Článek
Jarní měsíce v rodinách páťáků, sedmáků a deváťáků znamenají obvykle jediné, a to narůstající nervozitu z blížících se přijímaček. Děti sedí nad stohy cvičných testů, vyplňují jeden za druhým a všichni tak nějak doufají, že zhruba po dvacátém pokusu se ty body začnou samy od sebe zvedat. Jenže ti nejúspěšnější uchazeči a zkušení lektoři moc dobře vědí, že nekonečný dril k přijetí často nestačí. K úspěchu potřebujete hlavně promyšlenou strategii.
Zápisné do elitních přípravných kurzů se dnes běžně pohybuje v řádech desítek tisíc korun. A upřímně, neplatíte tam jen za to, že někoho znovu naučí zlomky nebo větné členy. Platíte za specifické know-ho, a to za triky, jak testovací systém tak trochu přechytračit a získat z něj maximum možného bodového zisku, i když třeba zrovna nemáte svůj den nebo vám nesedne téma. Ve školách se tyhle taktické postupy učí jen naprosto výjimečně, učitelé na to často nemají čas, protože musí probrat obsáhlé osnovy. Přitom přímo u zkoušek hrají tyto detaily naprosto zásadní roli. Zkusme se teď podívat na několik léty prověřených postupů, které dokážou skóre zvednout docela podstatným způsobem, aniž by se dítě muselo učit nějakou novou látku.
Skutečná analýza chyb přináší nejvíce bodů
„Přeškrtnout špatný výsledek červenou propiskou, naštvat se a jít řešit další úlohu. To je asi nejčastější zlozvyk, se kterým se u dětí setkávám. Dělat cvičné zkoušky bez hluboké analýzy je naprostá ztráta času a jen jakási iluze přípravy. Skutečný posun totiž nenastává ve chvíli, kdy žák test píše, ale výhradně tehdy, když ho opravuje,“ mi vysvětlila lektorka soukromých kurzů. Obyčejné konstatování, že máme jen třicet bodů a je třeba ho zlepšit, nikam nevede. Zásadní je začít si vést precizní evidenci vlastních omylů. Každou, i tu nejdrobnější chybu, by mělo dítě rozebrat doslova na atomy a pochopit její příčinu. Musí si odpovědět na to, jestli nečetlo pozorně zadání, nevzpomnělo si na vzoreček, nebo prostě jen udělalo numerickou chybu z nepozornosti. „Děti mají totiž silnou tendenci dělat stále dokola úplně stejné typy chyb. Někdo chronicky zapomíná měnit znaménka před závorkou, jiný zase pravidelně přehlíží zápory v českém textu. Jakmile se tento osobní chybový vzorec odhalí a pojmenuje, dá se na něj cíleně zaměřit a body najednou začnou strmě růst,“ vysvětlila lektorka.
Taktika zdravotnického třídění u testů Cermat
Další velký omyl spočívá v tom, jak děti k testu přistupují fyzicky. Test od Cermatu opravdu není běžná školní písemka, kterou je jaksi slušnost počítat hezky popořadě od prvního příkladu k poslednímu. Je to velmi tvrdý taktický boj o čas. Jakmile se stopky rozběhnou, dítě by si mělo test jen rychle projet očima a okamžitě roztřídit otázky do tří pomyslných škatulek. „Tuhle techniku s oblibou přirovnávám ke zdravotnickému třídění zraněných. První skupinu tvoří úlohy, u kterých žák hned ví, jak na ně, a ty okamžitě řeší. Druhou kategorii představují věci, které sice umí, ale tuší, že mu zaberou víc času. Ty si viditelně zakroužkuje a vrátí se k nim až ve druhém kole. A pak jsou tu úlohy, kde prostě netuší vůbec nic. Ty se bez milosti nechávají na úplný konec,“ uvádí lektorka. Podle ní se až příliš často totiž stává, že se dítě na deset minut naprosto zbytečně zasekne u jedné neřešitelné konstrukční úlohy, aby mu v závěru chyběl čas na pět naprosto triviálních otázek za snadné body. Třídění zaručí, že žák nejprve sesbírá úplně všechny takzvané jisté body na stole.
Chytáky v zadání a překlad z cermatštiny
Samotnou kapitolou je pak jazyk, jakým jsou testy psány. Cermat totiž netestuje jen samotnou znalost českého jazyka a matematiky, ale zkouší i schopnost soustředěného čtení s porozuměním. Mnoho drahocenných bodů padne za oběť naprosto zbytečným drobným chytákům ukrytým v zadání. Tady perfektně funguje jedno jednoduché pravidlo. Propiska by nikdy neměla opustit papír. Při čtení každého zadání si musí dítě naprosto automaticky a mechanicky podtrhávat klíčová slova a zejména veškeré zápory. „Otázky zjišťující, které z následujících tvrzení nevyplývá z textu, nebo úkoly žádající nalezení nesprávného tvrzení, jsou mezi deváťáky doslova notorickými zabijáky bodů. Lidský mozek fungující v obrovském stresu totiž přirozeně hledá tu správnou odpověď a zápor v zadání úplně jednoduše odfiltruje a ignoruje. Právě fyzické podtržení toho problematického slova tužkou dokáže tohle nebezpečné psychologické zkreslení spolehlivě vyrušit,“ radí lektorka.
Zbytečné ztráty bodů
Když už se blíží konec limitu, platí ještě jedno železné pravidlo. Prázdné políčko v záznamovém archu je prostě zločin. U většiny úloh se nestrhávají body za špatné odpovědi, přesto komise dostávají stovky archů s nevyplněnými místy. Pět minut před koncem musí jít složité výpočty stranou a všechno, co dítě nestihlo, by se mělo natipovat. Vyloučíte zjevné nesmysly a prostě tipujete z toho, co zbylo. Nechat políčko prázdné znamená jistotu nuly, zatímco i slepý tip dává šanci. A u přijímaček vás někdy právě ten jeden jediný šťastný bod dokáže v konečném pořadí posunout i o několik desítek míst nahoru.
V pokračování článku půjdeme ještě o vrstvu hlouběji, přímo do samotné mechaniky testů.
