opravdu vaše dítě, protože je přirozeně zvídavé a učení ho baví, nebo tam chcete vy, abyste měli klid v duši? Pokud je správně ta druhá možnost, uvařte si kávu, cvičné testy schovejte hluboko do šuplíku a nechte dítěti jeho dětství. Svět se opravdu nezboří.
A co dělat v případě, když se ukáže, že páták nebo deváťák o zkoušky skutečně stojí, vy mu vytisknete první cvičný test, a ten dopadne naprostou katastrofou? A jak z propadáku vytěžit ten nejlepší možný studijní plán na zimu, si rozebereme hned v příštím článku.
Zdroje: to-das.cz, dostansenagympl.cz, zkousky-nanecisto.cz
